Nejmenování fyzika Ivana Ošťádala profesorem posoudí Nejvyšší správní soud. Univerzita Karlova i doc. Ošťádal k němu podali kasační stížnosti proti negativnímu rozhodnutí o svých dřívějších žalobách na prezidenta. Miloše Zemana. Ten nepodepsal Ošťádalův jmenovací dekret kvůli docentovým dřívějším kontaktům s komunistickou Státní bezpečností. Celou situaci v textu pro web HlídacíPes.org analyzuje Aleš Rozehnal.

O co šlo v dřívějších žalobách, které řešil Městský soud v Praze? Docent Ošťádal žaloval prezidenta pro nečinnost. Zeman však soudu předložil svůj dopis ministryni školství, kterým oznamuje, že doc. Ošťádala odmítá jmenovat profesorem. Nečinný tedy nebyl a fakticky rozhodl, řekl soud.

Docent Ošťádal i univerzita napadli správní žalobou i obsah předloženého dopisu, ale tuto žalobu soud zamítl, neboť byla podána pozdě. O tom, zda pražský Městský soud v těchto věcech rozhodl správně, teď bude jednat Nejvyšší správní soud.

Prezidentům postup tak vyvolal právní spor, zda prezident může nerespektovat rozhodnutí vědecké rady univerzity a navrženého profesora nejmenovat. Otázkou je také to, zda může soud uložit prezidentovi povinnost konkrétního profesora jmenovat.

Je prezident jen “stroj na podpisy”?

Zástupci univerzit tvrdí, že jmenování profesora prezidentem je pouze procedurální záležitostí a prezident pouze slavnostním způsobem stvrzuje rozhodnutí vědecké rady univerzity.

Zastánci prezidentova postupu naopak prohlašují, že prezident není „stroj na podpisy“, má v rámci profesorského řízení samostatné postavení a jmenování či nejmenování profesorem náleží do jeho pravomoci. Vzhledem k tomu, že prezident není ze své funkce odpovědný, není pak podle nich soudní přezkum jeho rozhodnutí z povahy věci možný.

Podle vysokoškolského zákona jmenuje prezident republiky profesorem pro určitý obor toho, kdo byl na jmenování profesorem navržen vědeckou nebo uměleckou radou vysoké školy. Návrh vědecké nebo umělecké rady vysoké školy na jmenování profesorem se prezidentu republiky podává prostřednictvím ministra školství.

Vysoká škola, ministr školství a prezident jsou orgány vykonávající v rámci profesorského řízení samostatné úkoly. Prezident republiky tedy skutečně není pouhý ceremoniář vykonávající rozhodnutí vědecké rady univerzity, ale vystupuje jako svébytný orgán.

Žádný právní předpis nezakládá osobě doporučené vědeckou radou vysoké školy právo být prezidentem republiky jmenován profesorem.

Kdy je prezident úřad a kdy ústavní činitel?

Na první pohled by se mohlo zdát, že není-li zákonem založeno právo na jmenování profesorem, není dána pravomoc soudu rozhodnutí prezidenta přezkoumávat a jeho rozhodnutí nejmenovat doc. Ošťádala profesorem je tedy konečné a nezvratné. Situace je však složitější.

Prezident republiky je součástí moci výkonné, přičemž v rámci pravomocí prezidenta republiky vymezených Ústavou existují pravomoci, které se realizují ve formě správních úkonů a odpovídají postavení prezidenta jako „správního úřadu“, a dále pravomoci, které se realizují ve formě ústavních aktů a odpovídají postavení prezidenta jako „ústavního činitele“.

V případě jmenování či nejmenování profesorem jde o pravomoc prezidenta republiky, jejíž realizace má povahu i formu správních úkonů (na rozdíl od ústavních aktů, kam spadá např. pravomoc svolávat zasedání Poslanecké sněmovny, rozpustit Poslaneckou sněmovnu, podepisovat zákony, apod.).

V dané věci prezident republiky vystupuje jako reprezentant moci výkonné, který autoritativně rozhoduje v oblasti veřejných subjektivních práv se závaznými právními důsledky. Dopadům takových rozhodnutí musí příslušet stejná právní ochrana, jako dopadům rozhodnutí jiných správních orgánů.

Rozhodnutí prezidenta republiky nejmenovat určitou osobu profesorem je rozhodnutím, které nemá předepsány náležitostí. Rozhodnutí vydaná v oblasti veřejné správy se nemusí odůvodňovat tehdy, pokud jde o rozhodnutí, jimiž se v plném rozsahu vyhovuje podanému návrhu. Rozhodnutí, jimiž se podanému návrhu nevyhovuje, se naopak odůvodňovat musí.

Důvodem pro to, aby prezident navrženého kandidáta profesorem nejmenoval, může být jen nesplnění zákonných důvodů. Prezident tedy nemůže rozhodnout na základě své libovůle, ale pouze pokud existuje nějaký zákonný předpoklad, který by odůvodnil odmítnutí jmenování profesorem.

A vzhledem k tomu, že jde o rozhodnutí mající podobu správního úkonu, je takové rozhodnutí přezkoumatelné soudem v rámci správního soudnictví.

Nejde přitom o povolání prezidenta k odpovědnosti, ale o zkoumání zákonnosti jeho aktu. Správnímu soudnictví přísluší přezkoumávat pouze naplnění zákonných limitů, které zákon stanoví pro funkci profesora.

Co může soud prezidentovi nařídit, a co ne?

Soud nemůže přikázat, aby bylo rozhodnuto určitým způsobem. Může jen vyslovit, že prezident má bezodkladně vydat rozhodnutí, pokud nerozhodl vůbec. Ovšem bude-li takové rozhodnutí kladné či záporné, to soudu nepřísluší rozhodovat.

Pokud prezident již rozhodl ve věci samé, může soud přezkoumat, zda bylo toto jeho rozhodnutí zákonné, či nezákonné.

Pokud by bylo prezidentovo rozhodnutí nejmenovat profesorem nezákonné, muselo by být toto rozhodnutí zrušeno a vráceno k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu soudem vysloveného právního názoru.

Rozhodnutí prezidenta nejmenovat doc. Ošťádala profesorem je skutečně plně v kontrasignované kompetenci prezidenta. Pokud je však negativní, musí být odůvodněno, a je přezkoumatelné v rámci správního soudnictví. Pokud odůvodněno chybí, je nepřezkoumatelné a musí být soudem zrušeno.

Důvodem pro nejmenování profesorem může být pouze nesplnění zákonných předpokladů. Doc. Ošťádal byl navržen na jmenování profesorem vědeckou radou své vysoké školy. Potud tedy zákonné podmínky splnil.

Kontakty s StB skutečně mohou diskvalifikovat

Často se však zapomíná, že to není podmínka jediná. V řízení ke jmenování profesorem se prokazuje pedagogická a vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče, který je význačnou a uznávanou vědeckou nebo uměleckou osobností ve svém oboru.

Oprávnění přezkoumávat v rámci profesorského řízení, zda je doc. Ošťádal význačnou a uznávanou vědeckou osobností ve svém oboru, má samozřejmě i prezident, jakožto svébytná instance tohoto procesu. Pokud by usoudil, že doc. Ošťádal není uznáván z důvodu jeho dřívějších kontaktů se Státní bezpečností, je jeho právem odmítnout ho jmenovat profesorem. Takové rozhodnutí však musí být řádně odůvodněno tak, aby bylo soudně přezkoumatelné.

V případě doc. Ošťádala je problém v tom, že žaloba proti rozhodnutí nejmenovat ho profesorem, kterým je zmíněný dopis prezidenta republiky adresovaný ministryni školství, byla podána opožděně. Na druhou stranu je otázkou, zda je tento dopis možno považovat za validní rozhodnutí prezidenta republiky.

Podle toho, co o něm psala média, neobsahuje řádné zdůvodnění a nebyl ani uchazeči řádně doručen. Je tedy možné, že se jedná o tzv. paakt, tedy nicotný správní akt, který z právního hlediska neexistuje a nikoho nezavazuje. V takovém případě by měla žaloba na nečinnost prezidenta šanci na úspěch a Nejvyšší správní soud by ho mohl zavázat vydat rozhodnutí o jmenování či nejmenování profesorem.

Pokud by prezident Zeman vydal rozhodnutí o nejmenování profesorem, bylo by možno toto rozhodnutí opět napadnout správní žalobou. V případě, že by byla úspěšná, soud by rozhodnutí zrušil a uložil prezidentovi rozhodnout znova, a to v intencích důvodů pro zrušení jeho rozhodnutí. Celý proces jmenování, resp. nejmenování profesorem, by začal znova.