Nick byl na tvrdé rány zvyklý, přeci jen strávil roky v hokejové bráně. Jenže od života jednoho dne dostal podpásovku. Tuhle ránu nešlo zastavit vyrážečkou ani lapačkou, neboť ho postavila na hranici života a smrti. Příběh mladého Brita nahání husí kůži.

Nick Barnard byl odjakživa velkým sportovcem. Několik let působil jako důležitý hráč v regionálním hokejovém týmu. Hrál za Wycombe Hockey Club v South Premier League – zápasům se věnoval o víkendech a dvakrát až třikrát týdně trénoval.

Přestože se mladý brankář chránil hokejovou výstrojí, zaznamenával na sobě čím dál víc modřin: „Modřiny k hokeji zkrátka patří. Může vás zasáhnout puk nebo neposedná hůl. I když jsem jich měl čím dál víc, jako typický chlap jsem to ignoroval“ dodal Nick.

Dále čtěte

Příběh, co chytí za srdce. V Ostravě pomohli plačícímu autistovi domů do Prahy

Ostravská městská policie sdílela nedávný případ, který poukázal na to, že i v tomto rázovitém kraji žijí lidé se srdcem…

Osudný se mu však stal jeden ze zápasů v roce 2018. „V bráně jsem tehdy mohl sotva dýchat,“ vzpomínal mladý muž. Když se pak šel po zápase převléknout do šatny, všiml si, že jeho nohy jsou ze stran netypické modré. Rozhodnutí tedy bylo jasné – s přítelkyní jeli raději na pohotovost.

Po příjezdu do nemocnice byly Nickovi provedeny krevní testy, které odhalily šokující diagnózu. Lékaři mu sdělili, že má akutní myeloidní leukémii neboli rakovinu bílých krvinek. „Znělo to tak absurdně, až jsem se začal smát. Zjevně jsem byl v šoku,“ podotkl k tomuto zlomovému okamžiku Nick.

Posléze se mladému sportovci obrátil život naruby. Musel podstoupit chemoterapii, kvůli níž trpěl silnými nevolnostmi a zhubl neuvěřitelných 25 kilogramů. Lékaři mu tehdy také doporučili návštěvu kliniky, kde mohl uchovat spermie ve spermabance, protože léčba mu pravděpodobně způsobí neplodnost. „Celý proces byl tak rychlý, že jsem ani neměl čas zpracovat své pocity. Myslím, že jsem byl jen otupělý. Je to těžké i teď. Nikdy jsem netoužil po dětech, ale když vám řeknou, že nebudete moci přirozeně počít dítě, změní to váš pohled na věc,“ říká dnes čtyřiatřicetiletý Nick.

Nakonec bylo Nickovi řečeno, že bude potřebovat transplantaci kmenových buněk, kterou nakonec podstoupil spolu s dalšími dvěma koly chemoterapie. V nemocnici pak strávil dlouhých sedm týdnů, než byl zařazen do klinické studie se speciálním lékem, jenž měl zajistit remisi onemocnění.

Dále čtěte

Běžné zívnutí, které málem zabilo matku. Její příběh nahání husí kůži

Zívání je poměrně běžným reflexem, který si většina z nás ani neuvědomuje. Za běžných okolností je zcela neškodný, avšak pro jednu…

„Byl jsem tak slabý. Jednoho dne jsem se rozhodl vyprázdnit myčku a trvalo mi to hodinu a půl, seděl jsem u ní na stoličce. Můj zdravý a aktivní život byl pryč, bylo to opravdu těžké,“ svěřil se mladý muž.

Přes všechny útrapy Nick nepřestal bojovat, a tak úspěšně podstoupil léčbu v rámci klinické studie a aktuálně je v remisi (bez prokazatelné aktivní nemoci). Hokej bohužel musel opustit, ale našel si jinou sportovní vášeň – plavání!

V roce 2024 dokonce tento nezdolný sportovec vyhrál dvě zlaté medaile a v srpnu 2025 reprezentoval Velkou Británii na World Transplant Games v Drážďanech. Jeho odhodlání a vnitřní síla tak mohou inspirovat mnoho lidí na světě.

Následky nemoci Nick nijak nepociťuje, s výjimkou jednoho, jak dnes s úsměvem dodává: „Jsem nesmírně vděčný za léčbu, kterou jsem dostal. Jediná připomínka, kterou mám, je, že jsem úplně plešatý. Ale ušetřím za holení a plavu rychleji.“