Moldavská prezidentka Maia Sanduová FOTO: Wikimedia commons cc 4.0/ Úřad italského prezidenta.
FOTO: Wikimedia commons cc 4.0/ Úřad italského prezidenta.
REPORTÁŽ / Do Moldavska jsem se vypravil počátkem října tohoto roku. Měl jsem možnost oslovit různé kategorie moldavských voličů všech věkových skupin a v různých částech země (včetně odštěpeneckého Podněstří a autonomní Gagauzie). Mou snahou nebylo provádět akademický výzkum, nicméně chtěl jsem si na místě ověřit, jaké nálady a jaká atmosféra v zemi, která usiluje o vstup do EU a je ohrožována Ruskem, panují.
Nejsem si jistý, zda je možné mé rozhovory sumarizovat, v každém případě mezi nejčastější výrazy, které byly opakovaně zmiňovány, patřily „korupce“, „ekonomický rozvoj“, „dezinformace“ nebo „zahraniční vlivy“. „Víš, lidé u nás po rozpadu komunismu změnili kabáty a prohlásili se za demokraty,“ vysvětloval mi Iurie Virlan, manažer projektu Livada Mildovei na podporu modernizace zemědělského sektoru, který spolufinancuje Evropská investiční banka společně s moldavskou vládou. „Ale mentálně stále uvažujeme jako za dob Sovětského svazu.“
Když jsem podotkl, že u nás v České republice je to vlastně velmi podobné, Iurie mi skočil do řeči: „U nás bojujeme s kombinací obrovské korupce, ruské propagandy a dezinformačních kampaní. To si u vás ani neumíte představit. Rusové jsou u nás opravdu hodně aktivní, ‚investují‘ tady a ono se jim to vyplácí. Je to pro ně levná a efektivní strategie: kupují si lidi, aniž by museli vytahovat svoje kalašnikovy.“
Západ, nebo Rusko?
Podle Iurie se to projevuje doslova v každém aspektu chodu moldavské společnosti. „Podle mého Moldavsko patří do EU a výhledově i do NATO. Máme Evropě a světu co nabídnout. A není to jen zemědělství,“ říkal mi. Pak se odmlčel. Jeho počáteční nadšení v hlase vyprchalo: „Jak ale dopadne hlasování, to ti neřeknu. Je to otevřená věc,“ dodal. (Reportáž vznikla před 2. kolem prezidentských voleb, v 1. kole vyhrála proevropská kandidátka Maia Sanduová – a voliči podpořili úsilí o vstup země do EU.)
Vycházíme-li z průzkumů veřejného mínění, pak měl Iurie v zásadě pravdu. Podpora vstupu do EU byla v Moldavsku sice vysoká, ale postupně klesala. Na konci roku 2022 dosahovala asi 63 %, zatímco asi třetina obyvatel byla proti. Jenže v létě tohoto roku už ústavnímu dodatku, který by umožnil vstup do EU, vyjadřovalo v průzkumech podporu jen 55 %, tudíž výsledek zůstával do poslední chvíle nejasný.
Obecně lze říci, že nejvíce proevropských hlasů se podle předpokladů nachází v hlavním městě Kišiněvě, naopak na venkově je rozložení hlasů složitější. Vstup do EU podporují spíše lidé mladí a vzdělaní nebo obchodníci, ale také zemědělci, kteří se těžko vyrovnávají s importem evropsky dotovaných surovin. Naopak starší lidé bývají v této otázce skeptičtější, i když i tady je těžké soudit, protože právě starší generace zažila éru Sovětského svazu.
Jisté je, že kategorické „ne“ vstupu do EU zaznívá pouze z autonomních území Podněstří a Gagauzie. Většina obyvatel zde preferuje členství v Ruskem ovládané Eurasijské unii. Bojí se, že bez podpory Ruska by jim ze strany moldavských úřadů byla vnucena rumunština a že by z cyrilice museli přejít na latinku (což ve zbytku Moldavska učinili už v roce 1989). Lze dokonce očekávat, že podněsterské a gagauzské úřady proevropský výsledek napadnou jako nelegitimní. Úřady nikým neuznané Podněsterské republiky již vyhlásily, že v otázce vstupu do EU vyhlásí vlastní referendum.
Co se týče prezidentských voleb, většina průzkumů se shodovala, že hlavním favoritem prvního kola je úřadující prezidentka Maia Sanduová (52 let, Strana akce a solidarity), což se potvrdilo. V průzkumech získávala kolem 36 % hlasů. „Nestane-li se těsně před hlasováním nic mimořádného,“ říkal mi jeden obchodník s vínem v Kišiněvě, který si nepřál být jmenován, „pak lze předpokládat, že s vysokou pravděpodobností postoupí Sanduová do druhého kola.“ To je nejpravděpodobnější scénář, nicméně predikce výsledků 2. kola, které se konalo 3. listopadu, byla značně nejistá.
Vedle Sanduové usilovalo v říjnu o post prezidenta dalších deset kandidátů. Největším rivalem Sanduové je Alexandr Stoianoglo (57 let, Socialistická strana), který v minulosti působil jako státní zástupce Moldavska a spolu s ní postoupil do 2. kola. Z funkce jej odvolala (2023) právě Sanduová. Pozice Stoianogla ve vztahu k euroatlantickým strukturám je dvojznačná. Na jedné straně tvrdí, že podporuje „evropskou integraci“, ale současně volá po moldavské neutralitě, aby bylo možné spolupracovat se Západem i Východem. Jak sám tvrdí: „Moldavsko by mělo být neutrální, aby zde byl prostor pro spolupráci mezi zeměmi a národy.“
Mládež chce do EU
O tom, že fenomén korupce a klientelismu zasahuje do nejvyšších pater moldavské politiky a společnosti, mi vyprávěl také Iulian Ciocan, v současné době patrně nejpřekládanější moldavský spisovatel. „Je to všechno mnohem složitější,“ říkal mi v kavárně nedaleko kišiněvského Divadla beze jména (Teatrul Fără Nume). Korupci sice označil jako „největší problém, kterému tady čelíme“, ale současně zdůraznil, že toto zlo nepřichází jen z Ruska. „Ono existuje přímo tady v naší zemi. A má mnoho podob.“ Ciocan je stoupencem členství v EU, ale není úplně přesvědčen, zda si Evropa opravdu přeje, aby k rozšíření skutečně došlo.
A tento názor rezonoval nejen u něj. Z těch Moldavanů, se kterými jsem měl možnost mluvit, jsem velmi často cítil skepsi. „Podívej se, já jsem mimo jiné řidič,“ říkal mi Vadim, který pracuje jako bartender v Kišiněvě. „Jedeš po ulici, policie tě zastaví a řekne ti, že jsi porušil zákon, ať zaplatíš. Ty víš, že kecají, ale musíš zaplatit, co jiného ti zbývá? Když nezaplatíš, máš problém.“
Vadim tvrdí, že většina lidí v zemi si vlastně není jistá, jak bude v referendu hlasovat. Tak to cítí on i jeho přátelé. „Naše země je rozdělená do dvou bloků: na stoupence a odpůrce EU. Mnoha lidem je všechno jedno, ale oba ty bloky mají své politické strany a politiky, kteří ovládají média, hlavně televizní kanály. A všichni do tebe masírují ty svoje ‚pohádky‘. A něco ti řeknu: já už sám nevím, jaké jsou přínosy a negativa vstupu do EU. Já mám pocit, že vláda zaspala v předvolební kampani a neposkytla obyvatelům dost informací, aby se mohli přesvědčivě rozhodnout.“
Zda jsou tvrzení o absenci informací o EU pravdivá, nedokážu posoudit. Vadim měl pravdu v tom, že drtivá většina předvolební kampaně se odehrávala v televizi. A tu jsem nesledoval. To, co mohu potvrdit, je, že v ulicích moldavských měst jsem na politickou reklamu nebo volební meetingy narážel jen zcela výjimečně. Nejčastěji jsem nacházel malé pouliční stánky, kde dobrovolníci rozdávali noviny jednotlivých prezidentských kandidátů.
Kupování voličských hlasů
Když jsem například navštívil město Soroca, asi 150 km na sever od Kišiněva, dal jsem se do řeči se skupinou mladých lidí, kteří posedávali v restauraci nedaleko turisticky známé pevnosti ze středověku. Když se ukázalo, že je jim teprve 17 let, a tudíž ještě nedisponují volebním právem, zvažoval jsem, že hovor přeruším. Ale oni se dušovali, že ve věcech směřování své země mají zcela jasno.
Chtěli, abych českým čtenářům tlumočil tato slova: „Všichni si přejeme, aby naše země vstoupila do EU,“ diktoval mi jeden z nich anglicky, „ale nevíme, jak to všechno dopadne. Bojíme se, že si politici budou kupovat hlasy lidí. To je u nás běžné. Zejména těch starších v důchodovém věku nebo těch na venkově, kteří ze svého přijmu nemohou vyžít… ty je snadné manipulovat a ještě snazší je zaplatit jim, aby hlasovali tak, jak ty chceš.“
Tyto obavy z vnějšího ovlivňování výsledků voleb a referenda mají zcela racionální jádro. To dobře ilustruje incident, který se odehrál na jaře minulého roku. Moldavská policie a celní úřady dostaly od tajných služeb informaci, na jejímž základě bylo na letišti v Kišiněvě zadrženo více než 100 cestujících, kteří do hlavního města přiletěli z Ruska přes Arménii. Měli u sebe balíčky peněz v hodnotě bezmála deset tisíc eur. Jak ukázalo vyšetřování, šlo o skupinu tzv. „kurýrů“, kteří pracovali pro nejmenovaného oligarchu napojeného na Kreml.
Zabavená částka, jejíž celková výše dosáhla 900 tisíc eur, měla být využita k účelovému ovlivňování výsledků prezidentských voleb a referenda o vstupu do EU. Vyhodnotit, kolik peněz přesně Rusko tímto způsobem „investovalo“ do Moldavska, je nemožné.
Podle moldavských úřadů šlo jen o kapku v moři. „Rusko sype miliony špinavých peněz, aby se zmocnilo našich demokratických procesů. Nejde jen o ovlivňování, ale plnohodnotné vměšování, jehož cílem je destabilizovat naši budoucnost. Je to alarmující,“ prohlásila v roce 2023 Olga Roşca, zahraničně politická poradkyně úřadující prezidentky Maii Sanduové. Podle jejích informací Rusko „nalilo“ do Moldavska částku přibližně 100 milionů eur.
Své obavy o budoucí směřování země opakovaně vyjadřovala současná prezidentka Maia Sanduová. Například v lednu 2023 vystoupila v televizi s tvrzením, že získala od ukrajinských kolegů informace o tom, že Rusko v Kišiněvě plánuje svrhnout prozápadní vládu a zastavit další směřování Moldavska k Západu. Součástí tohoto plánu je podplácení politiků a voličů (zejména v Podněstří či Gagauzii), ale také útoky na vládní budovy, podpora zločineckých organizací, a dokonce únosy vybraných politických představitelů.
Kupování hlasů je v Moldavsku skutečně poměrně rozšířené, dost možná jako v žádné jiné evropské zemi. Strůjce těchto nekalých praktik je dobře známý: Ilan Șor – moldavský podnikatel a bývalý starosta města Orhei, který byl v nepřítomnosti odsouzen na 15 let za podvody a praní špinavých peněz. Podle obžaloby je zodpovědný za „vyvedení“ přibližně jedné miliardy dolarů z moldavského bankovního systému v roce 2014. Trestu se jmenovaný bát nemusí. Nejprve uprchl do Izraele, aby se následně přestěhoval do Ruska, kde roku 2024 získal občanství.
A ze svého nového útočiště hodlá dál bezprecedentním způsobem zasahovat do moldavské politiky. Například na svém účtu v síti Telegram nabízel ekvivalent 29 dolarů těm, kdo se zavážou, že v říjnovém referendu o EU budou hlasovat „ne“, anebo alespoň přesvědčí „co nejvíce lidí ve své volební místnosti“, aby v referendu nehlasovali.
