Žádná nacistická propaganda nebyla tak vytrvalá jako tvrzení, že Hitler byl první, kdo stavěl dálnice, čímž eliminoval masovou nezaměstnanost. Tento mýtus žije dodnes. Ve stylu, že Hitler byl sice zločinec, ale… Třeba že ekonomicky stavbou dálnic Německo pozvedl. Přitom to byla Potěmkinova vesnice, jakou diktatury stavět umějí. Realita byla taková, že se na stavbě dálnic podílelo jen několik desítek tisíc lidí a dálnice tu byla už před rokem 1933. A to, co stálo, si většina Němců stejně nijak nemohla užít, protože k dálnici potřebujete i auta.
Dokud byli nacisté v opozici, nijak zvlášť se o dálnice nezajímali. A pak najednou nově jmenovaný kancléř Hitler oznámil 11. února 1933 při zahájení Mezinárodního autosalonu v Berlíně výstavbu gigantické dálniční sítě: „Pokud dosud někdo používal k měření životní úrovně národů počty kilometrů kolejnic železnice, pak bude muset v budoucnosti doložit kilometry silnic vhodných pro automobilový provoz.“
Proč najednou takové nadšení? Jako vždycky. Byl to skvělý symbol nového Německa, jeho rozkvětu a pracovních příležitostí. Kdo by něco takového po velké ekonomické krizi nepřivítal? Dálnice se také dají snadno ukazovat zahraničním návštěvníkům, kteří budou ohromeni, když sami doma něco takového nemají.
A tak ministerstvo propagandy uspořádalo 23. září 1933 velké představení. V počtu 720 byli „Arbeiter der Faust“, jak tomu nacisté říkali, vysláni úřadem práce ve Frankfurtu na výstavbu dálnic. Muži pochodovali ulicemi v pracovních uniformách, všude vlály prapory s hákovým křížem a na frankfurtské burze byl vyvěšen nápis „Práce a mír“.
Fritz Todt, generální inspektor pro německou výstavbu silnic, vítal nově příchozí se slovy: „Soudruzi (Kameraden), právě jste přišli z úřadu práce. Je vůlí našeho vůdce, abyste na toto místo už nikdy znovu nevstoupili.“
Před Todtem byly vyrovnány stovky lopat. Pak generální inspektor vedl pracující na stavbu, kam dorazil i Adolf Hitler. Aby se mohlo začít okázale pracovat, tak v 10.45 se jinde pracovní činnost zastavila, aby všichni mohli poslouchat rozhlasový přenos z této události.
Mýtus o Vůdci budovateli mohl začít a žije dodnes. Víc než mýtus to ale není. Předně Hitler nebyl první, kdo v Německu začal stavět dálnice. Prvním byl starosta Kolína a pozdější kancléř Německa Konrad Adenauer a bylo to v létě 1932. Aby to nekazilo propagandu, nechal pak Hitler Adenauerovu dálnici překlasifikovat na silnici nižší kategorie.
Motivy pro stavbu dálnic ale byly i praktické, ovšem o blaho občanů tu nešlo. Inženýr Todt se nezajímal zaměstnanost, ale o vojenský význam projektu.
Podrobnosti uvádí článek v Der Spiegel (29. 1. 2008), kde se uvádí, že Todtovým snem byla komunikace, která by umožnila během dvou nocí přemístit 300 000 vojáků z východu na západní hranici. Armáda tehdy předpokládala, že by k tomu použila železnici. O zaměstnanost šlo ale také. Slibovalo se, že bude možné dát práci pro 600 000 lidí a to v době, kdy bylo nezaměstnaných šest milionů. K dálnicím se lidem přislíbil i „lidový vůz“ Volkswagen. Jenže do konce roku 1933 na stavbu dálnic dorazily čtyři tisíce lidí a ani později jich nebylo víc než asi 125 000.
Pracovníkům se tam nijak skvěle nevedlo: „Často museli žít v ošuntělých kasárnách a dokonce i ve stájích; deset mužů občas sdílelo pokoj o rozloze 13 metrů čtverečních. Mzdy zůstaly nízké, a mnozí pracovníci onemocněli, protože jim na zadaný úkol nestačily síly,“ uvádí Der Spiegel. Komu se to nelíbilo, riskoval přemístění do koncentračního tábora. Z 6 000 kilometrů, které plánoval Todt, bylo nakonec postaveno asi 4 000 kilometrů. Hitler pak projekt v roce 1941 zastavil, protože potřeboval všechny muže dostat na frontu.
[ctete postid=“255751″ title=“Co viděla BBC v čínském zařízení na vymývání mozků“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/06/ddd-20-385×230.jpg“ excerpt=“V Číně existují pověstné tábory, kde dochází k převýchově lidí. Týká se to především “ permalink=“https://forum24.cz/co-videla-bbc-v-cinskem-zarizeni-na-vymyvani-mozku/“]255751[/ctete]
Pro většinu Němců nemělo žádný význam, jestli nějaké dálnice stojí, protože auta byla v Německu výsadou pro horní společenské vrstvy a dobové fotografie ukazují, jak betonové cesty zejí prázdnotou. Nakonec je využívali cyklisté.
Že dálnice dělaly velký dojem je ovšem patrné na jednom slavném případu. Mladý John F. Kennedy se vydal v létě roku 1937 do Německa a své zážitky pak popsal ve deníku. Jsou tam i různé politické úvahy, kterými by se později nejspíš nechlubil. Zapsal si třeba: „Docházím k závěru, že fašismus je to pravé pro Německo a Itálii.“ Nebo: „Co jsou zla fašismu ve srovnání s komunismem?“ A o dálnicích si poznamenal: „Jsou to nejlepší cesty na světě.“
Je pravda, že jako nástroj propagandy je dálnice dobrá. A to i tehdy, když není dlouhá a nic po ní nejezdí.
