Noční vlci už někam odjeli, Alexandrovci dozpívali, takže Jaroslav Foldyna se po tak svátečních dnech kultury a oddechu může zase vrátit k činnosti myslitele. Teď se zamýšlel na Parlamentních listech a zdá se, že krom zmíněných kulturních vložek má za sebou ještě navíc nějaký ne moc úspěšný boxerský zápas.

Byl dotázán na problémy Andreje Babiše s Evropskou unií kvůli jeho konfliktu zájmů.

Foldyna soudí: „Problém se samozřejmě z jedné strany nafukuje, z druhé zase bagatelizuje. To je přirozené. Já osobně však za největší nebezpečí pokládám skutečnost, že je Andrej Babiš prostřednictvím svých firem poměrně dobře vydíratelný ze strany bruselské byrokratické oligarchie. Nezbývá než věřit, že jejímu nátlaku odolá. Je to v zájmu nás všech, ať už si o současném premiérovi myslíme cokoli. Bruselští byrokraté totiž nejsou nijak závislí na vůli našich voličů, a nemají tedy jediný rozumný důvod konat v našem zájmu. Pan Babiš však k tomu důvod má, i kdyby nakrásně sám nechtěl, protože jeho politická moc vychází pouze z vůle našich občanů.“

No vida, my jsme si pořád mysleli, že oligarchou je Babiš a pokud jde o volby, nějak už všechny problémy za pomoci koupených médií a různých poskoků našim pracujícím vysvětlí. Zatím mu prošel i pozoruhodný odsun jeho syna na Krym a synovo následné odmlčení, sotva na chvíli promluvil. A hle, oni tu demokracii ohrožují bruselští oligarchové. Bude asi potřeba se zeptat Putina, jak na to. Ten do takových věcí vidí.

Pak se Foldyna pustil do hodnocení rozličných politiků: „U pana starosty Novotného, který je notoricky známý především vystrkováním své nahé, sulcovité p****e na veřejnosti, si to lze vysvětlit duševní nevyzrálostí, která je však vzhledem k jeho věku pravděpodobně již trvalým stavem. ODS byla dříve konzervativní stranou, ale v poslední době se čím dál tím více blíží k neomarxistickým klinikářům – vždyť dokonce opakovaně prohlašovala, že by ráda utvořila koalici s Piráty. Třeba se pak pan předseda Fiala stane členem Antify a bude se spolu s panem předsedou Bartošem prohánět po ulicích a železnou tyčí napadat své politické odpůrce.“

Zdá se, že Foldynův stav je vážný a žije ve stále se prohlubujících bludech. Že on sám to nevnímá, je sice smutné, ale zcela pochopitelné. Pozoruhodné je, že to zřejmě nevidí ani v sociální demokracii. Nebo vidí, ale strana už je v takovém rozkladu, že je jim to jedno.