Rozhovor s hudebníkem, skladatelem a politikem Michaelem Kocábem
Michale, ty ses zasloužil o to, aby z naší země po dlouhých létech okupace odešla sovětská vojska. Jak ti dnes je, když vidíš prezidenta Zemana oslavovat konec války v Moskvě, když celá demokratická západní Evropa odmítá se tohoto divného divadla účastnit?
Za našeho prezidenta se již dnes vyloženě stydím. I kdyby nebylo plánované účasti Kim Čong-una, i kdyby nebylo nešťastných událostí na Ukrajině, neměl by tuto cestu do Moskvy podniknout. Pokud již ovšem nezapomněl, že Sovětská armáda, respektive SSSR, který nás v roce 1945 spoluosvobodil, již v témže roce naší vděčnosti zneužil a v součinnosti s KSČ u nás připravil politickou diktaturu. A v roce 1968 ji dokonce pojistil masivní vojenskou okupací – odhadováno až 500 000 vojáků, 6 300 tanků, 800 letadel – nevídáno, neslýcháno.
Lidská paměť je leckdy krátká.
Nevím, jestli je v obecném povědomí fakt, že již tajný protokol paktu Ribbentrop-Molotov, podepsaného týden před zahájením druhé světové války, obsahoval návrh na rozdělení sfér vlivu v Evropě mezi Německo a SSSR v intencích, které krátce po válce Stalin ve prospěch SSSR dokonce výrazně rozšířil. Tehdy Stalin požadoval Lotyšsko, Estonsko a Finsko, část Polska a část Rumunska (Besarábii) a po válce dostal toto vše a ještě k tomu NDR, Československo, Maďarsko, celé Polsko, celé Rumunsko a Jugoslávii. Jen Finové se v „zimní válce“ částečně ubránili hrubé sovětské agresi, která započala již 17. září 1939 útokem na Polsko. Málo se konstatuje, že SSSR vlastně zahájil druhou světovou válku společně s Německem. Z tohoto hlediska se tzv. osvobození v roce 1945 může jevit také jako dobyvatelské tažení sovětské armády s cílem podřídit na dlouhou dobu svému vlivu země, které sovětská armáda „osvobodí“. Zda to bylo dobytí, či osvobození, ani historici neposoudí, dokud nebudou zcela otevřeny moskevské archivy. Mezi argumenty je ale třeba zahrnout i Gottwaldův sedmiletý exil v Moskvě, kde podle Stalinova diktátu nejprve hájil jeho spojenectví s Hitlerem, aby se v roce 1945 vrátil do Prahy s Košickým vládním programem pod paží, který však byl podepsán již 29. března v Moskvě a jehož zahraniční směřování Československa bylo vlastizrádně podřízeno Sovětskému svazu.
Měli bychom si také připomenout Benešovy dohody se Stalinem z roku 1943, kde si Beneš v touze po odčinění mnichovské dohody téměř komunistickou rétorikou vydobyl podporu pro poválečné vysídlení Němců. Za to Československo zaprodal Stalinovi a jeho českým komunistickým diverzantům v čele s Gottwaldem. Že tím tak vlastně předpřipravil Vítězný únor, asi nemusím dodávat. Nevýznamný není ani fakt, že Stalin byl tehdy ve vztahu ke Spojencům v oslabeném postavení vzhledem ke své účasti na zahájení války a nemohl si dovolit hned v roce 1945 své vojenské jednotky v „osvobozených“ zemích zanechat. A ještě jedna důležitá věc: podle potvrzených informací měl Rudolf Slánský od května 1945 až do února 1948 ve své vile ilegální vysílačku s radistou, vyškoleným Sověty, pro spojení s Moskvou. Jak říká můj přítel Jan Urban, KSČ se v květnu 1945 vrátila domů v cizích službách jako teroristická protistátní organizace s cílem rozvrátit demokratický pořádek a potlačit vlastní lid.
Desetitisíce vojáků, kteří padli, ovšem za Stalina nemohou. Souhlasíš s tím, že je třeba jim projevit úctu?
To vše, co jsem uvedl, samozřejmě neznamená, že je možné bagatelizovat hrdinství a lidské oběti na straně sovětských vojáků a vojáků dalších zemí v čele s americkými. Těm patří a bude vždy patřit úcta a vděk. Ta však nepatří smrtihlavu Stalinovi a celému tehdejšímu sovětskému vedení včetně českých komunistických nohsledů, kteří položených životů vojáků a našeho bezmezného vděku později hrubě zneužili. Ale to už jsem říkal.
To je minulost. Jaký vztah máš k dnešnímu Rusku?
To, co dnešní Rusko provedlo na Ukrajině, jasně dokazuje, že se svých imperiálních choutek nevzdalo, že neváhá opět prolévat krev a že do určité míry navazuje na politiku SSSR. Nakonec to Putin několikrát i verbálně naznačil. To je tak nepřijatelné, že cesta prezidenta Zemana do Moskvy se v tomto světle jeví jako zcela pošetilá, jakkoli chce při rozhovoru s Putinem zdůraznit nutnost dodržování Minské dohody II. Neříkám, že to není velmi důležité, ale dovolím si tvrdit, že jako prezident České republiky, s historickou zkušeností, kterou má, je jeho povinností důrazně prosazovat navrácení Krymu Ukrajině.
Jsou podle tebe lidé v Čechách, kteří pracují pro ruské zájmy, naivní, zkorumpovaní, nebo prostě jen náchylní obdivovat diktátory?
Určitě je u nás řada rusofilů „za každou cenu“. Již Masaryk svého času připomínal nepochopitelnou inklinaci k Rusku, která se u nás objevuje. Bývalí komunisté, a tím méně příslušníci komunistických bezpečnostních složek, se bratrství s Ruskem také nikdy nevzdají. Čirou naivitu, nebo naopak zkorumpovanost lze u některých lidí také předpokládat. U prezidenta Zemana se, myslím, jedná buď o neukrotitelný obdiv k prezidentu Putinovi, nebo o pokřivenou snahu uchránit náš národ před eventuálním neblahým budoucím konfliktem. Podobnému patolízalství a účelovosti jednání s cílem uchlácholit agresora se kdysi u nás říkalo „mnichovanství“ a uchýlil se k němu zejména prezident Hácha.
V úvahu však připadá ještě horší varianta. Miloš Zeman, stejně jako Václav Klaus, Miroslav Ransdorf, špion Karel Koecher a další, pracoval v Prognostickém ústavu, lidově přezdívanému „Jakešova věštírna“, který vznikl podle dostupných informací v roce 1984 na popud generálního tajemníka ÚV KSSS a šéfa KGB Jurije Andropova. Jakkoli nastoupil Zeman do ústavu těsně po sametové revoluci v lednu 1990, lze se domnívat, že zatemněné a dodnes nejasné poslání a cíle ústavu ještě nějakou dobu přetrvávaly. Pokud by se prokázaly některé teorie, které naznačují, že Prognostický ústav byl organizací účelově spoluzaloženou StB a KGB pro udržení vlivu při a po transformaci ekonomického a politického systému, na přímý popud Sovětského svazu, pak by se urputná inklinace Miloše Zemana, Václava Klause či Miroslava Ransdorfa k Rusku vysvětlila.
Cítíš sám na sobě útoky tzv. páté kolony a proruských agentů? Často ovládají sociální sítě, především v různých diskusích, kde pod falešnými jmény útočí na proevropsky orientované lidi. A jako červený hadr na ně platí některá jména – především Václav Havel – ale taky třeba Michael Kocáb.
No samozřejmě. Dokonce již došlo několikrát k takovému lehce skrytému vyhrožování i přes mobil. „Jak dlouho si myslíte, že budete beztrestně ničit vztahy mezi Ruskem a Českem? Sehnal jsem si na vás telefonní číslo,“ vyjel na mě do telefonu anonym s ruským přízvukem. Převezl jsem ho ovšem tím, že jsem mu začal trpělivě vysvětlovat můj vztah k Rusku. Řekl jsem mu, že proti ruským lidem nic nemám a dokonce ruské umění, literatura, hudba a tanec patří mezi mé nejoblíbenější. Velice si cením také ruské vědy, intelektuálů a disidentů, kteří se vyznačují obrovskou statečností a schopností skvěle formulovat myšlenky. Řekl jsem mu ale také, že od roku 1917 rozpoznávám v politice SSSR jen jedno světlé období. Od teroru jako státní doktríny, krvavého pronásledování pravoslavné církve, bílých i všech opozičních stran včetně menševiků přes občanskou válku, násilné přemísťování národnostních skupin, násilnou kolektivizaci, vyhladovění Ukrajiny a vybití jejího ústředního výboru Chruščovem a Molotovem, Stalinovo vyvražďování spolusoudruhů, gulagy až po smlouvu Molotov-Ribbentrop, která umožnila Hitlerovi zahájit válku, následný útok SSSR na Polsko, poválečné doparcelování sfér vlivu, vojenské zásahy v NDR, Maďarsku a Československu, se mi to vše jeví jako dějiny Říše zla. Jediný světlý okamžik spatřuji v období Michaila Gorbačova, který dokázal změnit neblahý tok ruských dějin a dát Rusku i světu novou naději. Tento státník si zaslouží více úcty, než která je mu prokazována. Po nástupu Putina však dochází opět k reverznímu pohybu, který hrozí obnovením studené války. Bývalý příslušník KGB Putin se netají resentimenty k SSSR a zdá se, že by nejraději obnovil jeho geopolitickou pozici. Je opravdovou hrozbou pro světový mír. To vše jsem do telefonu trpělivě vysvětloval, ale nepochodil jsem. Také jsem s tím nepočítal.
Co by asi řekl Václav Havel současné zřetelné prokremelské orientaci Hradu?
Byl by z toho smutný. V poslední fázi svého života mi několikrát řekl, že je současným vývojem naší zahraniční, ale i domácí politiky zklamán. Jeho posmutnělost narůstala v průběhu prezidentského období Václava Klause. Klaus svým neustálým zpochybňováním smyslu EU přispíval k narušování našich nových politicko-bezpečnostních vazeb. Stávali jsme se stále méně srozumitelnými pro naše západoevropské a americké partnery. Po ukradení propisovačky však leckomu docvaklo, že Klaus je v naší politice spíše solitérem a že nereprezentuje skutečný názor našich občanů. Zeman se vydal jinou cestou, ale brzy také uhnul na vyšlapaný proruský chodníček. Nastoupil s mohutnými sliby nápravy naší politiky směrem k Evropské unii a pak udělal veletoč, který mu v amerických médiích vysloužil veselé označení „mluvčí Kremlu“. Svojí servilitou vůči Kremlu však škodí v situaci, která je daleko vážnější než za Klausova období, a proto je třeba jeho názory neustále veřejně a hlasitě korigovat, aby si naši partneři nemysleli, že jsme se již dočista zbláznili. Václav Havel nám výrazně chybí, protože na jeho hlas „svět“ dal.
V dobách úřadování Václava Klause jste s Bořkem Šípkem vyvěsili na Hrad vlajku Evropské unie, aby bylo jasno, kam směřujeme. Dovedli jste si tenkrát představit, že to bude ještě horší? Že budeme mít jasně prokremelsky orientovanou hlavu státu, která to ani neskrývá?
Ani náhodou. Netušili jsme, samozřejmě, kdo se stane Klausovým nástupcem, ale předpokládali jsme, že se na scéně těžko objeví politik, který ještě překoná Klausův euroskepticismus. Miloš Zeman by se takovému označení jistě bránil. Sám se prohlašuje dokonce za eurofederalistu. Ale jeho postoj k Putinově exekutivě, která se den po dni stále více vmanévrovává do pozice nepřítele EU a USA, to velmi zpochybňuje.
Tys byl jeden z lidí, kteří stáli za iniciativou Distancujemese.cz, která reagovala na zbabělý český postoj vůči dění na Ukrajině. Miloš Zeman tuto iniciativu zesměšňoval a nebral vážně. Podařilo se něco změnit? Považuješ občanský aktivismus, který je často vysmívaný jako nepatřičný, a to právě lidmi jako je třeba Zeman, za důležitý?
Vezmu to od konce. Občanský aktivismus je vysmívaný jen těmi, kteří by chtěli delegovat všechnu moc státu, respektive úzké skupině lidí na nejvyšších postech, kteří stát řídí (v případě Zemana jemu samému). Že tento totalitní princip naše společnost nepřijímá, jsme si snad už vyjasnili. Vliv občanů na chod věcí veřejných je přesně to, co jsme si sametovou revolucí vyvzdorovali. Jestliže máme v čele státu osobnost, která nereprezentuje názor velké skupiny našich občanů, je občanskou povinností této skupiny se proti takové osobnosti vymezit. Miloš Zeman je schopen téměř každodenně popuzovat a pohoršovat různé skupiny našich obyvatel a byla by ostuda, kdyby se tito lidé neozvali.
Co se týká petice Distancujemese.cz, jakkoli nepřeceňuji její význam, určitě přispěla vedle dalších občanských protestů k tomu, aby se naši partneři v EU dovtípili, že Miloš Zeman mluví za sebe a že ztratil podporu převážné části naší inteligence. Petici jsme projednávali na Hradě hned dvakrát. Jednou jsme s Martinem Bursíkem navštívili pana Kmoníčka a podruhé jsem ji oficiálně předal hradním úředníkům.
Po všech těchto občanských protestech, po jeho verbálních výletech do světa pornografie, po určité korektuře jeho prohlášení dokonce ze strany pana Kmoníčka jsem si všiml, že Miloš Zeman o trochu více váží svá slova. To je dobře, ale zatím málo. Uvidíme, jak dopadne jeho mise v Moskvě. Nám zatím nezbývá než neustále sepisovat petice, ve kterých naši občané vyjadřují svůj názor, který je od názoru Miloše Zemana zcela odlišný.
