Vedení Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) propustilo sedm osob a mezi nimi je historička Muriel Blaive. Ta proti tomu protestuje, a na její podporu vznikla dokonce petice podepsaná i vědci ze zahraničí. Blaive si myslí, že končí z politických důvodů. ÚSTR se brání tím, že jde o reorganizaci, a tím, že práce historičky nebyla moc efektivní.

„Spíš to vidím tak, že je to politicky motivované,“ řekla Blaive deníku Právo. Citovala dřívější výroky ředitele Kudrny v ČRo Plus.

„Bezpochyby je kolegyně Blaive vzdělaná žena. Bezpochyby rozumí svému řemeslu, o tom nepochybuji. Ale nepochybuji o tom, že náš pohled na minulost je naprosto rozdílný, a já sám za sebe nechci, aby na půdě ústavu zaznívaly výroky, které prostě znevažují to zákonné poslání. Tím se dostáváme do slepé uličky,“ řekl ředitel v březnu.

Názory francouzské historičky vzbuzovaly během jejího působení značnou pozornost, protože budily dojem, že zlehčuje poměry za totality u nás. Mimo jiné šlo o její názor, že lidé a režim spolu vyjednávali.

Blaive se kritice brání. „Diktatura byla, násilí bylo, ale to neznamená, že lidé nemohli nic dělat. V každodenním životě většina lidí možnost nějaké volby měla: vstoupit, nebo nevstoupit do strany, spolupracovat, nebo ne, podepsat Antichartu, nebo ne, posílat děti do SSM, nebo ne atd.,“ tvrdí. Myslí si, že „nelze vyhodit člověka za to, jak se dívá na dějiny“, a že se českým poměrům prý diví i odborníci v zahraničí.

ÚSTR zareagoval prohlášením, kde zpochybňuje efektivitu práce Muriel Blaive. „Za dobu svého působení v Ústavu pro studium totalitních režimů v letech 2014–2022 nepublikovala dr. Muriel Blaive v ústavních periodicích Paměť a dějiny a Securitas Imperii žádnou studii, článek či recenzi,“ píše se tam. „Grant, který získala v rámci Ústavu dr. Muriel Blaive a na nějž se mediálně sama odvolává, se musel vrátit do GA ČR a to, co z něj bylo vyčerpáno, musel Ústav zaplatit ze svého rozpočtu. Grant přesahoval výši 2 milionů Kč. Závěrečná zpráva GA ČR ke grantu, kde řešitelkou byla dr. Muriel Blaive, byla naprosto zdrcující.“

Když necháme stranou tyto konkrétní „organizační“ otázky, jakkoli formálně důležité, je tu z hlediska ústavu skutečně jeden…