Premiér Petr Fiala (ODS) a ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) FOTO: Občanská demokratická strana / se souhlasem
FOTO: Občanská demokratická strana / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Aktuálně probíhá na sociální síti X přestřelka mezi bývalým ministrem financí Miroslavem Kalouskem a tím současným, Zbyňkem Stanjurou. Jádro sporu je vlastně symptomatické pro pocity voličů vládní koalice z roku 2021. Většina z nich od nástupu pětikoalice očekávala mimo jiné razantní ozdravení veřejných financí. A možná podobně výrazný zásah, který před lety předvedl právě Kalousek. Ve skutečnosti k ničemu takovému nedošlo. Místo očekávaného vrácení schodků rozpočtu do rozumných mezí vidíme jen spíše kosmetické úpravy v řádu nízkých desítek miliard. To je kapka v moři. Jenže když se na strukturu rozpočtu podíváme, je zřejmé, že vláda má jen málo možností. Mandatorní výdaje tvoří totiž drtivou většinu výdajů. Z nich přitom vystupuje jedna položka – výdaje na důchody, zejména ty starobní. Dnes už tvoří téměř polovinu všech výdajů.
Aktuální návrh státního rozpočtu pro příští rok počítá s příjmy asi 2 biliony korun a výdaji 2,3 biliony korun. Znamená to tedy schodek 230 miliard korun. Je dobré, že to je o 22 miliard méně než loni. Ale ruku na srdce, voliči pětikoalice pravděpodobně očekávali razantnější zásah do veřejných rozpočtů. Není to vůbec lehké, už jen proto, že podle odborníků má v současnosti Česko strukturální deficit někde kolem 200 miliard korun. A přispěla k tomu i vládní ODS, když ruku v ruce s Babišovým ANO zařídila zrušení superhrubé mzdy znamenající výpadek příjmů na úrovni 100 miliard. Současně dramaticky rostou zejména mandatorní výdaje. Z nich pak trčí částka určená na důchody všeho druhu.
Podle oficiálních údajů ministerstva financí činily výdaje systému důchodového pojištění v roce 2020 190 miliard, v roce 2021 537 miliard a v roce 2022 už 619 miliard. Pro příští rok rozpočet počítá s výdaji na důchody ve výši 717 miliard korun, což je meziroční nárůst o více než 11 miliard korun. Sociální transfery včetně důchodů spolknou 939 miliard korun a celkové mandatorní výdaje 1,8 bilionu korun. Takhle zdravé státní finance asi nevypadají, rozhodně ne po více než třech letech „rozpočtově odpovědné vlády“.
Vstupujeme do věku gerontokracie
Kalousek tvrdí, že v rozpočtu jsou na straně příjmů „falešné“ položky. Tedy sumy, které pravděpodobně nebo jistě vláda nezíská. Je třeba si položit otázku, proč něco takového vláda dělá? Proč se raději nepokusí výrazněji omezit výdaje? Byl to údajně Václav Havel, který varoval, že demokracie omezuje demokraty, ale těm, co ji chtějí zničit, dává do rukou velmi silné zbraně. Je to logické, každá vláda chce být znovu zvolena. Jinak řečeno, musí hledat cesty, jak na svou stranu přitáhnout co největší voličské skupiny. Tím se pomalu vracíme k problematice starobních důchodů.
Studie ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2021, tedy z doby nástupu Fialovy vlády, uvádí, že zatímco v roce 2021 bylo v Česku 2,1 milionu lidí nad 65 let, v roce 2025 to bude už 2,3 milionu a v roce 2030 již 3 miliony, tedy přibližně čtvrtina obyvatel. Dopad na složení voličů bude v důsledku omezení volebního práva pouze zdola ještě výraznější. V roce 2021 bylo ve voličských seznamech zapsáno asi 8,3 milionu lidí. Toto číslo zůstává poměrně stabilní. Znamená to, že v roce 2025 budou lidé nad 65 let tvořit 28 procent voličů, v roce 2030 již přibližně 35 procent. To je síla, kterou žádná strana, která chce uspět ve volbách, nemůže ignorovat. Ba právě naopak, potřebuje z ní ukousnout co nejvíce. I proto můžeme slýchat, že vstupujeme do věku gerontokracie (vláda starých).
Zdravé finance nejsou bez důchodové reformy možné
To samozřejmě nahrává bezskrupulózním populistům typu Andreje Babiše. Ten, aby se udržel u moci, bez zaváhání několikrát zaťal sekeru do veřejných financí. Kupoval si totiž hlasy důchodců poměrně rychlým zvyšováním důchodů. A vyplácí se mu to. První povolební analýzy PAQ Research v roce 2021 ukázaly, že téměř každý druhý člověk nad 55 let volil právě ANO, konkrétně u žen to bylo 42 procent, u mužů 41 procent. Do této skupiny jsou zahrnuti i lidé předdůchodového věku a lze soudit, že čísla u důchodců by byla pro ANO ještě výraznější. Nemluvě o tom, že velká skupina „zbylých“ důchodců se přiklání ke KSČM a dalším antisystémovým stranám.
Z tohoto chování může mít řada lidí mladší generace oprávněný strach. O jejich budoucnosti budou rozhodovat lidé, kterým na budoucnosti až tak nezáleží. Navíc v nemalém množství mají problém zorientovat se v současném světě, který funguje hodně jinak než ten „jejich“. Tento tradiční generační rozpor ještě zesilují globální trendy, jako je digitalizace. Dnes již přestávají být užitečné zkušenosti z minula, dokonce i pracovní postupy jsou jiné, než jsme byli zvyklí desítky let předtím. To přispívá ke snížení schopnosti důchodců pochopit svět kolem sebe, ale i k mnohdy neskrývané nenávisti vůči mladé generaci.
Kdo by ale čekal, že Fialova vláda situaci výrazně změní, byl by hluboce zklamán. Za dobu působení současné vlády došlo celkem k sedmi valorizacím penzí. Pravda, všechny byly – na rozdíl od Babiše – na úrovni zákonem požadovaného minima. I proto došlo ke třem mimořádným valorizacím. Důchodce, který bral v roce 2021 průměrný důchod ve výši 14 200 korun, bude v roce 2025 pobírat již 18 717 korun. To znamená téměř o třetinu více. Přitom Národní rozpočtová rada dlouhodobě varuje, že důchodové pojištění potřebuje nutně zásadní reformu. Již v roce 2021 publikoval na webu České národní banky ekonom Vladimír Bezděk text s všeříkajícím názvem: „Dlouhodobě úspěšná fiskální konsolidace se neobejde bez reformy mandatorních výdajů“.
Jenže bude mít vůbec libovolná vláda někdy odvahu obrátit si proti sobě více než třetinu voličů? V demokratickém systému by se to rovnalo politické sebevraždě. Jenže bez toho se nepodaří veřejné finance vyléčit. Takže máme jen dvě možnosti. První je úpravou parametrů změnit strukturu voličů. Druhou možností je smíření se s tím, že než současná mladá a střední generace doroste do důchodového věku, bude jejich důchod v důsledku absolutního rozvratu důchodového systému zcela zanedbatelný. Přiznejme si upřímně, že aktuálně schválená důchodová reforma je spíše jen drobnou parametrickou změnou, která má k řešení problému daleko.
