Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se svým americkým protějškem Donaldem Trumpem. FOTO: Bílý dům / se souhlasem
FOTO: Bílý dům / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Na summitu ve Slovinsku v roce 2001 se tehdejší americký prezident George W. Bush zadíval do očí ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi a uviděl jeho duši. „Podíval jsem se tomu muži do očí. Přišel mi jako velmi přímočarý a důvěryhodný,“ odpověděl během tiskové konference republikánský prezident na otázku, zda může Putinovi důvěřovat. „Dokázal jsem nahlédnout do jeho duše,“ dodal.
Stejně jako Bush před zhruba 14 lety se do duše svého ruského protějšku pokusil nahlédnout i Donald Trump, další republikánský prezident Spojených států. A během jejich několika málo setkání v jeho prvním funkčním období mezi lety 2017 a 2021 v očích Vladimira Putina zřejmě podobně jako George W. Bush viděl přímočarost a důvěryhodnost.
Světlé nevýrazné oči novodobého ruského cara, který dobou své vlády překonal už všechny ruské a sovětské vůdce od začátku 20. století kromě Josifa Stalina, mu možná připomněly jeho podnikatelská léta na Manhattanu, a tak pojal pocit, že právě on je tím člověkem, který dokáže uzavřít dohodu, a to tak skvělou, že díky ní skončí více než desetiletí trvající konflikt na Ukrajině. Bush ani Trump však ruského prezidenta neprokoukli.
Možná ale ještě důležitější než to, co viděl Trump v Putinových očích, je to, co v jeho očích viděl Vladimir Putin – slabost a zbabělost. A pravděpodobně to stejné vidí i v očích Trumpova blízkého kamaráda, spoluhráče z golfu a zvláštního emisara pro Blízký východ Stevea Witkoffa, který má zprostředkovat i onu skvělou dohodu na Ukrajině.
Steve Witkoff se srdcem na dlani
Kromě slabosti a zbabělosti jde i o zvláštní kombinaci nekompetentnosti a naivity. Steve Witkoff, který už dříve ukázal, že jeho povědomí o konfliktu, který dostal za úkol ukončit, ačkoliv má v diplomacii nulové zázemí, není nikterak velké, když v podcastu Tuckera Carlsona opakoval ruskou propagandu o referendech, rusky mluvící menšině na východě země a čtyřech ukrajinských oblastech, které Rusko v roce 2022 nelegálně anektovalo a mezi které zařadil i poloostrov Krym a Donbas.
I přes to všechno Witkoff ve svém snažení stále pokračuje. Na Blízkém východě se jeho příměří mezi teroristickým hnutím Hamás a Izraelem neslavně rozpadlo, a tak v pátek navštívil Petrohrad, aby alespoň jeden ze svých úkolů dotáhl do konce, když se setkal s šéfem Ruského fondu přímých investic a ruským vyjednavačem Kirillem Dmitrijevem.
Později ho znovu přijal i ruský vůdce Vladimir Putin, kterého Trumpův zvláštní vyslanec zdravil s pravačkou na srdci, na což upozornila i ruská státní tisková agentura TASS. „Witkoff Putina na dálku srdečně pozdravil a přiložil si dlaň k srdci,“ popsala setkání. „Když se ruský prezident přiblížil, vyměnili si dlouhý, více než desetivteřinový stisk ruky a vzápětí si bez tlumočníků vyměnili několik poznámek.“
BREAKING: Putin meets Trump's diplomatic envoy Steve Witkoff.
— Charlie Kirk (@charliekirk11) April 11, 2025
The Kremlin confirmed the meeting is to discuss efforts to reach a ceasefire with Ukraine and a possible meeting with President Trump. pic.twitter.com/W8vodMSHk2
Výsledky jednání zatím nejsou známy. Putinův vyjednávač Kirill Dmitrijev ho na sociální síti X označil za „produktivní“. Stejným pohledem se na schůzku dívá i samotný Donald Trump, jenž v sobotu na palubě letadla Air Force One novinářům řekl, že rozhovory o ukončení války Ruska proti Ukrajině pokračují dobře.
„Myslím, že mezi Ukrajinou a Ruskem by mělo být vše v pořádku, a velmi brzy se o tom dozvíte. Nastává chvíle, kdy musíte buď jednat, nebo mlčet. Uvidíme, co se stane, ale myslím, že vše probíhá dobře,“ poznamenal americký prezident.
Rusko zabíjí děti a status quo se nemění
Status quo se tak ani po Trumpových slovech o tom, že je na Putina „rozzlobený“ poté, co navrhoval nad Ukrajinou správu pod záštitou OSN, která by umožnila uspořádání „demokratických“ prezidentských voleb v zemi a následné vyjednání mírové dohody mezi Kyjevem a Moskvou, nezměnil.
K prozření, že Ruská federace o jeho skvělou dohodu nestojí, nepřivedl Trumpa ani jeden z nejbrutálnějších ruských útoků od začátku války. Ve městě Kryvyj Rih na počátku dubna raketa zasáhla obytnou čtvrť a dětské hřiště, o život přišly zhruba dvě desítky lidí, včetně devíti dětí.
Ruské ministerstvo obrany útok, který údajně mířil na „místo, kde se v jedné z restaurací ve městě konalo setkání s veliteli útvarů a západními instruktory“, označilo za „vysoce přesný“. Donald Trump v reakci pouze suše poznamenal, že se mu ruské bombardování nelíbí. „Chtěli bychom, aby přestali. Bombardování se mi nelíbí. Bombardování pokračuje dál a dál a dál.“
Proč není ze slov prezidenta Spojených států cítit ani kapka empatie a lítosti, je otázkou. Jako možná odpověď se nabízí příhoda, kterou Vladimir Putin vyprávěl při jednom ze setkání Steveu Witkoffovi.
„On (Putin, pozn. red.) mi vyprávěl historku, Tuckere, o tom, jak když byl prezident (Trump, pozn. red.) postřelen, šel do místního kostela, sešel se s knězem a modlil se za prezidenta ne proto, že by se mohl stát prezidentem Spojených států, ale protože ho s ním pojí přátelství, a on se modlil za svého přítele,“ vzpomínal už dříve Trumpův klíčový muž na setkání s ruským prezidentem. Druhým možným vysvětlením je fakt, že Vladimir Putin poslal Donaldu Trumpovi jeho portrét namalovaný slavným ruským umělcem a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj mu na druhé straně ani nepoděkoval. Otázkou ale zůstává, za co přesně by mu měl být Zelenskyj vděčný.
Ačkoliv se prezident Donald Trump i jeho administrativa navenek tváří, že svět je na pokraji zářných zítřků a od míru na Ukrajině jej dělí pár dní, za zavřenými dveřmi už údajně přichází moment prozření a postupné uvědomování si, že mír na Ukrajině nenastane tak rychle, jak si Trump představoval. Vysocí představitelé jeho administrativy podle agentury Reuters začali připouštět, že Spojené státy možná nebudou schopny dosáhnout mírové dohody v příštích několika měsících, a připravují nové plány, jak vyvinout tlak na Kyjev i Moskvu. Další tlak na Kyjev se však po ruských útocích z posledních dvou týdnů zdá obzvlášť absurdní.
Právě kvůli Trumpovi a Witkoffovi a jejich neúspěšné strategii sbližování místo nátlaku na Rusko jsme dnes od míru dále než kdykoliv jindy. Pokusy o sbližování a appeasement ukazují právě onu slabost, kterou Vladimir Putin viděl v očích Donalda Trumpa i během pátečního setkání v očích Stevea Witkoffa. A právě tato slabost následně vede a podporuje další ruskou agresi.
Trumpovo příměří nefunguje a fungovat ani nemůže
Ta přišla hned dva dny po Witkoffově čtyřhodinovém „večírku“ v Petrohradě, když si raketový útok na město Sumy na severovýchodě Ukrajiny vyžádal nejméně 34 obětí, včetně dvou dětí, a 117 zraněných. Cynismus vedení ruské armády ale nezná mezí, poněvadž podle ruského ministerstva obrany šlo opětovně o přesný útok na místo setkání velitelského štábu operačně-taktické skupiny Seversk Ozbrojených sil Ukrajiny.
„Kyjevský režim nadále využívá ukrajinské obyvatelstvo jako živý štít, když v centru hustě obydleného města umisťuje vojenská zařízení a pořádá akce za účasti vojenského personálu,“ napsala ruská armáda ve svém prohlášení.
Letošní Květná neděle, kdy řada civilistů mířila do kostela na bohoslužbu, přičemž právě Putin se často ohání pravoslavím a křesťanskými hodnotami, byla na Ukrajině obzvláště krvavá. Jde o 11. nejtragičtější ruský útok od začátku invaze, který přišel zhruba týden po jednom z nejbrutálnějších útoků – pokud jde o dětské oběti – v Kryvém Rihu. V přímém přenosu sledujeme výsledky Trumpova ruského dobrodružství a golfové diplomacie.
„Myslím, že je to strašné. Bylo mi řečeno, že udělali chybu. Ale myslím, že je to hrozná věc,“ okomentoval to prezident Trump při návratu z víkendového pobytu na Floridě zpět do Washingtonu. Pozoruhodné je, že se ve svém vyjádření vyhnul přímému obvinění Ruska a stejně tak znovu nevyjádřil ani nejmenší náznak lítosti.
Kreml může v takových a podobných útocích pokračovat, protože po nich nepřichází žádné důsledky a kroky, které by mu v dalších útocích mohly zabránit. Trump neustále tlačí na Ukrajinu, oběť těchto útoků, a nechává Rusko, aby ignorovalo jeho imaginární příměří a každý den ho ponižovalo – ať už dalšími požadavky na příměří, nahými fotkami jeho manželky v ruské televizi nebo nabídkami na správu Ukrajiny pod záštitou OSN – aniž by na Rusko kdykoliv zatlačil.
Místo tlaku a omluvy celé Ukrajině i osobně Volodymyru Zelenskému za to, do jakých absurdních míst nechaly Spojené státy jednání o míru zajít, přicházejí pouze slabé výhrůžky zvýšením sankcí, za kterými nejsou rázné kroky, a slova o tom, že Putin není špatný člověk a válka na Ukrajině je komplikovanou situací. Tak se v již zmiňovaném podcastu Tuckera Carlsona vyjádřil Steve Witkoff, aniž by si uvědomil, že s ruským prezidentem může vyjednávat i jinak než v pravačkou na srdci a myšlenkou na to, že by se jednou mohli spřátelit, stejně jako se mu to podařilo s Donaldem Trumpem.
Za uplynulých 11 let – od událostí v centru Kyjeva na Majdanu, následné anexe Krymu a války na Donbase – žádné příměří nefungovalo a nefunguje ani to málo, co se Donaldu Trumpovi podařilo vyjednat, což útoky na Kryvyj Rih a Sumy jen potvrzují. Vladimir Putin a mír jednoduše nejdou dohromady. A je otázkou, zda si to Donald Trump vůbec někdy uvědomí.
