ROZHOVOR / Školné by mohlo být užitečným nástrojem, jenž by pomohl vyprofilovat ty, kteří to s vysokou školou opravdu myslí vážně, říká člen Mladé ODS a kandidát do poslanecké sněmovny za koalici SPOLU Jan Fiala (ODS). Podle něj by výsledkem byli motivovanější studenti a efektivnější vzdělávací systém. V rozhovoru pro deník FORUM 24 zároveň popisuje kampaň občanských demokratů, lidovců a TOP 09 zaměřenou na mladé voliče. Hovoří též o tom, jak jeho generace vnímá hrozbu Ruska.

Na sociálních sítích se zejména ze strany opozice a jejích příznivců objevují názory, že na debaty s premiérem Petrem Fialou, které probíhají napříč Českem, chodí jen členové ODS a předem vybraní hosté. Je to pravda?

Není. Podle mě jde o suprovou akci, která je otevřená úplně každému. Může přijít kdokoli, kdo má zájem vidět debatu, poznat pana premiéra a položit mu otázku. A otázky opravdu nejsou jen příjemné – lidé se často ptají kriticky, ostře. Právě to je důkaz, že nejde o uzavřený prostor pro členy ODS nebo naše příznivce. Naopak, vzniká tam otevřený dialog. Premiér odpovídá věcně, srozumitelně a i na nepříjemné otázky reaguje s respektem. Premiérova tour „Teď jde o všechno“ je skvělým prostorem pro veřejnou diskusi.

Proč jste se rozhodl jít do politiky?

Už od mládí jsem se angažoval v radách dětí a mládeže, později i v akademickém senátu Univerzity Karlovy, kde jsme bojovali třeba za to, aby studenti měli možnost využívat svá práva a univerzita nebyla jen instituce, která „shora“ rozhoduje. Právě tyto zkušenosti byly impulsem, jenž mě posunul k aktivní politice. Vždycky jsem byl typ člověka, který se nebojí mluvit nahlas, diskutovat, hledat cesty, jak něco změnit. A protože jsem se názorově nejvíc ztotožňoval s ODS, rozhodl jsem se, že to zkusím tady. Rád jsem v centru dění a chci přispět k tomu, aby Česká republika byla ještě lepší zemí.

Co mladého člověka zaujme zrovna na ODS? Přece jen pro dnešní generaci může působit jako zastaralá strana z devadesátých let, která není zrovna úplně trendy.

Mladá ODS, respektive ODS, je pro mě svými názory úplně nejblíže. V žádném případě si nedokážu představit, že bych byl součástí mládežnických organizací SPD, komunistů nebo SOCDEM – to rozhodně není můj svět. Například u Mladého ANO můžeme vidět, že jen přebírají názor předsedy hnutí Andreje Babiše. Mladá ODS mi nabízí prostor, kde mohu být sám sebou, kde se lidé za jiný názor netrestají a kde je možné se realizovat podle vlastního přesvědčení. Navíc vnímám, že vláda, jejíž je ODS součástí, dosahuje konkrétních výsledků. Ať už jde o dopravu, obranu nebo finance, věci se posouvají. Proto jsem šel právě sem.

Zmínil jste, že jste byl aktivní v mládežnických radách i v akademickém senátu. Co byste chtěl měnit ve sněmovně?

Dlouhodobě se pohybuji v oblasti sportu a školství, což jsou dvě témata, která jsou mi opravdu blízká. Sport považuji za klíčový, a to nejen pro mládež. Aktivní sportování přináší benefity celé společnosti a pomáhá i zdravotnímu systému. Spolupracuji s neziskovou organizací, kde jsme se věnovali mladým lidem ve věku 15 až 18 let, které silně zasáhl covid. Vidím zblízka, jak důležitý je pro ně přístup ke sportu i k volnočasovým aktivitám. Pokud jde o školství, malinkou částí jsem spolupracoval na přípravě novely zákona o vysokých školách, která se v letošním roce řeší. I to mě ujistilo, že právě tady mohu přinést konkrétní zkušenosti a nápady. Sport a školství jsou zkrátka oblasti, kde mohu něčím přispět.

Upozorňujeme na politický bizár – a tím myslím absurdní, teatrální nebo laciné výstupy, které se objevují u různých politických stran.

Mělo by se na vysokých školách zavést školné? Pokud ano, jaký přínos by to podle vás mohlo mít?

Určitě ano. Začnu trochu zeširoka. V poslední době pracuje zejména paní poslankyně Renata Zajíčková na reformě školství, kterou nazývá „8 plus 2“. Jde o návrh, aby povinná školní docházka trvala osm let na základní škole a další dva roky na střední škole. Myslím si, že je to dobrá věc – může pomoct motivovat mladé lidi k profesím, o které je dnes obrovský zájem, jako je například stavebnictví nebo různé typy služeb. Ne každý je stavěný na to, aby studoval vysokou školu – a to je úplně v pořádku.

Pak jsou tady děti, které po střední škole nastupují na vysokou školu jen proto, aby splnily sny svých rodičů, nebo proto, aby měly status studenta. Samozřejmě, všichni bychom chtěli být studenty co nejdéle, jde o skvělé období, ale když se podíváme na čísla, kolik lidí dokončí bakalářské studium v řádném termínu, je to opravdu malé procento. Když po třech, někdy i čtyřech letech studia školský systém nevygeneruje absolventa, je to zbytečná zátěž. Jak pro stát, tak pro samotného studenta. Proto si myslím, že školné by mohlo být užitečným nástrojem: pomohlo by vyprofilovat ty, kteří to s vysokou školou opravdu myslí vážně. Výsledkem by byli motivovanější studenti a efektivnější vzdělávací systém, což je přínos pro celou společnost.

Mladá ODS, respektive mládežnické organizace stran koalice SPOLU, mají kampaň s názvem „Bez bizáru“. Proč právě tento formát?

Bez bizáru je skvělý formát. Touto kampaní jsme schopni oslovit opravdu široké množství mladých lidí. Je vizuálně výrazná, svěží a barevná. Je to způsob, jak s nimi navázat kontakt přirozeně a bez zbytečných floskulí. Upozorňujeme na politický bizár – a tím myslím absurdní, teatrální nebo laciné výstupy, které se objevují u různých politických stran. Nechceme, aby politika byla o bizáru. Naopak má mít určitou vážnost a úroveň, což si i mladí lidé velmi dobře uvědomují. Potvrzuje to i analýza, kterou jsme si nechali zpracovat. 

Sami jsme mladí, v kontaktu se svými vrstevníky a víme, že právě politický bizár na ně působí negativně. V poslední době je toho opravdu hodně. Když se pak jakýkoli mladý člověk chce profilovat na politické scéně, stát se takzvaným „game changerem“, tedy tím, kdo přináší nové nápady a chce něco změnit, tak ho to spíše odradí a znechutí. To je přesně to, co nechceme. Naopak chceme, aby politika byla pro mladé srozumitelná a věcná, což je cíl kampaně Bez bizáru. V první fázi chceme na bizár upozornit, pak ho mladým srozumitelně vysvětlit a v poslední fázi je mobilizovat, aby i oni mohli šířit myšlenku, že politika má mít úroveň.

Opravdu ale „bizár“ na mladé lidi nefunguje? Přece jen podle průzkumu agentury STEM má hnutí ANO mezi mladými od 18 do 29 let poměrně velkou podporu.

Máte pravdu, že na některé určitě funguje. Pokud si dobře pamatuji, tak ve zmíněném průzkumu agentury STEM převažují mezi mladými voliči ANO ti bez maturity. Tím vůbec nechci nikoho urážet nebo odsuzovat, v žádném případě. Ale mladí lidé, kteří prošli vysokou školou nebo se o věci více zajímají, inklinují spíše ke koalici SPOLU. Máme před sebou ještě dlouhou cestu. Jako Mladá ODS musíme naší kampani věnovat úsilí a já věřím, že se nám podaří mladé přesvědčit, že ODS už není ta „stará strana“, jak se o ní mnohdy a často říká.

Když se vás mladí při kampani v ulicích zeptají, co pro ně současná vláda udělala, co jim řeknete?

Určitě je to podpora začínajících podnikatelů, možnost odložení sociálního a zdravotního pojištění na dva roky. Podle mě je to skvělý krok. Sám podnikám, a kdyby moji rodiče sami nepodnikali, dlouho bych tápal, co všechno je potřeba, jaké odvody a administrativu je nutné zvládnout. A právě v tomhle ohledu současná vláda mladým opravdu pomohla.

Další oblastí je financování sportu. Národní sportovní agentura má každoročně vyšší rozpočet – pro rok 2025 už je to sedm miliard korun. Navíc vzniká nové resortní centrum pro parasportovce, což je skvělá zpráva. Znám řadu lidí, kteří se parasportu věnují, a vím, jak zásadní pro ně bude zázemí, jež bude šité na míru právě jim.

Těch věcí je samozřejmě víc. Ať už zmíněná připravovaná reforma školství „8 plus 2“, samozřejmě oblasti, jako je doprava nebo obrana, protože i tam se dějí důležité věci, ale nechci zabíhat do detailů. Pokud zůstanu u témat, která mladé opravdu pálí, pak bych určitě vyzdvihl právě podporu podnikání, rozvoj sportu a změny ve vzdělávání.

Nicméně podle některých průzkumů je pro mladé lidi jedním z největších problémů bydlení. Vnímáte to podobně?

Ano, bydlení je dnes pro mladou generaci velké téma. Každý, kdo se chce v určité fázi osamostatnit a odstěhovat se od rodičů, naráží na obtížné podmínky. Začátky jsou vždy těžké. Nicméně podařilo se prosadit zákon o podpoře bydlení, na kterém dlouhodobě pracoval náš kolega a mladý poslanec Jirka Havránek. Je to zásadní krok správným směrem. Umožní penzijním fondům investovat část svých rezerv do bytové výstavby a dalších projektů spojených se zvýšením dostupnosti bydlení. Vláda v tomto udělala i další kroky. Je to však běh na dlouhou trať a věřím, že se výsledky v příštích letech dostaví. Důležité je mít vizi a vytrvat.

S panem premiérem máme opravdu společné jen příjmení. Nejsme v žádném rodinném svazku, není to můj příbuzný.

Na druhou stranu si nemyslím, že řešení spočívá v tom, aby každý, kdo pracuje, automaticky dostal přidělený byt – jak to někdy prezentují třeba zástupci SOCDEM. To podle mě není realistické ani udržitelné. Musíme si také uvědomit, že současnou situaci s bydlením významně ovlivnila inflace, kterou nastartovala ještě předchozí vláda Andreje Babiše. Je důležité si uvědomit, že ekonomika má zpožděnou reakci, důsledky některých kroků se neprojevují v horizontu měsíců, ale několika let. A negativní dopady některých rozhodnutí předchozí vlády byly obrovské.

Předseda Mladých sociálních demokratů Luděk Svoboda v nedávném rozhovoru pro CNN Prima News prohlásil, že by prázdné byty znárodnil. To asi nebude něco, s čím byste jako člen ODS souhlasil…

Rozhodně ne.

Ještě bych se vrátil k sociálním sítím, ze kterých mladí lidé čerpají veškeré informace. Tam pak vidí tancující Alenu Schillerovou převlečenou za hranolku, Filipa Turka chvástajícího se vymyšlenými úspěchy, často z úst takových politiků zaznívají lži, které nikdo nemá možnost vyvrátit. Nejsou právě sociální sítě tím problémem, který ohrožuje demokracii a standardní politické strany?

Obrovským. Sociální sítě jsou dnes pro mladé lidi naprostou alfou a omegou. Jsou pro ně primárním zdrojem informací. Vidím to u svých kamarádů. Nikdo si nekupuje tištěné deníky, nikdo nečte tradiční média, všichni sledují sociální sítě. V dnešní době je proto nesmírně jednoduché skrze ně vyvolat paniku nebo šířit fake news. Jsou si toho velmi dobře vědomi i političtí marketéři a politické strany, které na těchto sítích působí.

Víme, proč se hnutí ANO snaží působit mladistvě, proč Andrej Babiš s Alenou Schillerovou objíždějí majálesy, nechávají si na sebe tetovat českého lva nebo se převlékají za hranolky. Do jisté míry to ale na mladé lidi nefunguje. Spíš se z toho stává přítěž. Mladí pak často nevědí, co si o tom mají myslet. Jestli je to špatně, nebo dobře. A právě proto jsme přišli s kampaní Bez bizáru. Nejenže na to upozorňujeme, ale také vysvětlujeme. Dáváme mladým lidem kontext, aby si mohli sami vytvořit názor a zorientovat se.

Jsou země, které například u čínské sociální sítě TikTok, jež je mezi mladými velmi populární, zavádějí různá věková omezení. Byl byste pro něco takového i u nás?

Osobně bych byl pro. Nechci se pouštět do politických rovin, nicméně technologie jsou dnes na vzestupu a téměř každé dítě má mobilní telefon. Chápu, že pro mnoho rodičů jde o bezpečnostní prvek, aby mohli být se svými dětmi v neustálém kontaktu. Na druhou stranu se na internetu vyskytuje množství rizik. Ať už jsou to různí predátoři, kyberpodvody, fake news, celé laviny nenávistných kampaní ze strany Ruska a Číny. To rozhodně není dobré prostředí pro děti. Takže ano, jistá regulace z hlediska věku by tady být měla.

Uvědomuje si vaše generace hrozby ze strany Ruska, nebo je to už něco, co je pro ni vzdálené, nepředstavitelné?

S mými blízkými, kamarády i s lidmi, které potkávám na ulicích při kampani, se o tom bavíme. Při debatách premiéra Petra Fialy trávíme celé odpoledne v konkrétním městě, snažíme se oslovovat mladé, ptáme se jich, co je zajímá, co se jim líbí nebo nelíbí. A hrozbu Ruska si velmi dobře uvědomují. Stále to považují za aktuální téma, i když už jsou to tři roky od začátku války. Konflikt neustává, spíš se ještě prohlubuje a zhoršuje. Mladí to vnímají i při cestování. Byli zvyklí na volný pohyb, který sice stále trvá, ale bezpečnostní opatření na hranicích a letištích se zpřísnila. Vědí, že jde o problém, který se musí řešit co nejdříve.

Tady se nabízí otázka, zda souhlasí s tím, aby se na obranu vydávalo více peněz.

Je potřeba se na to opravdu podívat racionálně, s otevřenýma očima a říct si, že Rusko je hrozba. Když si přečteme zprávy z posledních týdnů, vidíme, že jsme byli velmi blízko tomu, aby se podařilo zahájit alespoň počáteční fázi mírového jednání. Putin ale řekne, že je ochoten jednat o míru, že se schůzky zúčastní, a za 24 hodin je všechno jinak. Následující den se pak ve zprávách objeví, že Moskva zaútočila na Ukrajinu největším počtem dronů. Myslím, že právě tohle je jasný ukazatel, který by měl mladým lidem říct: „Aha, tady je něco špatně. Tohle není správná cesta.“ Možná si i položit otázky: „Co by se stalo, kdybychom nezbrojili, kdybychom nevkládali tolik peněz do obrany? Co by nastalo, kdybychom nerozšiřovali rozpočet na obranu?“

Nemusí se to projevit během měsíce. Může to přijít za čtvrt roku, za půl roku. A pokud by se Rusko přiblížilo blíž k hranicím České republiky, mohli bychom být v nevratné situaci, kdy už nebudeme schopni reagovat tak rychle jako teď. Pro mě osobně jako pro mladého člověka to dává smysl. Nechci moralizovat, i já jsem si v jednu chvíli říkal, kolik peněz vlastně do obrany dáváme a jestli by nešlo ty prostředky využít jinak, třeba právě ve prospěch mladých lidí. Ale když jsem si to dal dohromady, uvědomil jsem si tu hrozbu. Proto s výdaji na obranu souhlasím.

Mluvíte s vrstevníky i o situaci na Slovensku? Koalice SPOLU v kampani varuje, že s Andrejem Babišem v čele České republiky nám hrozí tato cesta.

Když jsem se rozhodoval, jestli budu kandidovat, tohle byl jeden z impulsů. Když jsem viděl, jak lidé v Bratislavě, Košicích a dalších městech znovu zvoní klíči na náměstích – jako naši rodiče a prarodiče před desítkami let – připadalo mi, že se Slovensko dostává do kritické situace. Mám tam hodně kamarádů. Vláda Roberta Fica je podle mě proruská. Nevidím u něj žádný náznak, že by chtěl řešit situaci racionálně – naopak, podniká výlety do Ruska a Číny. A vnímám, že se mladí lidé u nás obávají, abychom neskončili podobně jako Slovensko.

Na sociálních sítích často koluje, že máte něco společného s premiérem Petrem Fialou, ostatně jméno Jan Fiala by k tomu vybízelo.

Děkuji za prostor se k tomu oficiálně vyjádřit. S panem premiérem máme opravdu společné jen příjmení. Nejsme v žádném rodinném svazku, není to můj příbuzný. Ale sdílíme stejné hodnoty a podobné názory. Je fajn, že příjmení Fiala na české politické scéně rezonuje, v mých očích pozitivně. Jsem hrdý na to, že se tak mohu jmenovat, že nesu jméno po svých rodičích, stejně jako předseda vlády.

S trochou nadsázky bychom mohli říct, že možná jednou bude mít Česká republika zase premiéra Fialu…

Když bude dobrá konstelace hvězd… Ale to je samozřejmě otázka, na kterou teď nemůžu odpovědět ani říct jednoznačné ano, nebo ne. Tak daleko zatím vůbec nepřemýšlím. Momentálně se soustředím hlavně na to, abych zúročil své zkušenosti a určitý druh vytrvalosti, kterou jsem získal díky sportu. A to jak v kampani, tak třeba při svém působení v Mladé ODS. Chci být užitečný mladým lidem, ale nejen jim. Co přijde v dalších letech, to uvidíme.

Proč by vás lidé měli v letošních volbách volit?

Jak už jsem říkal, mám v sobě vytrvalost, kterou jsem si přenesl ze sportu. Byl jsem profesionální sportovec, věnoval jsem se taekwondu a i v těch nejtěžších chvílích jsem dokázal nastavit hlavu tak, abych šel za svým cílem. Měl jsem velké sny, ne všechny se splnily, ale to je život. Člověk musí být racionální. Odhodlanost a disciplínu si teď přenáším do politiky. A díky tomu, že jsem mladý, dokážu s mladými lidmi mluvit naprosto rovnocenně, bez pocitu nadřazenosti, mohu být zprostředkovatelem změny, která jim pomůže, aby se jim v České republice a třeba i v celé Evropě žilo lépe.