Moskva vraždila v zahraničí své odpůrce vždycky. Dělá to dodnes

repro: eg.ru

Takhle vypadal čekista | FOTO: repro: eg.ru

Kdyby chtěli představitelé ruského režimu v Moskvě vědět, proč nejsou mnoha lidem na Západě sympatičtí, nabízí se hned jedna odpověď: používají barbarské metody likvidace svých odpůrců, dělají to v cizích zemích a často je jim jedno, jestli u toho ohrozí i nevinné lidi.

Vražda politického emigranta Zelimchana Changošviliho v centru Berlína neproběhla podle plánu: vrah byl chycen a Německo bylo nuceno reagovat na diplomatické úrovni.

Co se stalo? Čtyřicetiletého Changošviliho letos v srpnu nedaleko centra Berlína střelil útočník z bezprostřední blízkosti opakovaně do hlavy. „Devětačtyřicetiletý Rus, kterého německá policie krátce po vraždě zadržela, měl cestovní pas vystavený na jméno Vadim Sokolov… Podle zpravodajského serveru Spiegel Online se u Sokolova jedná o falešnou identitu. Muže se prý podařilo identifikovat jako rodilého Kazacha Vadima Krasikova, pachatele vraždy jistého ruského obchodníka z roku 2013. Novináři muže odhalili i pomocí softwaru na rozpoznávání obličejů. Podle nich se mělo potvrdit i podezření, že pachatele vraždou pověřily ruské tajné služby. ‚Že měl k dispozici ruský pas, svědčí o tom, že měl podporu státu,‘ upozornil novinář magazínu Spiegel Maik Baumgärtner. Podle veřejnoprávní stanice ARD Krasikova ruské úřady kvůli vraždě z roku 2013 hledaly do roku 2015, kdy náhle pátrání zastavily. Podle ARD se němečtí vyšetřovatelé domnívají, že se jej Rusům podařilo najít, naverbovat a následně pověřit vraždou Gruzínce v Berlíně.“ (ct24.ceskatelevize.cz)

Že je tento případ jen pokračováním dlouhé série, která spadá až do předválečné doby, je celkem zřejmé. Vadim Krasikov je pokračováním dlouhé tradice, která byla přerušena pouze v Jelcinových letech. Sovětští a putinovští agenti v Evropě opakovaně používali kulomety, bomby a jedy proti disidentům, politickým emigrantům a zběhům od tajných služeb. V článku na webu Grani.ru je vyjmenována řada takových případů, z nichž vybereme jen několik.

Dne 25. května 1926 byla v Paříži zabita hlava Direktoriátu a hlavní ataman Ukrajinské lidové republiky Simon Petljura. Vrahem byl Samuil Schwarzburd, který se mstil za pogromy proti Židům spáchané na Ukrajině vojáky, kteří byli Petljurovi podřízeni. Právníci rodiny oběti tvrdili, že Schwarzburd byl spojen s OGPU. To byla tajná policie, která nastoupila po orgánech Čeky, a po ní následovala NKVD a působila v letech 1922 až 1934. Soud však nezohlednil výpověď svědka Eliji Dobkovského, který poskytl písemné důkazy o účasti agenta OGPU Michaila Volodina, ani důkazy, že se Petljura snažil zastavit pogromy. V roce 1927 byl Schwarzburd zcela osvobozen.

V srpnu 1937 byl ve Francii zabit Georges Agabekov, bývalý rezident zahraničního oddělení OGPU v Konstantinopoli. V roce 1930 uprchl do Francie a vydal monografii, ve které odhalil činnost sovětské zpravodajské služby a represe v SSSR. Agabekovo tělo nebylo nikdy nalezeno. Podle generálporučíka státní bezpečnosti Pavla Sudoplatova vedl skupinu NKVD, která likvidovala Agabekova, Alexander Korotkov. Ten pracoval pod záštitou zástupce lidového komisaře pro obchod na Obchodní misi SSSR v Německu. Vedl také ve Francii ilegální skupinu, která byla pověřena likvidací „zrádců“. Vrazi Agabekova nejsou dosud známi.

Dne 12. října 1956 byl v Mnichově zabit jeden z vůdců Organizace ukrajinských nacionalistů Lev Rebet. Vrahem byl agent KGB Bogdan Stašinskij, který použil ampuli s kyanidem draselným. Potom ještě Stašinskij 15. října 1959 v Mnichově zabil vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Banderu. Za obě vraždy byl Stašinskij vyznamenán Řádem rudého praporu. Pak ovšem 12. srpna 1961 uprchl do Západního Berlína a přiznal se k vraždě Rebeta i Bandery, přičemž podrobně popsal okolnosti obou pokusů. Západoněmecký soud ho odsoudil na osm let do vězení, z kterých si odseděl čtyři. Je stále naživu a nachází se pod programem ochrany svědků.

Dne 13. února 2004 byl v hlavním městě Kataru v Dauhá zabit bývalý prezident separatistické Čečenské republiky Ičkeria Zelimchjan Jandarbijev. Jeho auto bylo vyhozeno do povětří výbušninou ovládanou na dálku. Zemřeli i dva osobní strážci a jeho třináctiletý syn byl vážně zraněn. Dva zaměstnanci ruského velvyslanectví, známí jako Anatolij Vladimirovič Belaškov a Vasilij Anatoljevič Bogačev, kteří byli organizátory pokusu o atentát, byli důstojníky GRU a neměli diplomatické postavení. Třetí organizátor atentátu, první tajemník ruské ambasády v Dauhá Alexander Fetisov, diplomatické postavení měl. Všichni byli zatčeni několik dní po pokusu o atentát, 26. února, s pomocí tajných služeb Saúdské Arábie a Spojených států. Fetisov byl brzy propuštěn a Belaškov a Bogačev byli v červnu 2004 odsouzeni k doživotnímu vězení. V den jejich zatčení ruské úřady zatkly v Moskvě dva katarské atlety jako rukojmí. Byli propuštěni 23. března po telefonickém rozhovoru mezi Vladimirem Putinem a emírem Kataru. V prosinci 2004 byli Belaškov a Bogačev vráceni do Ruska, aby si trest odpykali tam, a nakonec byli propuštěni. Tehdejší ministr obrany Sergej Ivanov je přijal jako  hrdiny.

Další případy jsou známé, tak jen pro připomenutí.

Dne 1. listopadu 2006 byl bývalý plukovník FSB Alexander Litviněnko otráven v Londýně vzácným radioaktivním izotopem polonium-210. O tři týdny později zemřel. Jeho údajní vrazi, bývalí důstojníci KGB Andrej Lugovoj a Dmitrij Kovtun, se před britskou spravedlností ukrývají v Rusku. Povaha použitého jedu naznačuje, že do akce byl zapojen ruský stát.

Dne 23. března 2013 byl podnikatel Boris Berezovskij nalezen mrtvý v koupelně své vily v Ascotu v Berkshire, 40 km od Londýna. Britská policie se zpočátku držela verze sebevraždy, s tím ale nesouhlasili úplně všichni znalci. Jeden z nich ji považoval za vraždu maskovanou jako sebevraždu. Poté, co byl Berezovského partner ze společnosti Aeroflot Nikolaj Gluškov 12. března 2018 ve svém londýnském domě zabit (uškrcen vodítkem pro psa), tak se většina odborníků začala klonit k tomu, že i Berezovského smrt byla násilná. Údajní vrazi Berezovského a Gluškova ještě nebyli identifikováni, ale jejich spojení s ruskými zvláštními službami se považuje za více než pravděpodobné.

Jak je patrné, není úplně bezpečné opustit služby takového režimu nebo se postavit proti němu. Moskva chce dávat odjakživa najevo, že před ní se sotva někdo ukryje. Zatím to ale přece jenom řadu lidí neodradilo.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner