
Předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová FOTO: ČTK
FOTO: ČTK

NÁZOR / Pokušení naskočit na rudý alegorický vůz, který by zase činovníky SOCDEM dostal do poslaneckých lavic, je velké, aspoň pro Janu Maláčovou. „Spolupráce s komunisty je jednou z možných cest, jak zabránit tomu, aby znovu propadl milion hlasů,“ vyjevila svou vizi Jana Maláčová v DVTV. Kam povoz vedený Kateřinou Konečnou a dezinformátorem Vidlákem nakonec dojede, je už nejspíš vedlejší. Hlavní je se cestou na chvíli ohřát a nasytit v zájezdním hostinci.
Maláčová se teď brání, že spolupráce s komunisty krytými novou značkou je jen jednou z možností a klíčové záměry, tedy dostat nás z Evropské unie a NATO, jsou jen vedlejší.
„Je to jeden ze scénářů, je to velmi, řekněme, v sociální demokracii diskutovaný scénář, a proto jsem považovala za důležité a férové, než jsem se rozhodla kandidovat na předsedkyni strany, říct, že i toto je možnost, protože vím, jaké emoce to vzbudí. Samozřejmě to pak ten výsledek byl, že všichni si myslí, že to už je jistá věc. To tak není, ale je to prostě jedna z možností a dává z mnoha perspektiv smysl,“ objasnila Maláčová.
Moderátor Martin Veselovský připomněl, že „hnutí Stačilo! má minimálně ve svém programu z evropských voleb i ve svých programových prioritách věci jako referendum o vystoupení z NATO nebo Evropské unie“. Vadilo by to? ptal se.
„Ano, i přesto ale právě proto s nimi vyjednáváme, protože to je něco, co my nechceme, my na toto nechceme jít, my jsme politická strana, která Česko do EU i do NATO přivedla, proto jednáme o programu. My dlouhodobě říkáme, máme zhruba devadesát procent shodu na těch socioekonomických tématech, z tohoto důvodu by případné vyjednávání se Stačilo! dávalo smysl,“ trvá Maláčová na tom, že to není zas tak podstatné.
Znepokojení z takového manévru panuje nejen v samotné sociální demokracii, ale skepsi vyjadřují i komentátoři stojící v názorovém spektru vlevo. Navíc to vypadá, že se Maláčová pustila do něčeho, co neměla moc připravené, a – řečeno jazykem bajky – kočka Kateřina si s myškou Janou dost ošklivě hraje.
„Ano, Jana Maláčová je ve velmi komplikované situaci: Má omezený čas něco se stranou udělat, volby se blíží, žádné záruky zatím nemá, strana po ní tak trochu chce práci, kterou mohl dělat Michal Šmarda během uplynulých let, ale nedělal. V tom je její postavení skutečně nezáviděníhodné. Na druhou stranu se sama rozhodla veřejně deklarovat otevřené spojenectví s komunisty a dezinformátory, aniž by si ověřila, že má Konečná vůbec o spolupráci se SOCDEM vážný zájem,“ píše Apolena Rychlíková.
Zůstaneme-li pro názornost v obrazném světě zvířátek, tahle myš je ve slepé uličce. Kočky se (na rozdíl třeba od slonů a myší) snadno pohybují ve třech rozměrech a nasyceny milou svačinkou, která sama důvěřivě přiběhla, se ladně vyhoupnou na zeď a příběh pro ně nekončí. Co je pro někoho úsměvnou epizodkou, se pro dalšího stalo tragikomickým závěrem.
Jana Maláčová není žádná prostá žena z lidu, studovala několik let v Německu a Velké Británii a v politice se pohybuje řadu let. Musí vědět, že pro komunisty oblepené fíkovými lístečky trpasličích straniček je snaha dostat nás z EU a NATO zásadní. Angažmá Daniela Sterzika – Vidláka v tomto podniku by mělo každému soudnému člověku říct vše podstatné.
Pokusit se obalamutit protřelou soudružku Konečnou, která chce o vystoupení ze dvou pro nás klíčových uskupení vyhlásit referendum, je nejspíš marné. Považovat za pro publikum uspokojivé, že by byl přijat jen zákon o obecném referendu, je jen taková mlha. Je jasné, o čem by referendum prosazované komunisty bylo. (Obecné referendum je tématem samo o sobě, koho by zajímaly názory pro a proti, může si přečíšt o debatě Jiřího Dienstbiera a Marka Bendy.)
Sociální demokraté si do slepé uličky naběhli sami, takže není na místě, aby teď volali „tak nám tedy řekněte, co máme dělat“. Byli mnohokrát varováni předem, ať nelezou do vlády Andreje Babiše, že je to zničí. Vlezli tam a zničilo je to. Bystré lidi na pravici mrzí přinejmenším to, že mohli odsát hlasy fašistoidních extremistů a politických podnikatelů a politická scéna by nepůsobila tak odpudivým dojmem.
Teď je každá rada drahá. Mluvit u Maláčové o poslední smrtící ráně není už ani výstižné, protože si nejsme jistí, že SOCDEM je ještě naživu. Předseda Michal Šmarda nepůsobil jako lék, ale spíš jako narkóza. Pacient se probral a zmateně zjišťuje, jestli je ještě ve špitále, nebo už v márnici.
Budoucnost jistě není předem daná. Od lidovců by se v SOCDEM mohli naučit něco o vzkříšení (už se jim to jednou po pobytu mimo sněmovnu povedlo) a od Konečné, jak se dělá marketing. Naskakovat do toho samého vlaku, jakým kdysi vyrazil Lenin do Petrohradu, ale nedává smysl. Tam už je plno a popojel dost daleko. Maláčová má nějaké charisma, přinejmenším je zapamatovatelná – a je jedno jak, prostě je. Je arogantní, ale to není v politice minus. Na rozdíl od bezhodnotových vysavačů voličského smetí je nějak názorově zakotvená. Udělala ale velkou chybu, že začala působit jako odstrkovaný žebráček – prosebníček. Arogantní žebráček je špatná kombinace.
Co ale budeme dávat nevyžádané rady, sociální demokraté jsou tu přes 130 let, tak by měli sami vědět, co je kdy dostalo nahoru, nebo zničilo.