O ruské pravoslavné církvi a jejím vztahu ke státu neslyšíme vždycky lichotivé věci. Někdy je to ale jinak.

V sobotu 27. července ve dvě odpoledne uspořádalo několik tisíc aktivistů v Moskvě masovou demonstraci na podporu nezávislých moskevských kandidátů do městské Dumy. Úředníci tyto kandidáty nehodlají k volbám pustit.

Úřady se při rozhánění demonstrace uchýlily k brutalitě. Ozbrojenci zablokovali několik cest k radnici, kde se protestující chtěli shromáždit. Poté, co se policie zmocnila kontroly nad ulicí Tverskaja, hlavní dopravní tepnou města, se demonstranti rozptýlili po centru Moskvy.

Během potlačování demonstrace došlo i k následující události, kterou popisuje ruský server Meduza.io. Odtud ji přebíráme.

Někteří protestující zamířili na náměstí Trubnaja a Čistije prudy, zatímco jiní vyrazili na Staryi a Novyi Arbat. Zatímco uniformovaní muži čistili Tverskou ulici, někteří demonstranti byli zahnáni do uličky Stolešnikov pereulok poblíž památníku Jurije Dolgorukého a  pak uprchli do kostela svatých Kosmy a Damiana v Šubině.

Kněží demonstranty v kostele přijali a společně se modlili za mír. Web Meduza.io zaznamenal krátké prohlášení jednoho z těchto duchovních, kněze a mnicha Jana.

Jan se vlastním jménem jmenuje Giovanni Guaita, narodil se v roce 1962 v Itálii a působí v tomto kostele. Je historikem, vyučuje na Moskevské státní jazykové univerzitě a zabývá se studiem  východního křesťanství. Napsal dvě knihy o arménské historii. Psal také duchovní díla v ruštině a překlady ruské duchovní literatury.

Kněz vypověděl: „Náš kostel se dnes ocitá v centru politické konfrontace z jednoduchého důvodu: demonstrace měla být v Tverské ulici a Stolešnikov pereulok, kde se nacházíme, je nejbližší pěší zónou pro chodce. Geograficky to tak vyšlo.

Kostel byl dnes jako obvykle otevřen veřejnosti. Je otevřený vždycky a vždy kohokoli uvnitř uvítáme. Vítat každého je naší povinností. Proto jsme církev, takže takže jsme tu dnes neudělali nic zvláštního nebo mimořádného.

Když se na naší ulici objevila pořádková policie, spěchalo k našim dveřím spousta lidí – možná více než stovka. Většina z nich byli mladí lidé. Nejsem si jistý, ale myslím, že většina z nich chtěla u nás najít útočiště. Někteří k nám přišli jednoduše proto, že se báli. Jiní se obávali, že budou zatčeni.

Lidé prošli bránou a někteří pravděpodobně přeskočili plot kolem kostela. Ale na tom nám moc nezáleží. Lidé přicházejí do kostela a mají právo být přijati s láskou – bez ohledu na jejich politické názory.

Lidé prostě chvíli stáli v kostele a pak jsme je pozvali, aby se s námi modlili za mír. Tuto modlitbu jsme si vybrali konkrétně kvůli tomu, co se dělo venku. Byla to modlitba za mír a za obměkčení rozzlobených srdcí. Musím říci, že tito lidé měli velkou radost a projevili velký zájem o modlitbu.“

Pak dodal: „Myslím, že duchovní by měli být vždy připraveni přivítat kohokoli v jakékoli situaci. Mluvil jsem s mladými lidmi, kteří zůstali při modlitbě vzadu. Myslím, že je dobré, že existuje taková aktivní mládež. Podle mého názoru je dobře, když lidé vědí, co chtějí, a jsou připraveni bránit, na čem jim záleží.“