ROZHOVOR / I SPD s námi za zavřenými dveřmi jednalo o důchodové reformě seriózněji než ANO. A to mě štve, protože se dalo udělat ještě víc, říká kandidát Benjamin Činčila (KDU-ČSL), který nyní působí jako vedoucí analytického oddělení ministerstva práce a sociálních věcí. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví o tom, čemu by se chtěl věnovat v poslanecké sněmovně a jak hodnotí angažmá lidovců v koalici SPOLU.

Proč jste se rozhodl kandidovat do sněmovny?

Už přes tři a půl roku pracuji na ministerstvu práce a sociálních věcí a ke KDU-ČSL mám blízko už asi deset let – víceméně aktivně jsem se pohyboval buď v mládežnické organizaci, nebo přímo ve straně. Osobní motivací je, že mě láká dělat něco pro budoucnost. Jsem ekonom, takže mě přirozeně zajímá hospodářská politika, rozpočty. Neměli bychom se na to dívat jen z jednoho volebního období na druhé, jak to často někteří politici dělají. Naopak, měli bychom přinášet témata pro budoucnost. A tím nemyslím jen pro mladé, ale opravdu pro všechny.

Jednou budeme staří všichni, a někteří už dneska jsou. Myslím si, že otázka důstojného stáří by neměla být vnímaná jen jako rozpočtová zátěž. Od starších generací se můžeme hodně naučit. V kampani tuhle zkušenost často slyším – jak se na seniory zapomíná, jak se na ně nahlíží jen ekonomicky. Ale oni přece celou dobu přispívali ke společnosti, udělali pro nás taky super věci. 

Politik má mít vize, a nemusí to být nic světoborného, ale aspoň kousek po kousku měnit svět k lepšímu. Mladí lidovci to mají jako své heslo – „Měníme svět k lepšímu“ – a já to opravdu tak cítím. Takže to je moje osobní motivace: skrze hospodářskou politiku dělat konkrétní změny.

A pak je tu i trochu motivace stranická. KDU-ČSL teď nemá v průzkumech bůhvíjaké výsledky, tím neříkám nic překvapivého. Ale věřím, že tahle stoletá strana má co nabídnout. Nedívám se na to nostalgicky, ale křesťanskodemokratický směr podle mě patří do české politiky – je to směr, který po druhé světové válce formoval Evropu. A já nechci, aby tenhle směr v České republice zanikl. Tak jako se před 15 lety, když lidovci vypadli ze sněmovny, podařilo přivést mladé politiky Bělobrádka, Jurečku a další, kteří to nakopli, tak věřím, že patřím k těm, komu se to teď také může podařit. Věnovat straně čas, obnovit to, co funguje, a přinést novou energii. Ukázat, že nejsme jen zkostnatělí strýcové. Vážím si toho, že nám vedení strany dalo důvěru, a na kandidátkách jsme opravdu vysoko.

Dá se říct, že lidovci letos vsadili obecně na nové tváře? Kromě vás kandiduje například Monika Brzesková jako lidovecká lídryně v Moravskoslezském kraji.

Myslím, že máme zdravý mix. Nejdeme do voleb se stejným týmem jako minule. Chceme udržet kontinuitu, udělali jsme velké reformy, i když se ne všechno povedlo, a chceme pokračovat. Zároveň ale vnímáme kritiku, takže je dobré část týmu obměnit.

Jsem sportovec, takže to přirovnám ke sportu: I když tým dojde daleko v play-off, někdy je potřeba část kádru vyměnit. A strana si to uvědomuje. U nás kandidátky vznikají na základě nominačních konferencí, to není tak, že si předseda Výborný řekne: „Brzesková bude lídryně.“ Ne, Monika měla skvělý výsledek v krajských volbách, je úspěšná starostka. A já si vážím toho, že do toho šla. Protože z téhle dálky to není žádná sranda.

Co mohou lidovci mladým nabídnout? Jaká témata pro ně chcete řešit?

Nejdřív bych to vzal z pohledu koalice SPOLU, kde jsme přišli s kampaní „Bez bizáru“. Myslím, že doba, kdy přijel politik na Vysočinu nebo na Moravu a doprovázela ho dechovka a frgály, je pryč. Ale musíme si udržet nějaký základní respekt. Asi bychom nechtěli, aby doktor šaškoval s kohoutem a oblékal se jako hranolka. Nemělo by se to utrhnout ze řetězu, politici rozhodují o životech lidí, přistupujme k tomu s vážností. Sociální sítě svými algoritmy vybízejí k tomu, abychom dělali šaškoviny, ale musí to mít hranici. Sám ji stále hledám – co je ještě v pohodě a co už je divné.

Co se týče témat, která mladé lidi zajímají, je to podle mě budoucnost a bydlení. Lidovci připravili několik konkrétních návrhů, na kterých je shoda – například zpřístupnění hypoték, investice do obecní výstavby, do developerských projektů, a je jedno, kdo je realizuje – hlavně, ať přibývají byty. Ale stavme je tam, kde je potřeba. Když víme, že 70 procent mladých směřuje do Prahy, Brna nebo Ostravy, tak nestavme v Bruntále. A pokud ano, tak tam musíme dodat infrastrukturu, aby mohli dojíždět. Sám se chci jednou vrátit na Vysočinu, v tom mi může hodně pomoct projekt vysokorychlostní železnice. Pokud bude zastávka 15 km od mé vesnice, můžu dojíždět za prací, ale zároveň být večer doma s rodinou.

Dalším důležitým tématem je duševní zdraví. Sám na to nejsem expert, ale vnímám to skrze sport. Sport pomáhá fyzicky, ale i psychicky. Najdete si kamarády, vypnete od mobilu, zažijete výhru i prohru. A to je důležité pro život. Hrál jsem kolektivní sport, který mě naučil, že ne vždycky máte ideálního trenéra. Stejně jako v práci nemusíte mít ideálního šéfa. Ale i tak musíte táhnout za jeden provaz, když chcete něco dokázat.

Nechci znít jako staromilec, nemyslím si, že to mladé generaci chybí. Ale jako politici bychom měli vytvářet možnosti, aby si mladí a rodiny mohli dovolit sport, aby je to bavilo a nebyla to otázka peněz.

Vrátím se ještě k sociálním sítím, které jsou pro mladou generaci důležité. Dělá v tomhle ohledu podle vás koalice SPOLU dost, aby mladé oslovila?

Myslím, že kampaň „Bez bizáru“ je opravdu dobře zacílená. Dává smysl, protože ji dělají mladí lidé, a to je hrozně znát. Je mi skoro třicet a sám na sobě vidím, že když se snažím dívat na svět očima lidí o deset let mladších, tak to už úplně nedávám. Ta doba se rychle mění. Oni se na sociálních sítích pohybují úplně jinak než já. Takže v tomhle je podle mě „Bez bizáru“ krok správným směrem. 

Jinak je to v koalici SPOLU spíš na jednotlivcích. Jsou mezi námi ti, kteří mají přirozený talent, anebo do toho investují hodně času a energie. Ono to totiž zabere hrozně moc času, navíc často dostanete hejt. Ale stojí to za to.

Když jste zmínil vystupování hnutí ANO, nefunguje to ale přece jenom? ANO se totiž v průzkumech u lidí do 29 let umisťuje stále vysoko.

Hnutí ANO má vysoké preference napříč věkovými skupinami, takže něco zjevně dělají dobře. Problém u sociálních sítí ale je, že abyste zaujali, musíte věci brutálně zjednodušit. Jenže svět není černobílý. Mně osobně je bližší video, kde mohu věc vysvětlit, klidně v minutě, ale dát tomu hlavu a patu.

Strašně bych nerad, aby se to celé zvrhlo v přestřelku o to, kdo natočí zajímavější video, i když přitom lidem řekne jen polopravdy. To se mi nelíbí. Na druhou stranu uznávám, že ANO má marketing zvládnutý slušně a v některých věcech bychom se možná mohli poučit. Je to ale i o tom, že tomu dávají čas a energii, a to bychom možná měli taky. Někteří z nás to dělají, ale chce to kontinuitu, budovat si značku. Honza Grolich je v tom dobrý, ale to už je přirozený komediální talent.

Nyní působíte na ministerstvu práce a sociálních věcí, jsou sociální otázky oblast, které byste se chtěl věnovat i ve sněmovně?

Ještě blíž je mi hospodářská politika. Ale samozřejmě záleží za prvé na tom, jestli se do sněmovny dostanu, a za druhé, jak si to ve stranickém klubu rozdělíme. Kdybych měl mluvit o výborech, tak by mi byly nejbližší hospodářský, rozpočtový a sociální. Ale sociální výbor spíš z pohledu ekonomických témat: důchody, dávky, trh práce. Tím jsem se v poslední době hodně zabýval, v našem týmu jsme dělali věci kolem důchodové reformy, dávek, pracovního trhu, zákoníku práce nebo digitalizace.

Jak hodnotíte ta opatření, která se resortu v tomto volebním období podařilo prosadit? Jsou za vás dostatečná v té podobě, jak nakonec prošla sněmovnou?

Nemyslím to ze své pozice nijak egoisticky, ale myslím si, že jsme toho ještě s ministerstvem dopravy udělali během tohoto volebního období opravdu nejvíc. Jsem o tom bytostně přesvědčený, že pokud se bavíme o budoucnosti, tak právě tato ministerstva makala. To třeba o ministerstvu školství říct nemůžu, tam je to podle mě spíš blamáž.

Když jsem nastoupil na ministerstvo, měl jsem u důchodové reformy ještě větší ambice. Jenže opozice k tomu přistoupila způsobem, který mě zklamal. Jsou témata, která jsou strategická a kde bychom se sice mohli přít o detaily, ale v obecném záměru bychom se měli shodnout. To, že Babiš měl některé návrhy ve své knize už před třemi lety, ale nakonec nic neudělal, a teď jen kritizuje, aniž by sám něco přinesl, je prostě špatně. Byl jsem s Marianem Jurečkou u pana prezidenta, a vedle nás zůstala od ANO prázdná židle. I SPD s námi za zavřenými dveřmi jednalo o důchodové reformě seriózněji než ANO. A to mě štve, protože se dalo udělat ještě víc. Kdyby třeba ANO přišlo s nějakými opatřeními ve třetím pilíři, kde se toho podle mě udělalo málo – a který je přitom zásadní právě pro mladé lidi – tak bych určitě přesvědčoval kolegy z KDU-ČSL, ať pro to hlasují.

Takže ano, udělaly se velmi důležité a nutné změny, ale další vláda by měla v reformách pokračovat – jak v oblasti důchodů, tak v revizi dávek. Samozřejmě s tím budou spojené „porodní bolesti“, a možná se v dopadových analýzách ukáže, že některé věci bude potřeba upravit nebo ještě posílit. Ale já vnímám to, co jsme udělali, jako první pořádný výstřel. A na ten je třeba navázat. Jestli si někdo myslí, že jsme teď udělali důchodovou reformu a deset let se na důchody nebude sahat, tak to je podle mě velká chyba.

Hnutí ANO avizuje, že po volbách důchodovou reformu zruší, když bude ve vládě. Věříte, že by to skutečně udělali?

Řekl jsem to nedávno některému vašemu kolegovi – podle mě by byli opravdu blázni. Myslím si, že to nakonec neudělají. A pokud ano a zruší pozdější odchod do důchodu, ale ostatní části reformy ponechají, tak tím systém pošlou do ještě hlubších deficitů.

Doufám, že volby vyhrajeme a že budeme moci pokračovat v dalších krocích, o kterých jsem mluvil – například rozvoj třetího pilíře nebo zařídit, aby přechod do důchodu nebyl tak tvrdý. Dnes člověk pracuje třeba do 65 let, pět dní v týdnu, a pak ze dne na den úplně skončí. To je škoda – jednak vypadne z pracovního režimu, ale i z kolektivu. Trh práce by měl být v tomto ohledu pružnější. Umožnit například model, kdy člověk dál pracuje, ale postupně si ubírá – třeba každý rok jeden pracovní den. Může pracovat třeba do 70, ale s nižší intenzitou.

Lidovci, stejně jako spousta dalších stran, mají jako jedno z volebních témat bydlení. Nyní jste ale byli ve vládě a nepodařilo se toho prosadit tolik, kolik by bylo třeba. Jak chcete lidem zaručit, že to bude v příštím volebním období lepší?

Třeba to příště budeme mít přímo na starosti. Jsem rád, že jste řekla, že se toho neudělalo tolik, protože to je pravda. Není to tak, že by se neudělalo nic, ale rozhodně se toho mohlo udělat víc. Téma jde za Piráty, ale my jsme byli součástí vlády, takže jde i za námi. Stavební řízení byl problém, nicméně udělaly se i věci, které jdou správným směrem. Nejsem velký příznivec dotací, ale konkrétně třeba program „Oprav dům po babičce“ funguje. Využívá ho poměrně hodně lidí, rodinám se rozdalo už přes 10 miliard korun.

Vysvětlím, proč je to důležité. O českém průmyslu se říká, že je energeticky náročný, ale podle analýzy ČSOB jsou české domácnosti ještě náročnější. Domy i bytové domy jsou často nezrekonstruované, postavené v 70. nebo 80. letech, se starými okny, bez zateplení. Právě díky tomuto dotačnímu titulu si lidé mohou své domy opravit a snížit tak měsíční výdaje za energie. To je podle mě opravdu důležité. 

Nicméně dostupnost bydlení, zejména ve velkých městech, je žalostná. Téměř chybí obecní fond. Mně je jedno, jestli se rozhodne šikovný starosta nebo zastupitelstvo stavět obecní byty pro strategicky důležité profese – třeba učitele nebo dětské lékaře – nebo jestli si na to najme schopného developera. Důležité je, aby se stavělo, a aby se stavělo chytře. Tedy nejen samotné byty, ale i infrastruktura kolem: dostatek parkovacích míst, školek, lékařů, sociálních služeb.

Pomoci může nejen dotační financování, ale i větší zapojení bank. Bavíme se o tom s Českou bankovní asociací. Banky sice nikdy nebudou půjčovat levněji, ale mohou se podílet na projektech. Družstevní bydlení je další cesta – zatím u nás moc není rozšířené, ale například v Brně už běží několik povedených projektů.

Nemusíme trvat na jedné cestě. Pokud mají všechny strany bydlení ve svých volebních programech, doufám, že budou spolupracovat ve sněmovně, ať už budou ve vládě, nebo v opozici. To bych si opravdu přál, protože tohle je zásadní téma pro rodiny a budoucnost České republiky.

Koalice SPOLU v kampani stejně jako před čtyřmi roky varuje před možností vlády ANO a také zmiňuje slovenskou a maďarskou cestu. Hrozí u nás něco takového?

Mám část rodiny na Slovensku, a když byli nedávno v Praze, tak ti mladší mi říkali: „Dávejte si bacha, ať nedopadnete jako u nás.“ A není to legrace, přestože oni si z toho dělají legraci ze zoufalství. 

Myslel jsem si, že do politiky nejdu proto, abych musel chránit republiku před komunisty, ale reálně se nám tu zase objevují strany, které chtějí odcházet z NATO, z Evropské unie. Místo toho, aby si sedly a řekly: „Opravme EU v tom, co nám vadí,“ tak chtějí odejít. A odejít kam? Nalepit se na Rusko? To nechci.

Podle aktuálních dat 6 z 10 Slováků, kteří odejdou studovat do zahraničí, často do Česka, se už nevrátí. Pro nás dobře, získáváme slovenskou inteligenci. Ale Slovenska je mi líto. Lidé se nevracejí, protože tam nevidí perspektivu pro sebe ani pro své děti. A přesně tohle nechci, aby se stalo v České republice.

Chci dělat politiku, která řeší budoucnost, naději, vizi. Nechci strašit, ale tohle mě vážně znepokojuje. Od dětství jsem na vesnici poslouchal, co komunisti udělali mé rodině a jiným. Tohle fakt nechci. 

Možná jsme před čtyřmi lety lidem dostatečně vysvětlili, že je to důležité. A lidé nám mohou vyčítat ledacos, ale že bychom se odklonili od svobodné a demokratické společnosti, to ne.

Pokud mají všechny strany bydlení ve svých volebních programech, doufám, že budou spolupracovat ve sněmovně, ať už budou ve vládě, nebo v opozici.

Jak hodnotíte angažmá lidovců v koalici SPOLU?

Z hlediska preferencí špatně, ale po pracovní stránce se nemáme za co stydět. Naopak, kolegové podle mě odvedli na ministerstvech velký kus práce. Neměli to jednoduché, ale zvládli to. Co si ale myslím, že jsme mohli udělat líp – nevyužili jsme naplno sílu našeho početného poslaneckého klubu. A tím nemyslím, že by poslanci nepracovali, ale že jsme možná málo vyjížděli za lidmi do regionů, málo jsme s nimi mluvili přímo, nevysvětlovali jsme jim, co se v té sněmovně děje, co se podařilo a co ne a proč.

Jedna věc je být v koalici před volbami, druhá je být součástí koalice ve vládě. Když máte na jedné straně Piráty, na druhé ODS, kompromisy jsou nutné. Ale vláda vydržela celé čtyři roky, což není v české politice tak běžné.

V tomhle ohledu se musíme poučit. A pokud budu v příští sněmovně, chci tohle dělat jinak. Už jsem to kolegům slíbil na nominační konferenci, že za nimi budu jezdit a mluvit s nimi. Mě to i baví, a většinou to probíhá tak, že na začátku jsou na mě trochu nabroušení, mají ostré otázky, ale na konci jsou rádi, že jsme se potkali a mohli si to všechno vysvětlit. Je to úplně jiná zkušenost než jen číst titulky v médiích.

Má podle vás koalice SPOLU budoucnost dlouhodobě, nebo byste raději viděl lidovce opět kandidovat samostatně?

Silná SPOLU může být jen tehdy, když bude silná i KDU-ČSL. A to podle mě platí pro všechny tři strany v koalici. Musíme budovat svoji stranu, pracovat na vlastních tématech, představovat nové lidi, tvořit vlastní politiku. SPOLU má smysl, pokud ji tvoří tři svébytné strany, které spolupracují, ale neztrácejí vlastní identitu.

Pokud by spolupráce fungovala tak, že jedna strana začne polykat druhou, tak mi to nedává smysl. A to je podle mě i rozdíl oproti jiným uskupením, která se tváří jako koalice, ale kandidují jen na kandidátce jedné strany. My nekandidujeme na kandidátce ODS, ale jako tři samostatné strany, které budou mít i tři vlastní poslanecké kluby. A lidem to říkáme férově. Neděláme na ně žádné švindly.

Docela mě baví, že voliči SPD nám často vyčítají, že děláme švindly na lidi, že se spojujeme před volbami. Ale mně přijde, že švindl na voliče teď dělá někdo jiný. 

Proč by vás měli lidé v letošních volbách volit?

Protože tady nejsme proti něčemu, ale pro něco. Jsme pro svobodnou a demokratickou zemi. A i když máme chyby, o kterých víme, chceme dělat kompromisy, které budou ku prospěchu budoucnosti České republiky. Díváme se dál než jen k nejbližším volbám. A právě kvůli tomu by nás lidé měli volit. Protože nemyslíme jen na současné generace.