Ukrajinci prchají z ostřelovaných měst. Někteří ale na okupovaných územích padli do rukou ruské armády. Ilustrační foto FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Zpravodajský server BBC informuje o svědectvích Ukrajinců, kteří byli v rámci rusko-ukrajinské války zajati ruskou stranou a následně deportováni do Ruska. Hovořil s rodinami více než tuctu lidí, kteří byli zajati ruskými jednotkami. Téměř každý, kdo měl štěstí a vrátil se v rámci výměny válečných zajatců, potvrdil, že byl týrán a mučen. Kreml přitom stále trvá na tom, že ukrajinští občané jezdí do Ruska dobrovolně.
„Nechci reagovat na tyto obrovské lháře,“ řekla Iryna Venediktová, ukrajinská generální prokurátorka. „Existuje nejméně 6000 civilistů, které můžeme identifikovat a kteří byli deportováni,“ přiblížila. Dodala také, že podle informací publikovaných v ruských médiích Rusko zajalo milion Ukrajinců.
Doposud se zpět na Ukrajinu zajatců vrátilo jen pár. Je to tři týdny od propuštění Volodymyra Chropuna, ukrajinského dobrovolníka Červeného kříže. Muž se, i přes své trauma, rozhodl popsat své zážitky. Chce, aby svět slyšel jeho příběh. „Skutečnost, že jsou tam [v Rusku] zadržováni ukrajinští civilisté, je 100% pravda,“ hlásá.
Volodymyr Chropun, dobrovolník Červeného kříže, byl zajat 18. března po cestě do vesnice Kozarovyči asi 40 km severozápadně od Kyjeva, kde měl evakuovat civilisty. Ruští vojáci ho zadrželi, když se je snažil přesvědčit, aby školní autobus, který řídil, nechali projet kontrolním stanovištěm. Rusové Volodymyra prvních několik dní věznili v suterénu továrny v nedaleké vesnici spolu s dalšími civilisty.
„Mlátili nás puškami, bili pěstí a kopali. Zavázali mi oči a svázali mi ruce lepicí páskou. Používali tasery a neustále žádali o informace o armádě,“ sdělil Chropun. „Jeden z vojáků byl velmi mladý, skoro dítě. Používal tasery na krk, obličeje, kolena lidí. Jako by se bavil,“ popsal muž kruté zacházení ruských vojáků.
Zhruba po týdnu, který Volodymyr strávil společně s dalšími 40 lidmi, v místnosti o rozloze 28 m2, byl deportován do Běloruska. „Mysleli si, že nevidíme, ale viděl jsem vesnice, kterými jsme projížděli, Ivankiv, Černobyl a pak jsem viděl, jak překračujeme hranici,“ řekl.
V Bělorusku dostali ukrajinští zajatci nové doklady totožnosti. Ty byly vydány armádou Ruské federace. Volodymyr Chropun měl na svém novém dokladu uvedeno jako místo narození „Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku“. Tento název nesla Ukrajina před rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 předtím, než se stala nezávislou zemí. Je to očividná známka ruských ambicí v regionu.
Chropunova deportace dále pokračovala do Ruska, kde byli ukrajinští civilisté zavřeni do věznice. „Mučení pokračovalo. Ponižovali nás, nutili nás klečet a nutili nás do nepohodlných pozic. Když jsme se jim podívali do očí, byli jsme biti. Pokud jsme něco dělali pomalu, byli jsme biti. Zacházeli s námi jako se zvířaty,“ řekl. V ruském vězení bylo podle Volodymyra drženo více než 70 lidí. „Snažili jsme se navzájem podporovat. Některé dny jsme nemohli uvěřit, že se to všechno děje. Připadalo mi to, jako bychom byli přeneseni do 16. století z 21. století,“ přiblížil ruský zajatec, který je již na svobodě, své zážitky.
Po dvou týdnech byl Volodymyr Chropun znovu převezen. 7. dubna ho Rusové společně s dalšími třemi ukrajinskými civilistkami z jiného detenčního centra letecky transportovali na Krym, který v roce 2014 anektovalo Rusko od Ukrajiny. Ženy Volodymyrovi vyprávěly o tom, co v zajetí zažily. Jejich zkušenost se v podstatě shodovaly s těmi Chropunovými. Civilisté neměli tušení, kam je Rusové převáží. Podle jejich výpovědí pouze častokrát zaznamenali slova „výměna“. Po dvoudenní cestě se 9. dubna ocitli na místě 32 kilometrů od Záporoží, kde opravdu došlo k výměně válečných zajatců. Nejdříve mohli most mezi ruským a ukrajinským územím přejít vojenští zajatci a následně pak civilisté.
Aktuálně se pohřešuje 169 členů ukrajinské národní gardy odpovědné za zabezpečení Černobylu. Ti měli být po obsazení jaderné elektrárny ruskými jednotkami několik týdnů drženi v jejím suterénu. Volodymyr Chropun se ve vězení v Rusku doslechl, že ve vedlejší místnosti jsou drženi lidé právě z Černobylu. Není ovšem jasné, zda jde právě o zmíněné pohřešované. Valerij Semonov, jeden z inženýrů v Černobylu, sdělil, že když se ruské síly na konci března stáhly, vzaly s sebou stráže.
Manželka jednoho z pohřešovaných mužů sdělila, že ze začátku byla se svým manželem v kontaktu po telefonu. „Naposledy jsem se svým manželem mluvila 31. března, v den, kdy byli násilně odvezeni z Černobylu. Řekl mi: ‚Fyzicky jsem v pořádku, ale emocionálně je to velmi těžké.‘ Z jeho hlasu jsem pochopila, že má velké obavy,“ řekla. Ukrajinské ministerstvo vnitra ji informovalo, že je držen v Rusku.
