Kredibilita centrální banky. Pravděpodobně už jste někdy toto sousloví slyšeli, a pokud ne, vězte, že v ekonomických debatách zaznívá celkem často. Jak mu vlastně máme rozumět? Znamená to důvěryhodnost centrálních bankéřů vůči odborné i laické veřejnosti. Jak ukazuje výzkum německé Bundesbanky, právě přímá a cílená komunikace centrálních bank může uklidnit veřejnost a snížit inflační očekávání.
Mlčenlivost šéfa centrální banky
I přes rozhořčení mnohých z nás kvůli jmenování Aleše Michla do funkce guvernéra ČNB se do nového šéfa centrální banky vkládala důvěra alespoň v oblasti komunikace, z důvodu jeho extrovertnosti. Od nástupu do funkce na začátku července však guvernér poskytl pouze dva rozhovory. Jeden pro redakci Novinky.cz a druhý pro Českou televizi. Jeho odborné názory nemůžeme postřehnout ani ze zápisů z měnově-politických jednání bankovní rady. Na srpnovém zasedání, prvním pod jeho vedením, byl uveden pouze jednou, když znovu pouze zopakoval svou mantru, že „úrokové sazby ČNB se nachází na úrovni, která tlumí domácí poptávkové tlaky“.
Odhlédneme-li nyní od toho, zda v době takto vysoké inflace má dělení nabídkové a poptávkové inflace vůbec smysl, šéf centrální banky se nijak dále na jednání nevyjadřoval. V zápise ze zářijového zasedání je uveden pouze tehdy, kdy zdůraznil, že „je potřeba neustále vysvětlovat veřejnosti odhodlání ČNB pokračovat v boji proti inflaci, dokud nebude plně pod kontrolou“, a když řekl, že „umírněné požadavky v mzdových vyjednáváních jsou důležité“. Jinak je uvedeno v zápisu jen, že byl přítomen a hlasoval pro stabilitu sazeb. Svou mlčenlivost se ale snaží vynahradit svým téměř každotýdenním sloupkem v Mladé frontě DNES.
Jako čeští fotbalisté v úžasu
Můžeme se zde dočíst, jak Aleš Michl navštívil leteckou základnu v Čáslavi, o rozvážení dat mezi bankéři v srpnu 1968, o vzpomínkách na bankovní pomoc státu Izrael a dalších příhodách. V zápiscích z Jacksonhole, kde se každoročně koná největší světový meeting centrálních bankéřů, to chvílemi působí jako čeští fotbalisté v úžasu z toho, že hrají zápas proti Barceloně nebo Bayernu Mnichov.
Posuďte sami: „Na konferenci v americkém Jackson Hole jsem mluvil o víkendu s Jeromem Powellem, předsedou americké národní banky Fed. Pak jsem si sedl vedle Alana Blindera z Princetonu, přisedl si k nám James Bullard z Fedu v St. Louis a poslouchali jsme spolu s dalšími účastníky výsledky několika nových výzkumných studií.“
Z dalšího sloupku s názvem „Guvernérův nový tým. Tedy guvernéra Engliše z roku 1934“ naopak můžeme cítit jeho trpkost z rezignací dnes již bývalé ředitelky sekretariátu Jany Báčové a ředitelky odboru komunikace Markéty Fišerové, když zmiňuje: „Engliš podle svých pamětí vnímal jako schválnost zejména pár rezignací lidí kolem kanceláře guvernéra. Například rezignaci náměstka vrchního ředitele Karla Kučery. O něm se později ve svých pamětech vyjádřil velmi negativně.“ Je z toho také patrné, jaké postavení v centrální bance by si on sám přál.
Má ale pan guvernér nějaké komentáře také o aktuálním dění v oblasti měnové politiky? Samozřejmě, že má, ale neustále pouze přehazují odpovědnost na vládu, jejíž rozpočtová restrikce by dle jeho názoru pomohla ke snížení inflace. V tom má Michl bezesporu pravdu, ale v jeho kompetenci je měnová politika a výše úrokových sazeb, nikoliv rozpočet. Tlačit na vládu ohledně fiskálních restrikcí dává z pohledu centrálního bankéře smysl, ale nesmí toto snažení pouze bezpracně sledovat. Centrální banka by měla podle něj být pevnou kotvou stabilizující podmínky v ekonomice, což podle jeho názoru znamená stabilitu úrokových sazeb. V době vzrůstajících inflačních očekávání bych s ním však o tomto minimálně polemizoval. Korunu všem Michlovým komentářům nasadila věta zdánlivě nesouvisející s jeho sloupkem o významu kondice státního rozpočtu pro inflaci a rating: „Ostatně Alois Rašín by měl narozeniny 18. října (den, kdy se rodí dobří ekonomové), pamatujme na jeho tvrdé a zásadové postoje.“ A schválně hádejte, kdo se narodil 18. října 1977?