Zleva předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka, lídr kandidátky Filip Turek, bývalý prezident Václav Klaus a předseda hnutí Přísaha Robert Šlachta (vpravo) slaví výsledky voleb do Evropského parlamentu ve volebním štábu koalice Přísaha a Motoristé. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Motoristé od začátku vystupují jako ta skutečná pravicová strana pro voliče zklamané ODS. Jako takovou ji propaguje i zakladatel ODS a bývalý prezident Václav Klaus. Ten si ostatně ze zakládání ideově čistých pravicových alternativ ke své bývalé straně udělal tak trochu koníček. Přitom představa, že ODS se zpronevěřila liberální pravici a Turek s Macinkou ji v koalici s ANO zachrání, je mírně řečeno absurdní.
Faktem je, že po volbách v roce 2021 u nás vznikla koaliční vláda rozkročená od pravice po levý střed. Za normální politické situace by nejspíš nikdy nevznikla. Jenže u nás bohužel normálního v politice není skoro nic. Skoro třetinu voličů, většinou bývalých příznivců Sociálních demokratů, okouzlil populista Babiš, který nemá ideologii, vedou ho jen průzkumy a vlastní prospěch. Další asi pětina pak preferuje otevřeně proruské politické formace.
Vládu, která se složitě ustavila po minulých volbách, držely pohromadě v největší míře prozápadní orientace v zahraniční politice a pozitivní vztah k liberální demokracii založené na vládě práva. Je logické, že v této ideologicky roztříštěné koalici nejde provozovat čistě pravicovou politiku. Ovšem myšlenka, že to s populistickým ANO půjde, vyžaduje velkou míru naivity.
Stabilizace rozpočtu, daně a výdaje
Přes to všechno se dá říct, že v tom nejdůležitějším dokázaly ODS a TOP 09 vládu dotlačit k řešením, která by se dala označit za pravý střed. Hlavním úkolem, před nímž na domácí scéně vláda stála, byla stabilizace rozpočtu. Deficit začal hrozivě stoupat už před pandemií covidu především vinou nárůstu mandatorních výdajů, který zařídila Babišova vláda. Druhým faktorem, který rozpočtovou sekeru zvýraznil, bylo zrušení superhrubé mzdy. To prosadilo ANO spolu právě s ODS, ale také SPD a paradoxně KSČM.
Nejde teď o to, zda tento krok, kritizovaný mnohými ekonomy, byl správný, nebo ne. Jde o to, že žádná vláda nezačíná jako tabula rasa. Daně a výdaje jsou nějak nastavené. Před nástupem pětikoaliční vlády došlo k poměrně razantnímu snížení daní. Očekávat jako pravicový volič v takové situaci a při deficitech, které jsme měli, další snížení je prostě test ideologické čistoty, který v reálném světě nelze splnit.
Nicméně když se podíváme na to, jakým způsobem vláda deficity alespoň částečně stabilizovala, dá se rozhodně konstatovat, že větší část opatření byla na výdajové straně. Složená daňová kvóta, která byla před snížením daní a různými mimořádnými opatřeními z doby covidu a počátku energetické krize 34,1 procent, v roce 2024 činila 33,1 procent. Dá se tedy říct, že i když vláda nějaké daně zvýšila, celkové zatížení bylo pořád menší než před snížením v roce 2019 a jen o něco větší než v roce, kdy vláda nastupovala.
Rozdíl 0,4 procenta znamená při zohlednění výše HDP v roce 2024 nějakých 32 miliard. O tolik vláda vybrala více, než by získala při nižší daňové kvótě. Před mimořádnými výdaji způsobenými povodněmi byly přitom plánované výdaje v roce 2024 o 31 miliard nižší než v roce 2023. Kdybychom započítali ekonomický růst, pak vlastně na výdajové straně rozpočet spadl o zhruba 54 miliard oproti roku 2023, pokud by výdaje v roce 2024 měly tvořit stejné procento HDP.
Umění možného
Fialova vláda nastoupila v době po poměrně velkém snížení daní, kdy zároveň kvůli covidu a následné energetické krizi daňovou kvótu snižovala mimořádná opatření typu opuštění příspěvku na obnovitelné zdroje pro domácnosti a firmy. Musela především stabilizovat rozpočet, čehož dosáhla více opatřeními na výdajové straně, i když seděla ve vládě se stranami středovými a středolevicovými.
Je jasné, že pokud se v letošních volbách povede zabránit nástupu ANO podporovaného SPD a přejmenovaných komunistů, vláda bude opět ideologickým slepencem. Očekávat, že v ní ODS bude moci dělat čistě pravicovou politiku, je nesmysl. Voliči demokratické pravice v tom mají smůlu. Jenže věřit, že to bude lepší s dvoubarevnou vládou Motoristů a ANO je pohádka, které snad nemůže věřit ani Václav Klaus. Mimochodem, tento samozvaný etalon pravice odmítal privatizaci banky, kterou za něj musela udělat až levicová ČSSD.
