Monika Hohlmeierová FOTO: Nicola Zörkler
FOTO: Nicola Zörkler
Předsedkyně Výboru pro rozpočtovou kontrolu EP Monika Hohlmeierová poskytla během kontrolní mise do České republiky rozhovor deníku FORUM 24. Řeč byla o celé škále problémů, které přináší střet zájmů premiéra Andreje Babiše – od rozdělování dotací přes mediální krajinu Česka po tlak na státní úředníky. Hohlmeierová také uvedla, jak by se měl změnit proces auditů či to, co se vlastně stane s výsledky kontrolní mise.
Jaké jsou vaše dojmy z kontrolní mise do České republiky?
Jsem velmi spokojená, protože jsme se setkali s mnoha lidmi. Setkali jsme se například se soukromými zemědělci. Na tom mě zaujalo, že se v České republice zdůrazňuje, že jde o soukromé zemědělce. Ve všech ostatních státech jsou to prostě zemědělci. Co je opakem soukromých zemědělců? Během naší schůzky se ukázalo, že jde o velké holdingy a jejich akcionáře. Bylo to opravdu moc zajímavé setkání.
Také jsme diskutovali se zástupci neziskových organizací. Dozvěděli jsme se mnoho o celém systému, o tom, jak jsou v České republice vytvářeny a dodržovány zákony. Dobrý dojem jsme získali například z toho, jak se Ústavní soud postavil k zákonu o střetu zájmů. Když jsme hovořili s českými novináři, ukázalo se, že mnoho z nich je znepokojeno tím, že předseda vlády vlastní jednu třetinu mediálního trhu v zemi. Změna mediální krajiny v Česku je zásadní a zdá se, že vlastníci mají vliv na to, jak zaujatě či nezaujatě novináři píší.
A co setkání s českými úřady?
Navštívili jsme například ministerstvo financí, kde jsme se setkali s náměstky. Snažili jsme se prozkoumat, jak opravdu funguje rozdělování evropských dotací a kde jsou mezery zejména v identifikaci konfliktu zájmů. Od farmářských organizací jsme dostali informace o případech, kdy velké konglomeráty dostaly daleko vyšší dotace než malé a střední podniky. To je v naprostém rozporu s naším přístupem v Bruselu. Například dotace na hektar v tomto ohledu neodpovídají tomu, o co se členské státy snaží. Pro nás je důležitá diverzifikace, ekologický přístup, stav krajiny, vytváření remízků nebo boj se suchem. Proto je zásadní podporovat malé farmáře více než ty velké. Jenže jak se zdá, to se v České republice neděje. Budeme chtít tuto debatu v Bruselu prohloubit, protože peníze musejí být vypláceny tak, aby to odpovídalo tomu, k čemu jsou určeny. Samozřejmě jsme během mise neměli možnost vyslechnout úplně všechny argumenty, ta hlavní práce přichází nyní. Musíme získat veškeré informace o tom, jak jsou v Česku využívány zemědělské dotace. Chceme získat odpovědi na veškeré otázky a na pochybnosti, které máme.
Jak tyto pochybnosti ovlivnila kontrolní mise?
Spíše narostly. Do České republiky jsme přijeli s celou řadou otázek. Ano, dostali jsme mnoho odpovědí, ale ve výsledku otázek spíše přibývá. Všechny naše schůzky byly příjemné a důležité, ale ještě nás čeká spousta práce.
Je něco, co vás opravdu překvapilo?
Novinkou pro mě byla právě míra vyplácení zemědělských dotací velkým firmám a zejména intenzivní zemědělství (zemědělství zaměřené na maximalizaci zisku, které je velkým problémem pro krajinu – pozn. red.).
Andrej Babiš se s vámi v rámci mise nesešel, neudělal to ani ministr zemědělství Miroslav Toman, jehož střet zájmů je také předmětem zkoumání. Čekala jste to?
Musím říci, že ano. Nejdřív jsme dostali neoficiální informaci, že by si na nás pan Babiš mohl udělat čas v pátek. A že pan Toman nás velmi rád uvítá. Byla jsem opravdu ohromená! Den před naším odjezdem přišel dopis, že se tak nestane. Poněkud mě zarazil obsah toho dopisu. Ne samotné odmítnutí, ale premiérovo tvrzení, že on sám nemá s těmito tématy nic společného, že se jimi nezabývá. To je vážně zvláštní, protože předseda vlády a jeho ministři řídí celou vládní administrativu. Ale dobře, co můžeme dělat.
Pociťovala jste před uskutečněním mise nějaký nátlak, o kterém hovořil například váš kolega Tomáš Zdechovský?
Dostali jsme mnoho dopisů, opravdových anonymních dopisů, nikoli jen e-mailů nebo zpráv. V těch se psalo, že bych měla okamžitě skončit s veškerým vyšetřováním a s kontrolou české vlády, protože pan Babiš je skvělý a vůbec nepotřebuje, aby ho někdo kontroloval. A když budu pokračovat, ponesu si následky. To byly ty hezčí vzkazy. Ty horší byly o tom, že jsem Němka, kterou by měli zabít, otrávit nebo něco podobného. Není to příjemné, ale předala jsem tyto dopisy policii a pokračuji ve své práci dál.
Myslíte si, že se závěry této mise nějak odrazí i ve vyjednávání o víceletém finančním rámci pro roky 2021–2027?
Máme nějaké poznatky, o nichž rozhodně budeme v Bruselu dál debatovat. Je nutné zintenzivnit kontrolu dotačních programů ve členských státech. Když diskutujeme o ochraně životního prostředí, o ochraně vody a krajiny, je nutné problematiku propojit s udržitelným zemědělstvím. To je jedna z lekcí, kterou si odtud vezeme. Musíme říci velmi jasně – chceme se chovat ekologicky, dávat peníze do toho, co pomůže přírodě a planetě, a intenzivní zemědělství je zemědělství 70. let 20. století. Dnešní zemědělství musí být v souladu s životním prostředím, ve vesnicích musí být možné dobře žít. Za to bychom měli utrácet peníze, dostatek peněz. Klidně dejme třicet procent evropského rozpočtu právě na tuto problematiku. S tím souhlasím. Ale nejsem připravena financovat velké holdingy a zájmy jejich vlastníků. Malí farmáři mají dostávat peníze na to, aby těmi farmáři mohli být. O to jde a myslím, že právě toto je obecná pozice všech členů kontrolní mise. Jedná se o peníze daňových poplatníků a my je musíme chránit. Lidé celý měsíc pracují, vydělávají a část svého platu dávají státu. Takže očekávají, že tyto peníze budou utraceny tak, aby z nich společnost něco získala, že budou použity efektivně.
Co to znamená?
Víceletý finanční rámec je částečně hotov. Některé informace jsme měli již dříve, například v otázce koheze nebyl žádný výzkum a inovace. Pak je tu další věc: Představme si, že je tu malá firma, zemědělská, která dostane 30 tisíc eur. A zároveň je tu velká firma vlastněná jedním člověkem nebo akcionáři, a ta dostane 25 milionů eur! To je velký problém pro důvěryhodnost Evropské unie a nemůže to být vysvětlováno tím, že jde o subsidiaritu. Tohle není věc členských států, protože tohle není účel dotací. Ano, i ti velcí mohou získávat dotace, ale ne v této výši. To prostě není možné.
Z českého pohledu působí proces zkoumání problému střetu zájmů Andreje Babiše jako nekonečný. Přijde někdy nějaký výsledek, takový, který problém vyřeší a znemožní člověku v takovémto konfliktu zájmů pobírat dotace?
Naše mise probíhající audit neovlivní, ale musím říci, že procesy, které proběhly, a to zejména komunikace s českou vládou, proběhly dobře a podle všech zákonů a norem. My jako europoslanci předáme Evropské komisi informace o tom, co jsme zanalyzovali. To, co považuji za problém, je fakt, že některé procedury prostě a jednoduše trvají příliš dlouho. Běží operační program, pak se vyplatí peníze, za dva roky je tu normální audit, pak se něco zjistí, začne auditní procedura, debatuje se s vládou členského státu, čeká se na vyjádření, poté se vše několik měsíců překládá, vláda má čas na odpověď, než přijde finální zpráva. Pokud se chce česká vláda obrátit na Evropský soudní dvůr, zabere to další měsíce.
Musíme intenzivně pracovat na zrychlení tohoto procesu. Občané a některé instituce, například čeští senátoři, nemají pocit, že by vše probíhalo efektivně a hlavně transparentně. Vláda jim nedává téměř žádné informace a Evropská komise jim je dát nesmí. Všechno je zatajováno a občané pak mají pocit, že nevědí, co se děje. Asi něco proti České republice. Ale my musíme jasně říci, že toto je audit zaměřený na firmy, které získávají evropské peníze. Naprosto odmítáme, aby čeští daňoví poplatníci platili za to, že dotace obdržely osoby ve střetu zájmů. Ano, musíme respektovat procedury, protože my respektujeme vládu práva. Ale vidíme, že pro občany je to velmi komplikované a způsobuje to značné nepochopení. Lidem se zdá, že nějaký strašný Brusel říká Čechům, co mají dělat. Ne! Chceme chránit české daňové poplatníky. Víme, jak moc musí pracovat, aby tyto daně zaplatili. A jde nám o to, aby se mohli spolehnout, že jejich peníze dostanou ti, kteří je dostat mají. Občané si musí být jisti, že se o jejich peníze dobře staráme. To je přece naše práce.
Setkali jste se také s českými novináři. Odnesla jste si z toho dojem, že svoboda slova v České republice je narušena?
Mám sice pocit, že každý může říkat, co chce, ale novináři jsou pod tlakem. Opravdu hodně novinářů mi říkalo, že čelí problémům. Že chtějí položit kritické otázky týkající se střetu zájmů a čerpání dotací a nedostanou odpovědi. Také státní úředníci jsou pod tlakem. Vyprávěli nám své příběhy, stejně jako novináři. Ti byli jednoznačně svobodnější v době, když mediální domy nebyly vlastněny oligarchy. Kdy předseda vlády neměl média. A to je problém. Stále existují veřejnoprávní média. To je skvělá zpráva. Mohu ale říci, že roste tlak na svobodu slova a že je problém, když média vlastní premiér.
Měl by se o tuto problematiku více zajímat Evropský parlament? Debata o svobodě slova v Česku proběhla v roce 2017 a jde také o důsledek střetu zájmů.
Myslím, že se něco podobného jistě bude konat znovu. Mluvíme totiž o vládě práva, o právním státě. Důležitou součástí právního státu je svoboda médií. To je součást kontroly moci, je to způsob, jakým může veřejnost kontrolovat vládu, a tím udržet svobodu a demokracii. Svoboda médií je pro Evropský parlament zásadní téma. Snažíme se s novináři co nejvíce spolupracovat a dávat jim veškeré potřebné informace. Podpořit je v jejich práci, protože je důležitá. Zásadní je pluralita médií. V Česku existuje díky statečným novinářům, kteří založili nová média poté, co se změnilo vlastnictví těch původních. A to je skvělé. Byla jsem tím skutečně ohromena. My o tomto tématu budeme hovořit nejen kvůli České republice. Struktura vlastnictví médií se mění, a to v mnoha zemích. Vlastníci se pak snaží uplatňovat svůj vliv. Vymění zaměstnance, změní pravidla a vytvářejí tlak na novináře. „Buď dám na titulní stranu zítra tohle, nebo už nebudu mít práci,“ říkají si někteří. Tento problém narůstá a je to něco, co nás velmi zajímá. V Česku jsem potkala mnoho odvážných novinářů, a proto mohu říci, že tahle hra rozhodně není prohraná. Dokud tu budou stateční lidé, kteří chtějí být nezávislí, tak věřím, že vše dopadne dobře.
Hnutí ANO je v Evropském parlamentu součástí liberálního poslaneckého klubu Renew Europe, dříve ALDE. Myslíte si, že jde o liberální hnutí?
Nechtěla bych analyzovat ANO. Strana je vždy taková, jaká je. V některých frakcích se někdy objeví strany, u nichž pochybujeme o tom, zda jsou liberální. O tom nakonec musí rozhodnout sami Češi. Ale musím říci, že Renew Europe je velmi aktivní v analyzování jiných, například co se týče Maďarska, Malty a tak dále.
A v českém případě mlčí.
Ano. V Renew Europe jsou lidé se silným názorem, kteří za něj bojují proti jiným kolegům, jež jsou spojeni s hnutím ANO. Nechtěla bych to analyzovat, samotní kolegové jsou velmi přátelští. Ale vidíme, že v naší delegaci nejsou žádní členové Renew Europe, přitom jsem jim to jako předsedkyně mnohokrát nabízela. Nikdo nejel a poslouchali jsme upozornění o tom, že máme být hlavně nezávislí. Jenže to my jsme. Součástí delegace jsou poslanci z různých frakcí, kontrolní mise byla podpořena pěti z nich. Nikoli jednou nebo dvěma. Byla schválena koordinátory poslaneckých klubů ze všech stran. Nikdo nemůže říkat, že všechny kluby v Evropském parlamentu jsou zaujaté. Kontrolní mise jsou pořádány proto, že někde vidíme problém. Jako na Maltě, na Slovensku, v Řecku. Proto zdůrazňuji: Jsme nezávislí, máme různé názory, ale shodujeme se na tom, že děláme svou práci.
