ROZHOVOR / Pokud nebudeme schopni zajistit naši bezpečnost, nebudeme schopni řešit žádná další témata. Ale zároveň to neznamená, že kvůli bezpečnosti máme zapomenout na udržitelnost, říká náměstek ministra životního prostředí a kandidát do sněmovny František Talíř (KDU-ČSL) k debatám, zda si máme vybrat zvyšování výdajů na obranu, nebo ochranu klimatu. V rozhovoru pro deník FORUM 24 zároveň mluví o tom, zda mají mladí lidé v politice rovné příležitosti a co musí koalice SPOLU udělat, aby ve volbách porazila hnutí ANO.

Jakým tématům byste se ve sněmovně chtěl věnovat?

Životnímu prostředí a zahraničí – to jsou moje hlavní témata, kterým se dlouhodobě věnuji a na kterých bych se chtěl profilovat i do budoucna. Znamená to i snahu být členem sněmovních výborů, které se těmito oblastmi zabývají. 

Životní prostředí jsem měl na starosti také v Jihočeském kraji, v té misi pokračuji i na ministerstvu životního prostředí. Jsou pro mě velmi důležité oblasti, jako je udržitelné hospodaření v krajině nebo protipovodňová ochrana.

Zahraničí je pro mě velmi důležitá oblast, a to zejména ve vztahu k Ukrajině, kam pravidelně jezdím a kde se snažíme rozvíjet spolupráci s partnery v Chersonu a Mykolajivu. Zároveň je pro mě důležitá spolupráce i s našimi sousedy a spolupráce v rámci Evropské unie. Díky působení na ministerstvu to vnímám jako naprosto stěžejní a klíčové.

V posledních měsících se hodně mluví o neefektivním chodu sněmovny. Podpořil byste změnu jednacího řádu?

Stoprocentně, zejména omezení délky vystoupení. Každý normální člověk by měl být schopný formulovat svou myšlenku do tří, maximálně pěti minut. Takže bych určitě podpořil výrazné zkrácení délky jednotlivých příspěvků. 

Cesta, jak toho dosáhnout, by podle mě mohla být taková, že by se změna jednacího řádu schválila například s platností od roku 2030 nebo 2032 – tedy až po dalším volebním období. Díky tomu by pro ni mohla hlasovat jak koalice, tak opozice. Všichni víme, že je to potřeba, ale pokud se to bude prosazovat v rámci aktuálního volebního období, opozice to logicky nikdy nepodpoří. A protože je to věc velmi důležitá pro naši demokracii, myslím, že by na ní měla být co nejširší shoda napříč politickým spektrem. Proto říkám: pojďme upravit jednací řád, třeba od 1. ledna 2030 – nikdo neví, kdo tu bude vládnout, ale všichni víme, že tu změnu potřebujeme.

Takže kdybyste byl v opozici, tak byste se změnou dříve nesouhlasil?

Určitě bych prosazoval změnu až od roku 2030 nebo později – tedy po tomto volebním období. Protože jakákoli vládní koalice si vždy bude změnu „šít na míru“, což nutně zužuje prostor pro konsenzus. Takže ano, určitě bych byl pro změnu, ale s odkladem účinnosti.

Jaké kroky byste ve sněmovně podnikl na podporu mladých lidí? 

Dvě oblasti jsou pro mě klíčové – prorodinná politika a bydlení. Jsem rád, že například od 1. června došlo díky novele zákoníku práce k větší flexibilitě, zejména pro maminky na rodičovské dovolené. To jsou konkrétní kroky, které mladým lidem pomáhají a které od nás politiků očekávají.

Druhou oblastí je bydlení. O tom mluvíme všichni a jako vládní strany neseme odpovědnost za to, že se nepodařilo dosáhnout takového posunu, jaký jsme si představovali. Něco se podařilo, ale zdaleka ne tolik, kolik bychom chtěli. Proto je důležité pokračovat. My v KDU-ČSL máme sedmibodový plán, jak řešit nedostupnost bydlení. Například velký program na podporu dostupného nájemního bydlení, kde by se kombinovaly finance státu, měst a investorů, a z toho by se financovalo ideálně až deset tisíc bytů ročně.

Dalším opatřením je legislativní úprava, která by zamezila skupování bytů na investice občany mimo EU. Typicky je to problém třeba v Karlových Varech, kde je spousta bytů skoupených ruskými občany. Když tam jdete večer, je všude zhasnuto, protože tam nikdo nežije. A přitom víme, že v Česku máme přibližně 600 000 volných bytových jednotek, ale mladí lidé nemají kde bydlet. A nejsme schopni tyto byty dostat zpátky na trh.

Co byste doporučil mladým lidem, kteří by chtěli vstoupit do politiky?

Ať se toho nebojí a jdou do toho. Na besedách často říkám studentům: Pokud vás politika zajímá, vyberte si stranu, která je vám nejbližší. Žádná není ideální, ale vyberte si tu, která je vám nejblíž, vstupte do ní a uvidíte. Třeba vás to nechytne, ale zkuste to. 

Je důležité, aby i ta nejmladší generace byla v politice zastoupena. Dnes je to velmi disproporční ve prospěch starší generace. A pak se třeba u tématu dostupnosti bydlení stává, že ti, koho se to týká nejvíc, v politice téměř nejsou a od některých politických matadorů 60+ slyší jen „chytré“ rady nebo posměšky, že přehánějí. Proto je důležité, aby mladí do politiky vstupovali, aby jejich hlas byl slyšet a aby tak mohli ovlivnit témata, která jsou pro mladou generaci zásadní.

Mají podle vás mladí lidé v české politice skutečně rovnocenné příležitosti? Nebo je systém stále spíše uzavřený?

Je uzavřený, a právě proto je potřeba to bořit. A to je i moje motivace. Já už nějakou dobu v politice působím a cítím jako svou osobní odpovědnost – kromě prosazování svých agend – pomáhat vytvářet prostředí, které bude vstřícné vůči mladší generaci a vůči ženám. Často se v politice objevuje takový ten zvláštní „macho svět“, plný nevhodných vtipů, komentářů. Chci pomáhat bourat bariéry, aby se mladí lidé a ženy cítili v politickém prostředí dobře a nebyli vylučováni jen proto, že pár chlapů si tam „honí své ego“.

Na konci loňského roku jste se stal náměstkem ministra životního prostředí. Jaké priority jste si v této roli stanovil?

Klíčová je pro mě protipovodňová ochrana. Pracuji na ní i na základě zkušeností z krizového štábu Jihočeského kraje ze září loňského roku, kdy jsme řešili velké povodně. Existuje strategie boje proti povodním z roku 2000, která po čtvrtstoletí určitě potřebuje aktualizaci – řada věcí se změnila, některé cíle byly splněny, některá opatření vznikla. Pořád ale existují města a obce – a není jich málo – kde protipovodňová opatření ještě nebyla vybudována.

Zároveň je potřeba zlepšit i postupy při samotném řešení krizových situací. Protipovodňová ochrana je něco, co jsem si zažil velmi konkrétně a co vnímám jako důležitou agendu. Je to úkol pro náš resort ve spolupráci s dalšími, zejména ministerstvem zemědělství, vnitra, abychom se na tyto výkyvy dokázali připravit. Protože bohužel máme jistotu, že klimatické extrémy budou přicházet, a my musíme být připraveni jak na sucho, tak na povodně. Můj politický cíl zde na ministerstvu je spustit aktualizaci strategie z roku 2000 – a to se právě teď děje.

Chci pomáhat bourat bariéry, aby se mladí lidé a ženy cítili v politickém prostředí dobře a nebyli vylučováni jen proto, že pár chlapů si tam „honí své ego“.

Jedním z velkých plánů ministerstva bylo zálohování PET lahví. Proč se nakonec nestihlo prosadit? 

Nebyla na tom shoda mezi poslanci – a to ani ve vládní koalici. Bohužel. Ten zákon byl připravený dobře. Ve finále zálohování stejně za pár let jako členský stát EU povinně zavedeme, takhle jsme měli prostor si to zálohování nastavit po svém. Bohužel k tomu nebyla dostatečná politická vůle. V koalici chyběly hlasy – kdybychom byli jednotní, tak by ty hlasy byly. Ne všichni to chtěli podpořit a to mě obecně mrzí. Přijde mi to jako krok zpátky. Přijde mi to hloupé, protože v okolních státech už zálohování běžně funguje.

Nepokazilo ministerstvo komunikaci kolem toho návrhu? Ten návrh nebyl příliš populární ani ve společnosti.

Vždycky můžeme zpětně přemýšlet nad tím, co jsme mohli udělat lépe. Komunikace možná byla součástí problému. Byť si myslím, že ta diskuse byla vedena poměrně poctivě a věcně. Rozumím věcným argumentům, co by šlo nastavit lépe a podobně. Ale celkově si myslím, že zákon byl připravený dobře. Nebyla na něm koaliční shoda. Jak říkám – mrzí mě to, ale nezbývá než jít dál.

Velkým tématem voleb v loňském roce byl Green Deal. Očekáváte, že i v těchto volbách to bude jedno z klíčových témat?

Myslím si, že letos tolik ne, protože jsou tu další klíčová témata. Za jedno z hlavních považuji bezpečnost. Ale neznamená to, že bychom kvůli jednomu tématu měli zapomenout na druhé. Pro mě je udržitelnost trvale důležitá. Uvedu příklad z Ukrajiny, před měsícem jsem byl v Chersonu, kde místní politici sedí v bunkru a musejí řešit všechno paralelně. Padají tam každý den drony a rakety, jde o lidské životy, to je priorita. Zároveň ale musejí řešit i ekologické katastrofy způsobené válkou, například odpálení Kachovské přehrady, která byla velká jako 50 Lipenských přehrad. Musí řešit infekce, kontaminaci půdy, špatnou vodu, nedostatek vody. To je samozřejmě extrémní příklad, ale chci tím říct, že i my musíme řešit věci paralelně.

Pokud dnes říkáme, že je třeba zvýšit výdaje na obranu, souhlasím s tím a podporuji to. Pokud nebudeme schopni zajistit naši bezpečnost, nebudeme schopni řešit žádná další témata. Ale zároveň to neznamená, že kvůli bezpečnosti máme zapomenout na udržitelnost. Nejde jen o ochranu přírody a krajiny, ale i o nás samotné. Ty problémy tu jsou a budou. Země se otepluje, klimatické výkyvy jsou častější, tam, kde byla voda, dnes není. Není řešením před tím zavírat oči a tvářit se, že je to v pohodě. Protože není. Teplota poroste a my se musíme umět adaptovat.

Právě zvyšování výdajů na obranu se často staví proti Green Dealu a ochraně klimatu. Je podle vás tedy možné financovat obojí současně?

Ne všechno je nutně jen o financích. Ano, jak jsem řekl, bezpečnost je teď na prvním místě. Když budeme mít zajištěnou bezpečnost, můžeme řešit všechno ostatní. Ale neznamená to, že musíme spadnout do extrému „všechno, nebo nic“. Možná je potřeba diskutovat o výši prostředků, které teď máme na řešení klimatických extrémů. Ale měli bychom si pořád nějaké zachovat, abychom mohli pokračovat. Typicky třeba protipovodňová opatření – kdyby stát řekl, že všechno půjde na obranu a na povodně nic, tak je to samozřejmě hloupost. Protože víme, že nás dřív nebo později voda vyplaví a tam, kde opatření nejsou, vzniknou škody, které jsou násobně dražší než ta opatření samotná.

Bráním se tomu politickému zjednodušování buď, anebo, černá, nebo bílá. My politici bychom měli být schopní zvládat víc věcí zároveň. A jednou z těch klíčových je určitě také adaptace na klimatickou změnu.

Kde ale vezmeme finance na obě tyto oblasti? Ubral byste třeba odjinud?

Pořád tu máme evropské i národní zdroje. Diskutuje se o tom, jak bude vypadat další víceletý finanční rámec EU, ale víme, že investice do udržitelnosti budou nadále jedním z důležitých nástrojů. Z těchto zdrojů můžeme financovat to, co už dnes děláme – ať už jde o zateplování, modernizaci provozů, snižování emisí, nebo programy směřované přímo k lidem, jako je Oprav dům po babičce. To nejsou výdaje ze státního rozpočtu, ale z evropských peněz – a tenhle nástroj budeme dál využívat. Patří sem i investice do vodovodů, kanalizací, čistíren odpadních vod. Všechno tohle se dá u nás realizovat. 

Jiná kapitola jsou národní zdroje. Pokud budeme zvyšovat výdaje na obranu, a já se nebráním tomu, abychom podobně jako Německo směřovali k 5 % HDP, přičemž 3,5 % by šlo na přímé investice do obranyschopnosti a 1,5 % na infrastrukturu, tak vím, že i z rozpočtu ministerstva životního prostředí budeme potřebovat nějaké národní zdroje. Ale pro naši oblast jsou klíčové hlavně ty evropské.

Není to tak, že bychom si v Česku řekli, že unijní peníze určené na udržitelnost dáme na obranu. To je nesmysl a technicky to ani nejde.

Pokud by po volbách sestavovalo vládu hnutí ANO, byly by tyto oblasti, tedy obrana a ochrana klimatu, ohroženy?

Může se to stát. Proto je naším úkolem ve volbách a v kampani udělat všechno pro to, abychom jako vládní strany mohli pokračovat. Nedokážu to samozřejmě předvídat, protože u Andreje Babiše je to jednou tak, podruhé zas onak. Nejdřív bylo ticho o výdajích na obranu, pak – když jim asi přišly průzkumy, že to lidem nevadí – tak otočili. Je to ode zdi ke zdi. 

A to se týká i životního prostředí. Já bych byl rád, kdyby na ministerstvu životního prostředí neseděl nikdo ze současné opozice. Samozřejmě pokud voliči rozhodnou jinak, tak to tak bude. Ale nemyslím si, že by životní prostředí bylo pro opozici prioritou tak jako pro nás. Stačí si vzpomenout, jak neuvěřitelně liknavě se předchozí vláda stavěla k vyšetřování katastrofy s úhynem ryb v řece Bečvě. Když se v podobné oblasti před pár měsíci stala havárie vlaku s benzenem, přístup Inspekce životního prostředí byl tentokrát ukázkový.

Je podle vás životní prostředí téma, které si s koalicí SPOLU voliči spojují?

Jak kteří, ale myslím si, že do značné míry ano – a zejména u lidoveckých voličů. Úzce spolupracuji nejen s odborníky, ale i s lidmi z praxe. Typicky malí a střední zemědělci velmi dobře vidí, že se příroda mění, že se mění klima a že je potřeba na to nějak reagovat. Mají dobrou vůli, aby půda zůstala minimálně ve stejném stavu, ideálně v lepším. A to jsou lidé z terénu, kteří si myslím s námi spojují snahu směřovat k udržitelnosti.

Co by měla koalice SPOLU udělat, aby zvrátila předvolební preference, ve kterých řadu měsíců dominuje hnutí ANO?

Mluvit s lidmi férově. Říct, že se ne všechno naší vládě povedlo, a když se to nepovedlo, vysvětlit proč. Zároveň se nestydět za to, že se všechno nepovedlo. Ale hlavní je být neustále mezi lidmi, mluvit s nimi. Moje zkušenost napříč republikou je, že když s lidmi mluvíte napřímo, z očí do očí, nabídnete jim třeba jiný názor, ale nevnucujete jim ho, tak i ti, kteří přišli s tím, že vás nikdy volit nebudou, jsou nakonec ochotni tu volbu zvážit. To je moje zkušenost i z poslední doby.

A pokud budou všichni kandidáti za SPOLU ve všech krajích až do voleb mezi voliči, tak věřím, že s tím ještě něco udělat jde. Ale pokud všichni neudělají maximum, šance budou malé.