Lékař Iljovi z Charkova dobrovolníci přivezli přístroj na ošetření hlubokých nekrotických ran. FOTO: FORUM 24/ Martin Skýpala
FOTO: FORUM 24/ Martin Skýpala
REPORTÁŽ/ Do Charkova přijíždíme za tmy. Samozřejmě během vzdušného poplachu, kterých je zde několik denně. Voják mobilní protiletecké jednotky s kulometem připevněným na korbě svého pickupu podezřívavě hledí na oblohu. Na přenosném počítači zkoumá zprávy o pohybu nepřátelských dronů. Klouzavé pumy ale samozřejmě nezastaví. Před pár dny Rusové bombardovali oddělení jedné z místních nemocnic. Zdejší lékaři jsou nezlomní hrdinové a my vezeme jednomu z nich – mladému doktorovi jménem Ilja – posilu v podobě hodnotného lékařského nástroje. Zaplatili ho čeští dárci. Nastal čas ho použít.
Ilja nás vítá během pošmourného rána před budovou svého oddělení. Především nás prosí, abychom v žádném případě nefotografovali nemocnici ani její okolí. Rusové by to nenechali bez odezvy a nemocnici by klidně obrátili v prach. Rychle se vykládá lékařská pomoc – zdravotnický materiál pro běžné použití, plenkové kalhotky pro nemocné – pak přijde řada na přístroj, na který se tady všichni ohromně těší.
Lékař Ilja v nemocnici v Charkově převzal potřebný přístroj od českých dárců. FOTO: FORUM 24/ Martin Skýpala
FOTO: FORUM 24/ Martin Skýpala
Vodní skalpel Versajet a jednorázové trysky pro péči o nekrotizující rány. Když ho vybalíme, Ilja ho zvedne nad hlavu s výrazem naprostého štěstí a triumfu. Do poslední chvíle nejspíš nevěřil tomu, že to, co se odehrává, je skutečné, a že drahocenný nástroj v hodnotě více než šest set tisíc korun bude opravdu držet v rukou.
Projekt na pořízení tohoto nástroje vznikl díky české novinářce Lence Klicperové z webu Reportérky.cz a také díky nasazení dobrovolníků ze spolku Česká stopa. Češi reagovali s ohromným nadšením. Díky enormnímu ohlasu, který zprávy o plánu dodat Versajet do Charkova vyvolaly, se nakonec podařilo vybrat peníze na přístroje dva a v pokračující sbírce teď jde již jen o to, aby se vybralo i na jednorázové trysky. Ty jsou pro jeho používání nezbytné a také nejde o levnou záležitost, takže se na ně Češi skládají i nadále. Zatímco se podepisují nezbytné dokumenty potvrzující předání přístroje, Ilja rozbaluje další součástky, které jsou pro jeho použití nutné. Nic nechybí. Vše je přesně, jak v hloubi duše doufal. Je dojatý.
Rusové v polovině října shodili klouzavou pumu na jednu z charkovských nemocnic, jež zajišťovala spolu s ostatními zdravotní péči o více než půl milionu obyvatel, kteří v oblasti žijí. Na oddělení, v jehož blízkostí dopadla, bylo v té době 57 pacientů a řadu z nich zranilo především sklo z oken, která se na ně rozletěla. Bylo nutné všechny lidi evakuovat.
Ptám se ho, jestli ho to zasáhlo, ale Ilja říká, že obyvatelé druhého největšího města na Ukrajině po více než třech a půl letech ruských leteckých útoků jsou už vlastně na bombardování a každodenní riziko smrti podivně zvyklí.
„Tohle ale bylo strašné, protože totéž se kdykoli může stát i nám. Bohužel dochází k velkému množství dopadů do Charkova každý den, každou noc. Obvykle si tu ,zábavu‘ užíváme doslova každou noc. Ale ještě horší je, že jsme si na to zvykli. I když je tahle situace úplně nenormální, zvykli jsme si na ni. Lidská psychika tak pracuje, ale spousta lidí má kvůli tomu psychické problémy, protože na něco takového si doopravdy zvyknout nelze,“ říká mi zamyšleně Ilja.
Ptám se ho, s jakými problémy se jako lékař potýká nejvíce v tomto městě postiženém válkou. „Je to velice vážné. Já jsem civilní lékař a jako takový se samozřejmě často v této souvislosti setkávám se závažnými zdravotními problémy. Jsou tu lidé, kteří jsou evakuováni z bojové zóny, s hroznými zraněními. Je třeba jim poskytnout pomoc. To je asi nejtěžší, nejhorší věc, s jakou se v současné době setkávám. Konkrétní a strašlivé následky války,“ konstatuje lékař s tím, že řada zraněných přijíždí ošetřena jen velice provizorně. V ranách se pak často rozvine nekróza, tedy odumírání tkání.
V době, kdy vypukla válka, byl Ilja ještě student medicíny. Na to, aby pokračoval ve studentském životě, ale už nebyl čas. Rusové se pokoušeli dobýt Charkov, všude byla spousta zraněných. Namísto do školy tak zamířil do nemocnice, kam nastoupil jako praktikant, a ve které již nyní působí jako lékař.
„Řekněme, že polovina lidí utekla. Město bylo uzavřeno. Doprava nefungovala a do nemocnice se chodilo pěšky přes celé město. Byla to složitá situace, chyběli lidé,“ popisuje mladý lékař s tím, že nakonec zdravotníci už nemocnici ani neopouštěli a bydleli v ní. Měsíce spali na podlaze a nepřetržitě pracovali. „Prvního půl roku, než se vrátili lidé, bylo dost těžké období. Období adaptace. Začala válka. Nikdo na to nebyl připravený ani psychicky, ani fyzicky. Na to se nedá připravit,“ popisuje, ovšem s tím, že opustit své město ho nikdy ani nenapadlo.
Jeho pohled se rozjasní, když ho poprosím o to, aby vysvětlil, proč tak nutně potřebuje vodní skalpel Versajet, který mu Češi pořídili, a jak tento přístroj vlastně funguje. „Pomůže při chirurgickém ošetření znečištěných ran po výbuších, nebo i střelných poraněních, když je rána způsobena těmito faktory. To se velmi liší od rány, kterou člověk udělá ve sterilních podmínkách na operačním sále, skalpelem. Hned jsi ji zašil a všechno se pěkně zahojilo,“ vysvětluje lékař.
„Když k vám přijde velká, rozsáhlá rána, je třeba ji očistit od nekrotizované tkáně, od nečistot, které tam mohou zůstat. A v této otázce tento přístroj velmi dobře pomáhá, protože odstraňuje právě mrtvou tkáň, nečistoty a zanechává čistou, hezkou, dosud nepoškozenou tkáň. Velmi pomůže při chirurgickém ošetření podobných ran,“ říká Ilja s tím, že doufá v omezení nutnosti v podobných případech amputovat. „Čistá rána je prvním krokem k záchraně člověka. Nebude nutné používat tolik antibiotik,“ slibuje si lékař od nového přístroje.
„Nejdůležitější je, že bych chtěl vyjádřit velkou vděčnost za pomoc. Pomohli jste nám právě v té věci, ve které jsme potřebovali. Tato věc půjde přímo na ty rány, které v první řadě způsobuje válka. To je její cílená naděje. Jsme vděční. Moc děkuji,“ vzkazuje mladý lékař z nemocnice v Charkově. Nadšeně také slibuje, že již brzy poskytne konkrétní informace o tom, jak se mu s novým přístrojem pracuje, ukázky své praxe s ním a toho, jak s ním svým pacientům pomáhá.
Loučíme se a tiskneme si ruce. Cestou míjíme obyvatele města, rodiny s dětmi, seniory i mládež pobíhající po místních sídlištích a prostorných bulvárech. Charkov je o něco menší město než Kyjev, svou atmosférou trochu připomíná Brno. Brzy slyšíme zvuk sirény, která ohlašuje další letecký poplach.
Během našich cest po Charkově a dalších městech v této oblasti je uslyšíme ještě nesčetněkrát. Doufáme, že Iljovu oddělení se bombardování vyhne a nikdy ho nepostihne stejný osud jako výše zmíněnou nemocnici. Že statečný lékař bude moci dál vykonávat svou práci a své poslání. Nyní zase o trochu efektivněji, díky pomoci, kterou mu Češi poslali. Vyrážíme dál s další pomocí. Těšíme se na večer. Čeká nás totiž setkání s žijícími legendami – vojáky elitní útočné jednotky ukrajinské armády.