HISTORIE / „Letošní zimy budeme ještě dlouho vzpomínati se skrytým přáním, by se v takové krutosti již nikdy neopakovala,“ posteskl si kronikář slezských Sedlišť na Frýdecku. A hořce dodal: „Není pamětníka tak krutých mrazů.“ V lednových a únorových dnech roku 1929 ochromila Československo nejhorší zima celého století, jedna z vůbec nejextrémnějších zim v historii naší země. 

Poslední týdny roku 1928 se přitom nesly v nadprůměrně vysokých teplotách, nic nenasvědčovalo pohromě, k níž se schylovalo. Německý kronikář severočeských Hodkovic nad Mohelkou v listopadu zapsal: „V posledních týdnech začíná sněžit, ale zářivá běloba sněhu pokryla nakrátko jen vrcholy hor. V první půli tohoto měsíce bylo ještě možno najít houby, které byly nabízeny například v Jablonci a Liberci po koších.“ V Klatovech prvního listopadového dne dokonce padl teplotní rekord – bylo naměřeno příjemných 24 stupňů Celsia.

Mráz přichází z východu

S novým rokem 1929 však vtrhl do Československa tuhý mráz, spoutal celou zemi a neopustil ji až do března. Způsobila jej mohutná tlaková výše ze Sibiře, kvůli níž pronikl na naše území arktický vzduch od severovýchodu, a její výběžek následně pokryl téměř celou Evropu. Mrazům napomáhala i bohatá sněhová čepice, která přikryla krajinu a nedovolila ohřátí vzduchu teplem z půdy.

Takové mrazy nikdo nepamatoval. Po celých dvaašedesát dní teploty teploměru nevyšplhaly nad nulu, dokonce ani v pravé poledne. Životy lidí ve městech i vesnicích ovládlo napětí. Stránky dobových novin plnily zprávy o tragických úmrtích nešťastníků, o úhynech zvěře a ptáků, kteří podle kronikářů padali zmrzlí z nebe, o devastaci ovocných stromů napříč zemí.

Instalatéři měli plné ruce práce se zamrzlými vodovody, pitné vody byl nedostatek, promrzala i plynová potrubí. Fronty na uhlí připomínaly válečné časy, silniční i železniční doprava byla ochromena. Jakékoliv cesty, mnohdy i jen krátké procházky venku, se kvůli nepředvídatelným sněhovým vichřicím a nízkým teplotám staly životu nebezpečnými. 

Meteorologické rekordy padaly den za dnem, především v únoru, kdy se střed tlakové výše přesunul nad Finsko a její rozsáhlý výběžek znemožnil teplejšímu vzduchu od Atlantiku, aby přinesl tolik toužené oteplení. V neděli 3. února padl 153 let starý rekord pro tento den z roku 1776. Měření ve Státním meteorologickém ústavu v pražském Klementinu ukázalo teplotu minus 26,7 stupně Celsia. Ovšem rekord, který v historii měření teplot u nás nemá obdoby, měl teprve přijít.

Už chybí jen lední medvědi

Amatérský meteorolog a gymnaziální profesor Jaroslav Maňák naměřil v Litvínovicích u Českých Budějovic 11. února nevídanou teplotu –42,2 stupně a pražská komise tuto rekordní hodnotu následně potvrdila. Novinář a spisovatel Karel Scheinpflug na vzniklý rekord reagoval ve svém fejetonu pro Lidové noviny s názvem Bílá tyranie: „Jediný úspěch přinesly ty mrazy přece republice. České Budějovice dosáhly evropského rekordu na teploměru. Místo k točnám může Nobile zamířit na příští výpravu do tohoto města, kde nalezne stejnou zimu a méně ledních medvědů.“

„Když je jeden den 25 stupňů zimy a příští jenom 24 stupňů, namlouváme si slibně: Obleva,“ vtipkoval zase novinář Národní politiky Břetislav Jedlička Brodský. „Na nádražích čeká se večer na odpolední rychlík a ráno na večerní z předešlého dne,“ psal. Jindy zase informoval o novém zasedacím pořádku v pražských kavárnách: „Všechna nejlepší místa v kavárnách s výhledem do ulice, po kterých byla dřív největší sháňka, jsou opuštěna. Hosté tlačí se v koutě u kamen.“

Humor neopouštěl ducha ani tehdy, když většina zpráv z denního tisku přinášela zprávy o neštěstí a chaosu, které vytrvalý mráz v zemi rozséval. „Pětadvacet případů zmrzlých uší na klinice profesora Kreibicha za jeden den překvapí. Omrznutí se udá při procházce za necelých patnáct minut,“ psala Národní politika ve středu 6. února 1929. Není divu, že chránítka na uši se stala žádanou výbavou a po celé metropoli byla brzy všechna beznadějně vyprodána.

Umírali lidé i zvířata

Onoho rekordního 11. února Moravskoslezský deník informoval: „V noci na dnešek zmrzl na stráži vojín 152. pluku v Olomouci a v Opavě zmrzlo dítě v kočárku.“ „V Brně přišlo v pondělí sto dělníků Zbrojovky s omrzlinami, v Praze muselo být ošetřeno několik set lidí,“ dočetli se čtenáři Lidových novin o den později.

„Českobudějovický občan zmrzl u stolu,“ líčily noviny další z tragických příběhů. „V obci Stropnice u Římova zmrzl místní občan Tomáš Kubala. Nalezen byl u stolu úplně zkřehlý a sousedé nemohli ho od stolu ani odtrhnouti. Smrt zastihla ho asi v době, kdy na Budějovicku poklesla rtuť v teploměru pod minus 40 stupňů Celsia.“

Trpěla i zvířata. V pražských Riegrových sadech byla 12. února nasbírána celá nůše zmrzlého ptactva, v lesích umrzala zvěř. Třináctého února 1929 doplnily Lidové noviny také informace o úhynu zvěře a dobytka. „Na Olomoucku se počítá, že stav zvěře poklesl alespoň o 70 procent. Hladoví zajíci ohlodávají mladé stromky a přibíhají až do stavení, odkud se nedají odehnat ani zuřivým štěkotem psů,“ líčily listy třináctý únorový den.

Rybníky a řeky promrzaly až na dno, místo vody ve studnách čekal na lidi jen led, pitné vody byl nedostatek. Kina, divadla a další společenské prostory zely prázdnotou, kulturní akce se rušily, stejně jako školní docházka. Mnoho žáků totiž ulehlo s omrzlinami či nemocemi. Těžké období zažívali zvláště ti, kdo museli pracovat venku, mrazům navzdory. Zaměstnanci elektrických podniků proto dostávali na konečných stanicích masti proti omrzlinám a horký čaj. 

Márnice byly plné

Sněhovou a mrazovou kalamitu barvitě líčili i soudobí kronikáři. „Celý leden a únor bylo mnoho sněhu a kruté mrazy. Sněhu bylo na silnici tři až čtyři metry vysoko, takže doprava do města Lipníka a do okolí byla úplně zastavená. Zemáky ve sklepích a malých prasat mnoho pomrzlo,“ popisoval radotínský kronikář poblíž Lipníku nad Bečvou. „Sněhu napadlo velmi mnoho. Lidé žili jako ve sněžných hradech, neb okna v domech po celých 14 dnů ani nerozmrzla,“ vyprávěl autor kroniky ze Svatého Kopečku u Olomouce.

Vážnost těch dlouhých, mrazivých týdnů ztěžovala navíc epidemie chřipky. „Úmrtnost následkem chřipky stoupla tak, že v jediný den konalo se v Plzni dvacet pohřbů, což je zjev nebývalý,“ stojí v dobových záznamech. Kronikář z Písnice zase poznamenal: „Byly obrovské závěje sněhu, kola vozů přimrzávala. Mnoho lidí roznemohlo se na chřipku a mnoho lidí pomrzlo. Na hřbitovech v Praze byly márnice přeplněny a nestačilo se pohřbívati.“

Bílá smrt

Nový předseda vlády František Udržal ve svém prohlášení z 15. února vyzval ke spolupráci všech lidí a vzájemné pomoci: „Podstupujíce těžký zápas s přírodními běsy, musíme učiniti rukou společnou a nerozdílnou všechna nejmožnější opatření, abychom zvítězili proti zlobohu bílé smrti.“ Onen „zlobůh“ zabíjel ještě v březnu – první den nového měsíce umrzl ve vánici jistý Josef Charvát cestou do Mirotic a hajný František Šimek, když se vracel domů ze Sušice. 

A nebývale trpěla i většina Evropy. Zamrzl Dunaj v Rakousku, Rýn a Labe v Německu, dokonce i Baltské moře. Led pokryl i Benátskou lagunu, u chorvatského Šibeniku zamrzlo moře, v centru Moskvy teplota klesla k –34,3 stupně.

Vytouženou úlevu přinesl až teplý duben, který z krajiny vymazal všechen sníh, a po opožděném jaru nastoupilo horké léto.

Jednou za tisíc let

Meteoroložka Svatava Křivancová z českobudějovické pobočky Českého hydrometeorologického ústavu ve své studii z roku 1999, zveřejněné v časopise Meteorologické zprávy, uvedla, že pravděpodobnost výskytu takového mrazivého rekordu jako v roce 1929 je zhruba jednou za tisíc let. Rekordní únor jako celek vešel do historie o 11,5 stupně mrazivější než dlouhodobý normál. 

Mrazivé zimy a sněhové kalamity udeřily v historii vícekrát – jedna z nejtužších zim zavládla v roce 1829, teplota tehdy nepřesáhla bod mrazu po celých 76 dní. V únoru roku 1956 teploměry ukazovaly hodnoty nižší než minus 35 stupňů, v lednu roku 1985 se teploty pohybovaly okolo minus 30 stupňů a po další dvě zimy přišly podobně třeskuté mrazy.

Střední Evropu sešněrovaly extrémně nízké teploty okolo minus dvaceti až třiceti stupňů i v lednu roku 2006 a jen v Česku způsobily smrt zhruba dvaceti lidí. V posledních desetiletích se počet mrazivých zim s extrémně nízkými teplotami snižuje v důsledku globálního oteplování, které zvyšuje průměrné teploty v zimních měsících. Třeskuté mrazy však mohou kvůli náhlým výkyvům, například destabilizaci polárního víru, nastat i dnes.