Monika Le Fay: Kvůli norské kauze čelím agresivním útokům

Eric Drooker

Režisérka a spisovatelka, jež je blíže seznámena s celou kauzou, zveřejnila na našem webu sérii článků k případu dětí Michalákových. Přečtěte si, proč se tím vlastně vůbec zabývá, co ji přesvědčilo o správnosti norského rozhodnutí a jak kvůli opačnému názoru snáší četné útoky na sebe a svoji rodinu.

Eric Drooker

Jak jste se dostala ke kauze dětí Michalákových?
Musím říci, že mě to od počátku nezajímalo. Pamatuju si, že jsem šla kolem televizní obrazovky, kde právě běžel Hyde Park, a říkala si, co tam pořád řeší, vždyť je to jasné. Soukromá osoba si řešila soukromý spor, ke smůle zúčastněných se rozhodla jej medializovat a já jsem jen nechápala, proč novináři skáčou na tu hru. A pak jsem jednou v noci seděla ve střižně a přišel za mnou kolega, který mi začal o tom vyprávět. Měl už plné zuby reakcí lidí, kteří byli velmi arogantní a zlí a pronásledovali ho za to, že věc zveřejnil. Seděli jsme kolem půlnoci a povídali si. Jemu se zřejmě ulevilo, ale mně se přitížilo. Udělalo se mi z toho úplně špatně a řekla jsem si, že je třeba nějak převzít štafetu a začít se tím taky zabývat.

Co vám ten kolega říkal?
Popisoval všechno, co o tom případu zjistil. Tím, že některé věci zveřejnil, se zvedla neuvěřitelná hysterická vlna lidí, kteří ho začali kvůli tomu pronásledovat. Bylo a je velmi podivné, co se kolem Michalákových děje. Zažila jsem masivní útoky vůči sobě kolem prezidentské kampaně, kdy jsem podporovala Karla Schwarzenberga, ale ani to se s tím nedá srovnat.

Musím se zeptat, jak to kolega zjistil? Má přístup ke spisu?
Četl rozsudky. Stejně jako já a později Pavel Šafr, editor Svobodného fóra a další novináři.

Jak jste k tomu přišli?
Pavlovi je ukázala poslankyně Jitka Chalánková. Mně dal k dispozici rozsudky někdo, kdo se přihlásil sám, protože věděl, že se tím zabývám.

Eric Drooker

Co vás v těch rozsudcích tak znepokojilo? Pokud vím, profesně se oblasti kolem týraných dětí věnujete, tedy máte s tím již nějaké zkušenosti…
Myslím, že každý, kdo má nějakou zkušenost s těmito případy, okamžitě pochopí, oč tu jde. Je to totiž jako přes kopírák. Všude jsou nešťastné náhody, rodiče, kteří za nic nemůžou, děti, které neprospívají, protože mají nějaké podivné choroby atd. V kostce řečeno, po přečtení těch rozsudků se dá jen velmi těžko někdo takzvaně opít rohlíkem. Všichni novináři, které znám a kteří to četli, jsou stejného názoru. Pokud vím, jediný, kdo to z novinářů četl a pochopil to jinak, byl kolega z ECHA, který se podle mě spíš snažil přizpůsobit svou konstrukci vidění světa reálnému příběhu.

Můžete být konkrétnější, co se v té rodině dělo tak strašného?
Zanedbávání, zaostávání, bití, neprospívání, ztráta hmotnosti 700 g za rok u staršího syna, noční děsy, podezření ze sexuálního zneužívání a další. Podrobněji jsem se k tomu vyjádřila ve svých článcích pro Svobodné fórum. Matka sama přiznala, že děti několikrát zbila, jednou tak, že tekla krev. V kontextu dalších svědectví, fotografií a podobně to skládá celkem jasný obraz.

Eric Drooker

Co říkáte na to, že údajně nebylo prokázáno nic z toho, co se o matce dětí tvrdí? Že ani jeden z rodičů nebyl trestně stíhán za to, co z čeho byli nařčeni, a že se vlastně veškerá podezření nepotvrdila.
Lidé si pletou trestní řízení a opatrovnické řízení. V trestním řízení rodiče nebyli odsouzeni, protože by museli svědčit proti sobě, a tím pádem by byli oba zavřeni na spoustu let. Svědectví dítěte, pěstounky a učitelky, kterým se svěřil, nestačilo.

Ale stačilo to k tomu, aby byl jeden ze synů dán k adopci a spolu s druhým byl oběma znemožněn styk s matkou…
Ano, stačilo. Bití a zanedbávání dětí je v Norsku důvodem k odebrání z rodiny, ač to může některým Čechům připadat podivné, protože u nás často, pokud už dítě není dobité a mrtvé, týrání nikdo neřeší. Lidé také nerozlišují mezi týráním a naplácáním na zadek. Navíc, případ dětí Michalákových zkoumala celá řada lidí, kromě sociálky nezávislá komise, soudy několika stupňů včetně Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Nezaznamenala jsem, že by matce dal někdo za pravdu. Soud se sexuálním násilím nezabýval, měl dostatek jiných důkazů o tom, že děti v rodině neprospívají a je třeba je urychleně z rodiny vzít pryč.

Profimedia

Na základě všeho toho, co víte, jste se ke kauze vyjádřila, a to opakovaně. Vzhledem k tomu, že je názor většiny opačný, tedy, že norská strana postupuje příliš přísně, dostala jste asi spoustu negativních reakcí…
S tím jsem počítala. Byla a jsem ale zaskočená mírou agresivity vůči mně. Kdykoliv se k věci vyjádřím, celý večer dostávám upozornění na mobil, že se někdo pokouší změnit mé heslo na Facebooku. Dostávám výhrůžné e-maily a zprávy. Byla jsem kvůli tomu i na policii. Co mě zaráží nejvíc, je, že lidé sdílejí fotku mé tříleté dcery, kterou jsem si vzala z Klokánku, s dovětkem, že jsem ji ukradla za pomocí Michaely Marksové-Tominové. A že jsem celou kauzu Michalákových rozpoutala proto, abych se ministryni zalíbila. Někteří lidé vůbec nechápou, že o svěření dítěte rozhoduje soud, a ne ministryně. Stejně jako dodnes nepochopili, že je možné dopustit se násilí na dětech a nebýt přitom odsouzen. Moje dcera má romský původ a vzala jsem ji ke svým biologickým dětem, protože jinak by skončila v ústavu. Je pro mě úplně nepochopitelné, jak se dají věci převrátit. Jak z matky, která bije a zanedbává děti, je téměř národní světice, za níž stojí pokrytecky vláda, poslanci i Zeman. Já jsem slušný člověk, o děti se starám nejlépe, jak umím, věnuju se charitě, zachraňuju zvířata a říkám si, jak je v této společnosti slušnost vysmívaná a lidé se raději identifikují s asociály, sprosťáky a násilníky. Dokonce se stalo, že můj kolega, se kterým léta spolupracuju, byl podrobený sérii dotazů, proč se mnou spolupracuje a zda to dovede nějak vysvětlit. Každý den mu volalo několik jeho obchodních partnerů a chtěli vědět, proč pracuje zrovna se mnou. Byla to naprostá šikana a bylo mi to moc líto. Nepodceňuji pátou kolonu, která rozeštvává společnost a vyhrožuje v internetových diskusích. Ale ta vzedmutá nacionalistická vášeň se týkala i úplně normálních lidí. Přitom, kolik těchto lidí by bylo ochotných se angažovat, pokud by šlo o nějaké týrané dítě. Postavit se násilníkům a asociálům stojí poměrně mnoho sil a téměř nikdo se s nimi nechce zaplést. Mnohem jednodušší je pokřikovat v internetových diskusích.

Eric Drooker

Čím myslíte, že to je?
Podle mě je to součást hybridní války, kterou s námi vede Kreml. Od prezidentské volby se změnily svobodné poměry v naší zemi směrem k totalitě. Témata, jako jsou Ukrajina, uprchlíci, nebo norský sociální systém, k nám jdou z Ruska. To Kreml vyrábí za miliony videa o škodlivosti norského sociálního systému. Šéf NATO Stoltenberg je Nor a Rusové mají hodně důvodů, proč Nory nenávidět. Všimněte si, že lidé, kteří hystericky obhajují Evu Michalákovou, stejně vášnivě nenávidí uprchlíky. Křičí HOP HOP HOP a vláda v čele s prokremelským Hradem jim k tomu tleská.

 

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner