Andrej Babiš se poohlíží po Tomiovi Okamurovi FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Odchod moderátora televizní politické debaty by v normálních časech nebyl až tak zásadní zprávou dne. Význam by jistě zvýšilo 21 let na televizní obrazovce, ale ruku na srdce, váhu televizních politických debat nové komunikační technologie poněkud snížily. Jenže rozloučení Václava Moravce s Českou televizí je událostí prvořadého významu proto, že jde o důsledek setrvalého politického nátlaku, špinavé kampaně proruských temných sil a v neposlední řadě jde i o důsledek normalizační mentality ve vedení České televize, která se mentálně připravuje na své zestátnění oznámené vládní koalicí v čele s oligarchou Andrejem Babišem.
Toto vedení za Moravcem nestálo a proto mu nezbylo než po tolika letech svůj diskusní pořad opustit. Je to projev dnešní mimořádně hnusné doby a nadvlády obecného dezolátství současné vlády Babišova hnutí ANO s Motoristy a s extremisty z SPD. Jestli je trnem v oku nějaké vládnoucí síle něco tak normálního, jako je politická diskuze, tak jsme se opět ocitli v naprosté východní žumpě.
Václav Moravec je naprosto solidní profesionál a výrazný vysokoškolský pedagog. Jeho debata nebyla vždy stoprocentně zajímavá. Ale byla pokaždé normální a otevřená širokému spektru účastníků. Vždy byla pečlivě vyvážená. To, že do debaty nebyl dlouho zván někdo z proruských extremistů, bylo zcela v pořádku z hlediska zdravého rozumu i z hlediska liberálně demokratického ústavního pořádku v zemi. Proruští extremisté, jako je třeba Tomio Okamura, představují smrtelné nebezpečí pro svobodu a civilizovaný charakter našeho státu. Při pořádaní politických debat musíme mít zřetelnou hranici. Ten, kdo útočí na samotné základy polistopadové demokracie a naší vazby na svobodný svět, nemůže být pro nás partnerem debaty.
Skutečnost, že v poslední debatě Václava Moravce seděl po nevybíravém nátlaku právě Tomio Okamura, z něhož Andrej Babiš udělal předsedu sněmovny, má hořkou symboliku. Je to symbol té žumpy, do níž se propadla Česká republika pod Babišovým vedením. A není náhoda, že Babiš hned v neděli Moravcův odchod arogantním způsobem zesměšňoval, že prý bude „po něm brečet“, ale že se Moravec určitě chytí na „prolhaným Seznamu“. Znovu tak ukázal svoji primitivní úroveň a sklony autoritáře, kterému vadí každý nezávislý novinář, každý, koho osobně neovládá a kdo mu nepodlézá.
Andrej Babiš je skutečnou pohromou a neštěstím pro naši zemi. Proto je absurdní, abychom s Babišem slavili jeho infantilní komedii, které říká Den české vlajky. Vynucený odchod Václava Moravce je symbolem hnusné doby, kdy Česko prochází ponížením a marasmem. Není důvod pro nové svátky. Ale je tu důvod pro masové protesty a důkladnou práci na obnově demokratické politiky.