V roce 2019 se v Česku uskutečnila řada masových demonstrací a už jsme si mohli téměř blahopřát, že naše společnost přestala být lhostejná vůči poškozování demokracie a právního státu. Dvakrát se podařilo zaplnit Letnou a díky občanům se do celého světa dostala informace o tom, že lidé v naší zemi nejsou spokojení s tím, že jejich premiér je trestně stíhaný agent StB ve střetu zájmů. Kde to všechno je?
Během všech protestů občané vyjadřovali také velkou starost o svobodu médií, a to zejména těch veřejnoprávních. A co se děje nyní? V den, kdy budou velmi pravděpodobně zvoleni do mediálních rad nekompetentní sluhové současné vládní garnitury, kteří téměř jistě dovrší normalizaci poměrů v České televizi, se nestalo takřka vůbec nic. Žádná demonstrace, žádná blokáda, nikde nejsou tisíce lidí, kteří by se svolali za účelem obrany svobody v České republice. Nejspíš proto, že to zakazují vládní opatření pro boj proti koronaviru.
Co se bude dít, až budou Xaver Veselý a Hana Lipovská radními, kteří kontrolují Českou televizi? Tedy kromě toho, že nejspíš po pár měsících handrkování skončí poslední svobodné pořady, které se vedení televize stejně snaží dlouhodobě marginalizovat? Nic. V září, až se to zase bude smět, se možná sejdeme na Letné, zazpíváme si a budeme třeba požadovat záruky nezávislosti veřejnoprávních médií, ačkoli už nezávislá nebudou. Přece bychom neudělali něco nepovoleného. Normálně necháme vládu, aby zneužila současnou krizi a udělala, co se jí hodí. A mimochodem: Stejně tak jsme věřili v iluzorní nezávislost státních zástupců. Dnes je už jasné, jaká to byla naivita.
V pondělí vláda Andreje Babiše rozhodla o tom, že bude žalovat Evropskou komisi kvůli neproplacené dotaci pro holding Agrofert. Existuje tu snaha prosadit bolševický nápad (pocházející samozřejmě z dílny hnutí ANO) týkající se „potravinové soběstačnosti“, prosazování českých potravin. Hádejte, kdo na tom vydělá nejvíc. A nyní vstupujeme do poslední fáze likvidace svobody veřejnoprávních médií. V normální zemi by všichni byli na nohou. Blokády, stávky, demonstrace. U nás jsme se dočkali statusů na Facebooku.
Česká společnost si vybrala jednoho jediného organizátora demonstrací – spolek Milion chvilek pro demokracii. Už to samo o sobě je naivní a chybné, protože protesty, které skutečně něco mění, mají vznikat spíše spontánně a z potřeby občanů vyjádřit své názory. Nebo bychom měli mít pluralitu organizátorů, protože Milion chvilek zastupuje pouze jeden pohled a názor na naše problémy s demokracií a nemůže mít žádný monopol na občanskou aktivitu.
Když už se tak ale stalo a demokratická veřejnost tolik vsadila na Milion chvilek, je třeba říci, že tento spolek nic nezorganizoval, na sociálních sítích pouze požaduje veřejnou volbu členů mediálních rad. To ale vážně není nutné, stačí se podívat na vládní poslance (ať už oficiální či ne), a všichni přece víme, koho budou volit. Nebo si někdo myslí, že předseda komunistů chce, aby Česká televize fungovala svobodně, nezávisle a vznikaly v ní kritické reportáže? A nebo že to chce Tomio Okamura? Tomu se snad už nemůžeme ani smát.
Poslaneckou sněmovnu ovládly silně problematické, až přímo nedemokratické síly. Tytéž síly ovládnou nyní postupně Českou televizi (Český rozhlas už do značné míry ovládly před časem a znemožnily konkrétní kritickou žurnalistiku na nejsledovanějším kanále Radiožurnál). Občanská společnost je bezzubá, poslušná, sedí doma a brání se před koronavirem. Až se opět probudíme do normálního světa, který by mohl být skutečně svobodný, nebude to tentýž svět, jaký jsme znali dřív. Energie (která ale v mnoha lidech samozřejmě je, což je zjevné například z neuvěřitelné finanční podpory nezávislých médií) roku 2019 je zahozená. Rozplynula se ve vzduchoprázdnu a udupala ji poddajnost vůči vládě v období krize. Boj za svobodu a demokracii se nedá vést tak, že naplánujeme vhodné datum (nejlépe víkend, abychom všichni měli čas), kdy je teplo, nikomu nepřekážíme, pak si pustíme písničky a uděláme koridory pro rodiny s dětmi a se psy. Ten boj se vede teď a tady. My ho budeme sledovat u monitorů a televizních obrazovek.
