Jako trik to není špatné, jen to nemá nic společného s realitou. Babiš a spol tvrdí o opozici, že nežije z ničeho jiného, než je Antibabiš a že nespokojené strany nemají jiný program.

Všelijaká anti-označení už jsme tu měli. Například se mluvilo o primitivním antikomunismu. Je hezké, že se tím připouští, že třeba existuje ještě nějaký jiný antikomunismus, ale většinou se tím chtělo naznačit, že každý antikomunismus je primitivní. I letmý pohled do historie ukazuje, že pokud něco bylo primitivní, tak to byl komunismus a řada jeho představitelů. Někteří primitivní nebyli, ale ti pak byli popraveni, vyloučeni nebo sami utekli.

Tak teď máme údajný antibabišismus. U každého ismu předpokládáme, že je to aspoň trochu souvislá a nějak propracovaná síť myšlenek a dejme tomu ideologie. Tady to ale nesedí. Ta myšlenka je totiž v podstatě jen jedna a zní: „Politik by neměl porušovat zákony.“

Dnes máme poprvé v historii trestně stíhaného premiéra, což je unikát. Babiš by z mnoha důvodů neměl být premiérem ani tehdy, kdyby trestně stíhaný nebyl, ale stalo se, protože část lidu se dala jím a jeho týmem přesvědčit. Není ale důvod, proč by se to jiné části lidu mělo líbit a proč by to ti, které tato část lidu vyslala do parlamentu, neměli dávat najevo. Mají to v popisu role, je to jejich práce a jsou za to svými voliči placeni.

Politické strany mají své programy, které někdy reagují na momentální módu a poptávku, ale pokud jsou to normální strany, nemají v programu boj proti nějaké konkrétní osobě. Ostatně ODS, lidovci, TOP 09 a STAN existovaly předtím, než si Babiš nějakou stranu založil a byly by tu i tehdy, kdyby Babiš neexistoval, nebo do politiky nešel. Pokud někdo tvrdí, že kromě slovenského oligarchy nemají žádný program, je to pochopitelně nesmysl.

K vlastnostem opozice patří, že se vymezuje vůči vládě. K tomu stačí už to, že má vláda jiné představy o směřování země než politici, kteří jí důvěru nedali. U nás tuto samozřejmost politického provozu zastřela opoziční smlouva a hlásání „klidu na práci“ a občasné volání po jakési mystické národní jednotě. Proč se ale sjednocovat na tom, že se věci dělají mizerně, to rozum nebere.

Pokud je šéf vlády vážně podezřelý z trestného činu, je jasné, že se mu věnuje značná pozornost. Bylo by spíš nenormální, kdyby to bylo každému jedno. Kromě toho konkrétně Andrej Babiš je kvůli neschopnosti své a svých lidí řešit problémy země pochopitelně terčem kritiky i jako osoba.

Že existuje antibabišismus, je ale konstrukce babišovců, kteří už dost připomínají sektu semknutou kolem vůdce, kterému slepě důvěřují. Zemanovci a okamurovci jsou na tom stejně. Je to jako v minulých staletích, kdy se stále pátralo po Antikristu, jen se nějak nemohli shodnout, kdo to je. Většinou někdo z opačného tábora, takže Antikristové se dost množili a situace byla poněkud nepřehledná.

Babiš není tak vznešená apokalyptická postava, jako byli Antikristové. Je to šejdíř podnikavec a podnikatelský politikář, který vytvořil líbivý příběh o prohnilém státu a jeho zázračném povznesení. Tento pouťový příběh se líbil. Je jednoduchý, nabízí příslušně označkované zloduchy a navíc cesty k záchraně, které prošlapal miliardář z lidu.

S Babišem je to asi jako když se řekne, že na prameni sedí žába. O žábu vůbec nejde, jde o přístup k vodě. Žába ať si klidně sedí, ale ať sedí někde jinde.