Vladimir Putin FOTO: Adobe Stock
FOTO: Adobe Stock
Pro Vladimira Putina to musí být svým způsobem potěšující situace. Zatímco jeho zbraně na Ukrajině neslaví taková vítězství, jaká očekával, ještě pořád mu zůstává ta poslední, totiž závislost mnoha evropských zemí na dodávkách jeho energií, uhlí, ropy a plynu.
Nejdůležitější je ta poslední položka, plyn. Proto se o ni také vedou největší spory, totiž zda by import plynu měl být zahrnut do protiruských sankcí. (V příštím sankčním balíčku se s tím nepočítá.) Stoupenci říkají, že platit Rusku za energie znamená financovat jeho válku. Tu Rusko vede tak odporným způsobem, že by skutečně bylo namístě, aby bylo jakékoliv financování Ruska ukončeno.
Odpůrci sankcí říkají, že by sankce neměly způsobit větší škodu zemím, které je uvalují, než zemi, která jimi má být postižena.
Debata se dá vést donekonečna, protože argumenty týkající se války a morálky jsou zcela jiného druhu než argumenty ekonomické. Nejde jenom o to, že by přinejmenším jednu zimní sezonu bylo nutné vydržet za velmi improvizovaných podmínek, ale i o to, že by mohly přijít různé další nezamýšlené důsledky jako například posílení extremistických hnutí ve společnosti. Je jasné, že mít na krku nejen zimu, ale ještě navíc i extremisty (hloupé nebo Ruskem navedené) číhající na příležitost, jak se dostat k moci, je nepříjemné.
Je ovšem možné, že Putin nakonec všechno rozhodne za nás a bude to jedna z jeho posledních chyb.
Konsorcium Nord Stream AG, které plynovod provozuje, v pondělí zahájilo pravidelnou roční údržbu. Trvat by měla do 21. července, Německo se však obává, že kvůli sporu mezi Ruskem a Západem by se mohlo stát, že plyn přes Nord Stream 1 už po údržbě do EU nepoteče. Česko teď Evropské unii předsedá, takže se nás toto téma netýká jen ekonomicky, ale také politicky.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) svolal na 26. července do Bruselu mimořádnou radu ministrů pro energetiku. Řekl to v pátek ve sněmovně. Jednání se uskuteční pět dnů po plánovaném obnovení provozu plynovodu Nord Stream 1 a podle Síkely by mohli ministři projednat postup pro případ, že by se provoz plynovodu neobnovil vůbec, případně jen částečně.
Zatím se čekalo, že by Rusko mohlo plyn stopnout a vymluvit se na to, že je to z technických důvodů, protože nemá k dispozici turbínu, která byla poslána na servis do Kanady. Kolem turbíny vznikla v posledních dnech debata, zda ji Rusku vracet, když je na zařízení pro export plynu uvalena sankce. Nakonec ale do Ruska poputuje.
Kanadský premiér Justin Trudeau teď oznámil rozhodnutí turbínu pro Nord Stream 1 v Baltském moři vrátit. Kanadská média citují, co k tomu Trudeau sdělil na tiskové konferenci, že to bylo těžké, ale nezbytné rozhodnutí. Tváří v tvář hrozícímu nedostatku energie musí prý ale jeho země podpořit Německo a další evropské spojence. Je jasné, že Ukrajině se to nelíbí.
„Vidíme, že Rusko se stále znovu snaží využít energii jako zbraň k rozdělení spojenců,“ řekl Trudeau. Toto rozhodnutí bylo přijato proto, aby vlády a lidé „i nadále pevně a velkoryse podporovali Ukrajinu“, cituje kanadského premiéra německý Spiegel.de.
Nikdo neví, co v Moskvě nakonec vymyslí. Vyhrožování totiž funguje jako zbraň jen do toho okamžiku, kdy se hrozba splní. Pak už nezůstává nic. Pro Vladimira Putina to může být lákavé, protože tak jako tak je zřejmé, že Rusko je jako obchodní partner zkompromitované, takže se všichni pokoušejí od něj dostat co nejdál. Vypínat plyn za rok by už možná pro jeho impérium nemělo zdaleka takový půvab.
Nevíme, nakolik je ještě možné očekávat u lidí v Kremlu ohledy na nějaké ekonomické myšlení. Rusko teď samozřejmě peníze velmi potřebuje. Chlubí se sice, že může energii vyvážet i do asijských zemí, a také to dělá, ale za nižší ceny. A protože uvažování v rámci normální logiky už tady selhalo hned na začátku, tedy rozhodnutím provést invazi na Ukrajinu, nemáme důvod si myslet, že by normální logika zafungovala i v tomto případě. Nemáme ale ani sebemenší tušení, jestli někdo přece jenom nemůže mít na Putina aspoň minimální vliv a některé jeho nápady mírnit. Zatím to tak moc nevypadá.
Kdyby na konci července skutečně plyn přestal proudit pod jakoukoliv záminkou, byli by evropští politici zbaveni nutnosti rozhodnout se sami. Zbytek by byla jenom technická záležitost. Neprokázali by sice zrovna nějakou státnickou odvahu, ale už by jim to mohlo být trochu jedno.
Společné průšvihy nakonec lidi spojují. To samé se týká i států. Západ má mobilizační schopnosti, nastala by situace, která by se už podobala té „opravdu“ válečné, a nebylo by cesty zpět. Zůstává tady jenom jeden problém, jakási pachuť z toho, že konečné rozhodnutí za nás přijal krvavý diktátor, by naše sebevědomí ohledně schopnosti se rozhodovat příliš neposílila. Mohlo by nás jen těšit, že se zase jednou prokázalo, že diktátoři nakonec většinou udělají nějakou zásadní chybu. Bohužel než na ni dojde, stojí to životy mnoha nevinných lidí.
