Necelé tři týdny trvalo, než se místopředseda Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) Stanislav Grospič konečně omluvil za svá nehorázná slova o srpnu 1968 a obětech sovětské okupace, respektive pěti armád Varšavského paktu. Nepravdivě přitom prohlásil, že jeho slova překroutila média. Připomeňme si, co vlastně 24. října 2019 prohlásil v Českém rozhlase Plus.

Toho dne jsme se střetli v rozhovoru a prezentovali své názory na vyhlášení 21. srpna významným dnem. Grospič prohlásil, že postoj KSČM k této tragické události našich soudobých dějin vyjadřuje jejich nepodpora návrhu zákona, se kterým jinak neměl problém žádný politický subjekt parlamentu České republiky.

Hlavními argumenty Grospiče, jenž dával opakovaně najevo, že mluví za vedení komunistické strany, zaskočil nejenom paní redaktorku, ale i mne, bylo zpochybnění okupace jako takové a v návaznosti na to bagatelizace jejích obětí, které podle jeho názoru „vesměs pocházely z dopravních nehod…“ Vzápětí dodal, že každá tato nehoda musí být posuzována „věcně a konkrétně“ a snažil se odvrátit pozornost – klasicky v intencích předlistopadové propagandy – k americké armádě v bývalém západním Německu, konkrétně situacím, kdy její příslušník prý „vystřílel své kolegy“, či byl účastníkem automobilové nehody.

Logicky jsem tato jeho slova označil za postoj vycházející ze stalinistického lůna dnešní KSČM, jdoucí daleko za hranice reformních komunistů z roku 1968. Zdůraznil jsem, že šlo o porušení mezinárodního práva, akt agrese, který nevyvolal žádný československý státní, ba dokonce ani stranický orgán.

Co vlastně chtěl místopředseda KSČM Grospič svým prohlášením sdělit? My z KSČM stále ještě v roce 2019 nepovažujeme vstup statisícových armád Varšavské smlouvy, doprovázený tisíci kusy obrněné techniky a dělostřelectva, do Československa za okupaci? My z KSČM pokládáme československé občany zavražděné příslušníky okupačních armád za prosté oběti dopravních nehod, které se ve své vlasti záhadně přimotaly pod pásy a kola okupační obrněné techniky, jenž sem spadla z měsíce? Jak můžeme tyto válečné zločiny podle vysokého představitele KSČM posuzovat „věcně a konkrétně“?

Právě pro tyto postoje komunistické strany, politického subjektu, který má silný vliv na současnou vládu Andreje Babiše, právě kvůli současné ruské propagandě, navazující na propagandu sovětskou o bratrské pomoci, právě kvůli nevědomosti naší mládeže nedostatečně informované ve školách při hodinách dějepisu, právě kvůli urážce všech obětí z řad Čechů a Slováků zavražděných a zahynulých v souvislosti s okupací let 1968 až 1991, musíme 21. srpen 1968 připomínat a zachovat hluboce ve své národní paměti.

A jako vyjádření nedůvěry v omluvu místopředsedy Grospiče bychom měli co nejdříve přistoupit k vybudování centrálního památníku všem našim obětem Sověty vedené okupace, a nahradit tak nepříliš důstojné pomníčky až dosud roztříštěné na místech jejich skonu, kde bychom mohli každoročně pietně vyjadřovat naši úctu v rámci významného dne České republiky.

P. S.

V závěru interview o mně poněkud rozčilený soudruh Grospič prohlásil, že trpím „úzkým a vypjatým antikomunismem“ a rozděluji prý českou společnost. Nezbylo mi než prohlásit, že zjevně nejsem jediným demokratem, který nevidí žádný důvod, proč by se měl spojovat se stalinisty.

Autor je poslanec Parlamentu České republiky, zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.