Mladé lidi zajímá, co se děje u nás i ve světě, a chtějí se zapojovat, říká členka projektu Politika (nejen) pro mladé

ROZHOVOR / Politika (nejen) pro mladé je projekt, který vznikl před několika lety na sociální síti instagram. Dnes ho sleduje přes 60 tisíc lidí. „Nesklouzáváme k trendům nebo expresivnímu jazyku, místo těchto cheatů se snažíme informace předat strukturovaně, úderně a širších souvislostech,“ říká Michaela Zvancigerová, členka výboru Politiky (nejen) pro mladé, kde vede příspěvkový tým. Studuje práva na MUNI v Brně a na stejné univerzitě i anglický jazyk.

Jak začal projekt Politika (nejen) pro mladé?

Před několika lety si Jan Dvořák řekl, že by chtěl přimět lidi vykročit z jejich sociální bubliny. Vytvořil tak na instagramu profil Politika (nejen) pro mladé, kde informoval o politickém dění tak, aby se každý poučil a jeho vnitřní přesvědčení bylo konfrontováno s fakty.

Hlavní platforma, na které působíte, je instagram, kde teď máte přes 60 tisíc sledujících. Proč jste si vybrali právě tuhle síť?

Tahle otázka by měla směřovat spíš na Honzu, ten už ale v našem spolku není. Náš projekt totiž začal vznikat pod rukama malé skupinky lidí, která se začala stále víc a víc rozšiřovat. Noví lidé přicházeli, staří zase odcházeli. Naším mottem je, že jsme skupina studentů, jakmile teda někdo o tento status přijde, měl by také PNPM opustit. Když se ale k otázce vrátím, myslím si, že to bylo převážně kvůli tomu, že na IG jde přidat více fotek v sekvenci, a tudíž mimo obsahové stránky pracovat i s vizuálem. Opravdový důvod můžu ale jen hádat.

Jaké další platformy využíváte a působíte i mimo online prostor?

Jsme taky na Spotify a youtube, kam dáváme naše podcasty a rozhovory s hosty. Na Discordu pořádáme diskuse, dokonce patříme mezi 10 největších Discordů v Česku. Připravujeme taky náš web, ten by mohl být hotový se začátkem roku. Čím dál častěji pořádáme ale i offline akce, ať už pub kvízy v pražském Campusue Hybernská, tak prohlídky Ústavního soudu v Brně, anebo workshopy „Za sedmero diktaturami“ všude po republice. Workshopy se zaměřují na povědomí o demokracii, které nám skrze svůj život v různých státech diktatury zprostředkovává mladá dívka Andrea. Pořádáme je hlavně pro střední školy, ty si nás mohou objednat a my za nimi přijedeme do Trutnova, Ostravy, kamkoliv. Mimo to se jako novináři účastníme různých akcí Evropského parlamentu, nebo Colours of Ostrava a podobně.

Kolik lidí máte v týmu a jak probíhá váš pracovní proces?

Je nás 21. Fungujeme online a celá komunikace probíhá skrze Slack a videoporady. Máme plno týmečků, které koordinují jejich vedoucí dovnitř i vzhledem k dalším týmům. Třeba já vedu tým příspěvků, což zahrnuje přinášení témat, která můžeme zpracovat, jejich delegaci na jednotlivé členy a nějakou obsahovou moderaci. Jakmile autor či autorka příspěvek dokončí, dám vědět týmu editorů a grafiků, ti pak vydávají. Zároveň se v rámci vedoucích koordinujeme tak, aby na sebe náš kontent navazoval – například příspěvky a audiovizuální obsah jako rozhovory nebo vlogy. Máme i další týmy jako workshopy, fundraising, merch, či offline akce. Spolek zastřešuje sedmičlenný výbor, který si volíme, často jsou v něm právě vedoucí jednotlivých týmů jako i v mém případě.

Jaká věková skupina vás sleduje nejvíc?

Hlavně středoškoláci a mladí dospělí. Potom lidé do 30 let. Výjimkou ale nejsou i starší ročníky. Zajímavé je, že geograficky naprosto dominuje Praha. 

Jak jsou na tom mladí lidé se znalostí politiky?

Žádný erudovaný poznatek vám asi neposkytnu, ale obecně mám pocit, že buď lidi politika celkem zajímá a jsou ochotní se o ní bavit, nebo naopak při tématu politiky odejdou z místnosti. Samozřejmě může být informovanost o politice – hlavně v souvislostech, o což se snažíme – vždy lepší. Na druhou stranu i našich 60 000 sledujících je důkazem, že mladé lidi zajímá, co se děje v ČR i ve světě, a chtějí se zapojovat. Dostáváme od nich zprávy, jestli se k nám můžou připojit, jaká témata máme zpracovat. Poptávka je i po našich workshopech a našich akcích od pub kvízu po prohlídky institucí. Ve chvíli, kdy je v člověku alespoň záchvěv zájmu o svoje okolí, považuju to za úspěch.

Politika může být pro mladé lidi nudné téma. Jak s tím pracujete, aby je to bavilo?

Přesně tak, politika zahrnuje i věci jako daně, rozpočet nebo důchody, což může na první pohled působit velmi nezáživně. Hlavní pro nás je zamyslet se nad tím, jak udržíme pozornost sledujícího. Nesklouzáváme k trendům nebo expresivnímu jazyku, místo těchto „cheatů“ se snažíme informace předat strukturovaně, úderně a širších souvislostech. Vysvětlíme, kdo má v pravomoci rozpočet schválit, co je to schodek. Za mě je hlavní odtrhnout se od teoretických poznatků a bavit se k věci, všechnu teorii ilustrovat na praxi a ukázat lidem, jak je dané téma ovlivňuje. Samozřejmě máme skvělé grafiky a střihače, kteří neustále posouvají náš vizuál na jinou úroveň. To hraje velkou roli.

Obecně mám pocit, že buď lidi politika celkem zajímá a jsou ochotní se o ní bavit, nebo naopak při tématu politiky odejdou z místnosti.

Podle čeho vybíráte témata?

Jdeme po tom, co je aktuální. To vydáme buď ve formě breakingu, přelomové zprávy s velkým titulkem, nebo klasického příspěvku, kde zasadíme téma do kontextu. Protože v rámci spolku studujeme různé obory, každý člen přináší i vlastní nápady na témata, která potom díky svým znalostem dokáže zpracovat nejlépe. Taky záleží na tom, co nás jako jednotlivce nejvíc zajímá. Za mě je to třeba dění na Slovensku, v Bělorusku, na Ukrajině, pro další jsou to třeba lidská práva, manželství pro všechny, ekonomika nebo dění v Africe a na Blízkém východě. Díky tomu, že máme v týmu hrozně šikovné lidi, co se zajímají o svět kolem sebe, jsme schopni pokrýt poměrně široký záběr témat.

Jaká témata „fungují“ nejvíc?

Určitě lidskoprávní otázky jako utlačování menšin, diskriminace, rovné příležitosti, manželství pro všechny nebo taky menstruační chudoba. Obecně nějaká forma znevýhodnění. Zrovna ta menstruační chudoba podle mě měla úspěch, protože je to téma, co polarizuje společnost: pod reelskem máme skoro 1400 komentářů: bijou se tam názory, že menstruační potřeby zdarma jsou blbost, a naopak, že by to bylo spravedlivé. Čím kontroverznější, tím samozřejmě lepší, osobně ale nesouzním se zpracováváním „politického bizáru“. Je moc lehké označit něco za bizár, pobavit se, a dál se tím nezabývat.

Zajímají mladé víc domácí, nebo zahraniční témata?

To je asi dost individuální. Kdybych měla soudit podle nejoblíbenějších příspěvků roku 2023, byl by to post na menstruační chudobu a prezidentskou volbu, kde jsme vyvraceli nepravdivé výroky Andreje Babiše a Petra Pavla. Vysoká čísla vždy zaznamenají také čerstvé zprávy například o výsledcích voleb ze zahraničí.

Máte pocit, že mladí lidé upřednostňují sociální sítě jako zdroj informací před tradičními médii?

Asi jo. I na sobě vnímám, že na instagramu sleduju převážně zpravodajské profily – české, slovenské, anglické, německé – a čerpám odtud první dojmy z politického dění. Sleduju taky profily jednotlivých politiků a političek, ty je ale potřeba brát s nadhledem, protože u nich více méně neexistuje jiná než morální záruka, že šíří politicky nezkreslené informace. Řekla bych, že to má plno lidí podobně, a taky kvůli tomu mi přijde naše činnost hodně důležitá: nechceme totiž sledujícím poskytovat zkratkovité informace, ale kontext.

Dokážou se podle vás tradiční média přizpůsobovat, aby byla přístupnější i pro mladší publikum?

Ano, už jen samotný přesun na sociální sítě je první krok. Na druhou stranu by si určitá média – z mého pohledu ta veřejnoprávní – měla zachovávat svoje formální dekorum místo toho, aby na sílu šila nový formát, který by se mladým lidem líbil víc. Mladí lidé se o věci budou zajímat, i když se jim nebudou zprávy dávkovat „zábavnou“ cestou. V podstatě jsou nám přístupná naprosto všechna média. Je jen na nás, jestli se k nim chceme dostat taky, anebo si k informacím zvolit jednoduchou konzumní cestu.

Kam chcete s projektem směřovat v budoucnu?

Přemýšlíme o různých věcech, ale prvotní pro nás je tvořit co nejlepší obsah co nejefektivněji. Vzhledem k tomu, že to děláme zdarma, musíme vždy najít kompromis v čase, který věnujeme škole, práci, PNPM a volnému času. Naštěstí jsme se sešli ve skupině, která vidí v PNPM velký smysl, a je pro mě někdy až nepochopitelné, kolik času tomu vlastně „za nic“ věnujeme. Samozřejmě se nám v hlavě začínají rodit plány, kam PNPM posuneme dál. Například PNPM v angličtině? Uvidíme, jestli to vyjde.