Česká republika se měla stát centrem čínské ekonomiky v Evropě. Ohlášené investice se však neuskutečnily a Čína dává místo toho přednost politickému zasahování. Všímá si toho i německý Der Spiegel na svých stránkách.
Novinář Spiegelu Keno Verseck, který se zaměřuje na oblast střední a jihovýchodní Evropy, začíná článek o našich problémech s Čínou citátem z komentáře novináře Adama Černého: ten napsal, že se „čínská kachna může prodražit“. Adam Černý varoval před důsledky čínské investiční politiky ve střední a jihovýchodní Evropě. A jak Der Spiegel poznamenává, mnoho dalších Čechů teď vidí, jak vysoký účet nakonec je.
V roce 2016 Čína slibovala, že z České republiky učiní „bránu čínského podnikání v Evropské unii“. Do země měly proudit miliardy. Jenže dorazil jen zlomek. Na druhou stranu Česká republika zažila jiné věci: politický vliv, špionáž a stěží skrývané hrozby čínských sankcí.
Některé ze 17 zemí spolupracujících s Čínou v rámci iniciativy 17 + 1, například Polsko a Litva, měly také špatné zkušenosti s touto spoluprací, ale Česko je zdaleka nejhorší příklad.
Článek zmiňuje konflikt rozpoutaný tím, že primátor Hřib ukončil partnerskou smlouvu Prahy s Pekingem a místo toho sjednal partnerství s tchajwanským hlavním městem Tchaj-pej. Šlo o to, že Praha nechtěla mít ve smlouvě pasáž o respektování „jedné Číny“, když ji tam některá jiná evropská města nemají.
„Česká republika je ohledně čínské otázky již dlouho rozdělena. Prezident Miloš Zeman roky poslušně podporuje česko-čínskou spolupráci. Politolog (Jakub) Janda ho nazývá ‚de facto velvyslancem Číny v české politice‘. Mnoho Zemanových důvěrníků, jako je miliardář Petr Keller, má v Číně významné ekonomické zájmy. V roce 2015 Zeman také jmenoval Jie Ťien-minga, kontroverzního šéfa čínského energetického gigantu CEFC, svým zvláštním poradcem. Od března 2018 sedí Jie v čínském vyšetřovacím zařízení kvůli obvinění z korupce. Až donedávna byla CEFC spolumajitelem Zemanovi nakloněné stanice TV Barrandov, nyní však akcie vlastní jiná čínská společnost.“
Článek jmenuje další problémy. Varování Úřadu pro kybernetickou bezpečnost před nebezpečím ze strany společnosti Huawei, výroční zprávu BIS o čínské špionáži a hackerských aktivitách a snahu o získání vlivu v akademických kruzích, aktivitu Česko-čínského centra na Univerzitě Karlově, kde figurovaly peníze z čínské ambasády a z firmy oligarchy Petra Kellnera.
Článek uzavírá konstatováním, že pro českou vládu bude stále obtížnější obhájit setrvávání Česka ve formátu 17 + 1 a že pobaltské země a Polsko budou zřejmě ke spolupráci s Čínou nyní ostražitější. Maďarsko a Srbsko se (podle citovaného názoru Jakuba Jandy) i nadále chovají jako čínské loutky.
