Filip Zachariáš FOTO: Facebook F. Z.
FOTO: Facebook F. Z.
Jak může ještě dneska někdo vstoupit do komunistické strany? Dá se pochopit, že někdo nechce vstoupit do žádné strany, ale když už to udělá, proč zrovna ke komunistům? Jedno takové vysvětlení nám podal člověk, který do KSČM vstoupil v 18 letech.
Filip Zachariáš, narozený v roce 1993, odpověděl na otázky CNN Prima News. Tam vysvětlil, že patří k těm, kteří chtějí něco změnit. Zelení se podle něj zdiskreditovali a ČSSD prý po konci Jiřího Paroubka udělala s Bohuslavem Sobotkou „názorové salto“.
„Pak vám nic jiného v nabídce nezbývalo než KSČM, která nebyla zatížena žádnými skandály a korupcí. To jí zůstalo dodnes,“ tvrdí Zachariáš. „Vnímal jsem to tak, že se jako jediná politická síla dokázala podívat minulosti do očí a dokázala se omluvit a projevit určitou sebereflexi. Takoví sociální demokraté, ODS a lidovci by měli za posledních třicet let zpytovat svědomí také.“
To je zvláštní srovnání. Za komunisty je tu 40 let totalitního režimu, popravení, mučení, okradení, lidé držení za dráty ve vlastní zemi, a jeho napadne takové srovnání. Když je mu připomenuta Marta Semelová, která hlásá, že Milada Horáková nebyla ke svému přiznání přinucena, a Stanislav Grospič, podle kterého v srpnu 1968 nešlo o okupaci, tak to vysvětluje tím, že by komunisté nebyli demokratická strana, kdyby členům „zakazovali mít své názory“. „Paní Semelová byla několikrát zvolena do parlamentu, takže nějakým skupinám veřejnosti její názory nevadily. Pan Grospič je poslancem dodnes s nezanedbatelným počtem preferenčních hlasů. Vidím to jako součást demokracie v rámci strany.“ Podle něj „to je historie, kterou mají vykládat historici, nikoliv zaplacení vykladači dějin z Ústavu pro studium totalitních režimů“. „Je to dějinná etapa, která proběhla. Je nutné ji vnímat v kontextu. Svět byl rozdělený železnou oponou, 50. léta v USA znamenala mccarthismus. Historie nebyla černobílá. Samozřejmě nesouhlasím s tím, že paní Horáková byla vinna, že má viset. Ale je potřeba to vnímat v kontextu.“
Tady by bylo třeba položit nějaké doplňující otázky. Třeba kdo může za studenou válku. Prakticky přesně za linií, kam došla Rudá armáda, se desítky let nekonaly svobodné volby. Byli to komunisté, kdo bránili lidem vycestovat na Západ, zatímco občané ze Západu sem jezdit mohli. Takzvaná ostraha hranic byla zaměřena proti vlastním občanům, ne proti těm venku. Varšavská smlouva je snad jediný pakt na světě, který poslal vojska proti vlastním členským zemím. Také je ale třeba se komunistů ptát, co je za studené války přimělo, že si pověsili soudruha Rudolfa Slánského a další vedoucí představitele vlastní strany. To po nich nechtěli ani Američané, ani zrádná emigrace, ani Vatikán. Prostě záhada.
Když se podíváme, co píše Filip Zachariáš na (americkém a kapitalistickém) Facebooku, tak tam letos 27. června čteme: „To obvinění visící na Národním muzeu v Praze má vzbudit odpor. Ke všem, kteří jsou komunisty anebo s komunisty spolupracují. I proti těm, kteří jsou stoupenci politiky ‚sociální spravedlnosti‘, jsou komunisty z přesvědčení, ne pouhým v předlistopadu vlastnictvím ‚rudé knížky‘, kteří nemají nic společného s represemi z padesátých let, jež myšlenku socialismu poškodily. Jde totiž o to, aby ti, kteří už dokonce nemohou pamatovat dobu před Listopadem, natož léta padesátá, byli zastrašeni anebo začali věřit, že ‚komunisté‘ rovná se vrazi.“
No tak on to je trochu problém. Komunisté tu měli vedoucí úlohu, kterou si násilím uzurpovali, takže ty zločiny padají na jejich hlavu. Oni tu zem měli v moci. Pokud to někdo z nich sám nedělal, tak to buď schvaloval, nebo k tomu mlčel. Po srpnu 1968 někteří konečně prozřeli, ti ovšem byli bleskově vyhozeni. Zůstalo tam to, co dnes tvoří většinu členstva KSČM. Komunisté vzbuzují v normálních myslících a cítících lidech odpor. Komunistické zločiny zůstaly nepotrestány a kdykoli se někdo ozval, že nebylo dosaženo spravedlnosti a vyrovnání se s minulostí, tak jsou velmi nespokojeni.
Kdo vstoupil do strany po listopadu 1989, nemá osobní odpovědnost za někdejší zločiny. Má odpovědnost za to, že se přidal k tomuto toxickému spolku, který dodnes (a stále více) tíhne k východním despociím.
