Mynářovi se nechce poslancům vysvětlovat okolnosti výhružného čínského dopisu Kuberovi

Kancléři prezidenta Zemana Vratislavu Mynářovi se nějak nechce poslancům objasnit, odkud se vzal agresivní dopis s razítkem čínské ambasády, který se našel u zemřelého předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Mynář se tváří jako oběť a volí obvyklou taktiku mlčení a arogantních prohlášení.

Mynář podle Deníku N (23. dubna) napsal předsedovi zahraničního výboru Sněmovny Ondřeji Veselému (ČSSD), že za poslanci nedorazí: „Postup zahraničního výboru je natolik nekorektní, že mě vede k závěru neakceptovat žádost, abych se spolu s ředitelem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky schůze zahraničního výboru dne 30. dubna 2020 zúčastnil.“

Že byl tón dopisu podivný, Mynář nepopírá: „To nezpochybňuje ani Kancelář prezidenta republiky. Naopak, na posledním březnovém jednání nejvyšší ústavní činitelé explicitně odmítli formu čínského ‚dopisu‘. Kancelář prezidenta republiky kritické hodnocení stylu a podoby komunikace čínské strany podporovala, a dokonce prosazovala.“ Dál už ale hradní kancléř pokračuje v arogantním stylu. „Pokud jde o žádost o předložení originálu korespondence, kterou Kancelář prezidenta republiky obdržela od velvyslanectví, vyvolává tato žádost dojem, že se zahraniční výbor snaží činnost tohoto velvyslanectví kontrolovat, což mu nepochybně nepřísluší, a proto nevidím důvod žádosti vyhovět,“ vzkázal poslancům.

Deníku N, podle svého zvyku, neodpověděl na dotaz, proč nechce za poslanci přijít věc vysvětlit. Stejně se chová příležitostný mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.

Mynář by toho měl vysvětlovat víc, aspoň pokud jde o jeho (pro)čínské záležitosti. Třeba o čem jednal jako člen trojice Tvrdík, Nejedlý, Mynář v Číně. Ohledně dopisu a čínské cesty nám senátor Pavel Fischer řekl v rozhovoru, který vyšel v dubnovém čísle Revue FORUM: „Já ho mám tamhle v trezoru, je to kopie toho, co bylo u pana předsedy Kubery, takže to mám i s barevnou hlavičkou. Za ten úřad odpovídá prezident. Je jeho pravomocí, koho má kolem sebe, a jeho odpovědností, co s tím potom dělá. Jak je možné, že po této skandální události, která vejde do dějin, vysílá pak ještě na jednání do Číny tři muže, z nichž jeden nemá prověrku, jeden nemá žádnou pracovní smlouvu, to je pan Nejedlý, a třetí je v hrubém konfliktu zájmů, protože zasedá v různých smíšených grémiích, kde chvíli reprezentuje Čínu a chvíli Českou republiku? Vůbec pak nevíte, koho pan Tvrdík zastupuje. Jak je možné, že tam nejel, když se jedná o zahraniční věci, pan Rudolf Jindrák? Ale ta situace je ještě horší. Když už se stala taková věc, která vyžaduje obratem reakci, protože to je otřes ústavního pořádku, oni tu stavbu s narušenou statikou začnou ještě bílit zvenku a říkat, že je všechno v pořádku. Tady nejde o zahraniční vztahy, tady jde o dysfunkci institucí, které mají spolu kooperovat v loajalitě a zároveň se hlídat.“

Mynářovi se ale nic vysvětlovat nechce. Je přece součástí panské vrstvy a není zvyklý skládat někomu účty. Škoda. Mohl si to natrénovat, protože na to jednou dojde. Pak bude jeho rybník vybudovaný načerno a zabijačka v Osvětimanech jen zcela okrajovou částí toho vysvětlování. Zajímavé by taky bylo vědět, proč nedostal bezpečnostní prověrku. Pokud jde o pletky s komunistickou Čínou, půjde o podezření z jednání proti zájmům státu. Jestli má čisté svědomí, mohl by přece svou vytříbenou argumentací triumfovat, ne?