Ilustrační foto FOTO: Federal government of the United States / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Federal government of the United States / Wikimedia Commons / Public Domain
NÁZOR / Je ruský vůdce Vladimir Putin schopen použít jaderné zbraně? Ačkoliv špatný stav ruské armády zaskočil i experty, stále se předpokládá, že Rusko by technicky bylo schopno jaderné zbraně použít. Otázka spíš zní, zda by se k tomu vedení v Kremlu odhodlalo a zda by pak Putinův rozkaz vojáci vyplnili, ale to je jiná téma.
Putin v minulosti veřejně prohlašoval, že Rusko použije jaderné zbraně pouze v reakci na útok na své území nebo na své spojence. Svět už si ale zvykl, že na tom, co v Moskvě vyhlašují, vůbec nezáleží. Vlastnictví rozsáhlého jaderného arzenálu prostě dává Putinovi možnost ho použít, pokud to bude považovat za nezbytné. Ta „nezbytnost“ se nebude řídit našimi měřítky racionality, protože těm neodpovídá ani samotné rozpoutání války na Ukrajině.
Nezisková organizace „The International Campaign to Abolish Nuclear Weapons (ICAN)“, která požaduje zrušení všech jaderných zbraní, což je – mírně řečeno – ambiciózní cíl, připomíná, že Rusko má necelých 6 000 jaderných zbraní – největší jaderný arzenál na světě – a může své jaderné zbraně odpalovat z pozemních raket, z ponorek nebo z letadel.
„Ruské jaderné zbraně mají širokou škálu ničivých účinků – od zbraní odpovídajících stovkám kilotun TNT až po takzvané ‚taktické‘ jaderné zbraně, které se většinou pohybují v rozmezí přibližně 10-100 kilotun. Použití i jedné z těchto ‚menších‘ jaderných zbraní by však mělo zničující humanitární důsledky. Bomba, která zničila Hirošimu a zabila do konce roku 1945 asi 140 000 lidí, o síle 15 kilotun má velikost jedné z nejmenších zbraní v ruském arzenálu,“ popisují stránky organizace ničivou sílu ruského jaderného arzenálu.
V souvislosti s válkou na Ukrajině se hovoří o možnosti ruského útoku taktickou jadernou zbraní. Tím se myslí každá zbraň, která nebyla klasifikována jako „strategická“ podle americko-ruských dohod o kontrole zbrojení. Taktické zbraně rozmístěné v Evropě mohou mít výbušnou sílu až 300 kilotun, tedy dvacetinásobek bomby, která zničila Hirošimu. Po odpálení bomby v Hirošimě zemřelo přibližně 140 000 lidí a následky nemoci si lidé nesli desítky let. I jeden takový útok by ale nepochybně znamenal prolomení dosavadního tabu, šok a zmatek.
Dávalo by ale použití takových zbraní na Ukrajině nějaký vojenský smysl? Ankit Panda, odborník na jaderné zbraně z Carnegie Endowment for International Peace, o tom pochybuje. Nejdřív vyjmenovává tři hlavní vlastnosti, které se taktickým jaderným zbraním připisují, a to je nižší síla výbuchu, kratší dostřel (což mohou být stovky kilometrů), ale především jejich účel – mají potenciálně zajistit vojenskou převahu v bitvě.
„Vzhledem ke způsobu, jakým Ukrajina provádí válku kombinovanými zbraněmi s rozptýlenými pěšími jednotkami a rozptýlenými mechanizovanými jednotkami, je použití taktických jaderných zbraní k dosažení vojenské výhody velmi obtížně představitelné,“ soudí expert.
„Takže první věcí je samotná povaha způsobu, jakým Ukrajinci bojují. Jsou dost chytří na to, aby neshromažďovali mohutné tankové kolony. Ukrajinci takto nebojují, a pokud by Rusové použili taktické jaderné zbraně, jistě, mohli by vyřadit mechanizované divize a terorizovat obyvatelstvo – a mohli by samozřejmě rozbít jaderné tabu. Ale je pro mě nejasné, zda by to skutečně změnilo průběh tohoto konfliktu.“
Dále připomíná, že účinky použití těchto zbraní lze jen velmi těžko předvídat. Svět má sice za sebou více než dva tisíce jaderných testů a je o tom dost údajů, ale stejně jsou podle něj tyto zbraně „ze své podstaty nepředvídatelné“. Dá se nějak odhadovat množství radioaktivního spadu a účinky výbuchu a tepelného záření lze počítat, ale v praxi by toho Rusové mohli nakonec napáchat víc, než by si v případě jaderných účinků přáli.
„Další věcí je, že mnoho ruských nosičů – raket, které by tyto jaderné zbraně skutečně dopravily – by nemuselo fungovat nebo by mohly vybuchnout v nesprávné výšce. Takže použití jakýchkoli těchto schopností je obrovský hazard, a to i pro Vladimira Putina, pokud chce jimi chce něčeho dosáhnout,“ míní Ankit Panda.
Tím se všechno ale vrací zase na začátek k podstatné otázce, podle jakých kritérií a v jakém duševním rozpoložení se bude Putin rozhodovat, pokud mu myšlenka jaderného útoku přijde na mysl. V deníku Los Angeles Times to řešili už loni jen několik dní po invazi na Ukrajinu.
„Podívejte se,“ řekl Sam Greene, ředitel Russia Institute na King’s College London, „potíž, se kterou se analyticky potýkám, je, že nevím, jak bych dokázal rozlišit mezi Putinem, který je blázen, a Putinem, který jen chápe svět úplně jinak než já.“
Jiní, kteří ruského vůdce během jeho více než dvacetiletého působení u moci pozorně sledovali, se ale domnívají, že u něj došlo k nějakému zásadnímu osobnostnímu posunu. Důvodem mohla být nemoc, vleklá izolace kvůli covidu, podlézavost Putinova nejbližšího okolí nebo to, že by se rád zapsal do dějin jako obnovitel imperiální velikosti Ruska. Putinův změněný obličej a někdy i jeho zvláštní pohyby skutečně kontrastují s tím, jak kdysi působil.
„Osobně si myslím, že je narušený,“ řekl tehdy pro CNN James Clapper, bývalý ředitel národních zpravodajských služeb. „Mám obavy o jeho schopnost úsudku a rovnováhu.“
Záhadu obsahu Putinovy hlavy může svět řešit donekonečna, ale s jistotou odpověď nikdo nezjistí, dokud se pán Kremlu nějak nezachová. Z praktického hlediska stejně nezbývá nic jiného než ruskému režimu neustupovat, protože jaderné vydírání by se stále opakovalo a nakonec by mohli z Moskvy požadovat úplně cokoliv.
