Premiér Petr Fiala (ODS), lídr volební koalice SPOLU FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
V prezidentské kampani proti sobě sice soupeřili jednotliví kandidáti, chvílemi to ale vypadalo spíše na jejich boj s vládou. V uplynulých týdnech jsme třeba od Andreje Babiše nesčetněkrát slyšeli o „asociální vládě“. Nebyl to ale jen Babiš, vláda se stala terčem snad pro každého z prezidentských kandidátů. „Příliš málo, příliš pozdě.“ Ve veřejném prostoru se vytvořil mýtus o asociální vládě, která nechce pomoci našim občanům.
Od sametové revoluce dosud žádná česká vláda nečelila tak komplikované situaci jako ta současná. Doznívající covidová pandemie, vysoká inflace, ruská agrese na Ukrajině, trhy s energiemi utržené ze řetězu… Každá taková rána vždy silně zasáhne ekonomiku a je pochopitelné, že občané v takových chvílích čekají pomoc od státu. Ten musí reagovat a pomáhat hlavně těm nejzranitelnějším – ať už je v jeho čele vláda levicová, nebo pravicová. Jak reaguje současná vláda? Podívejme se na konkrétní fakta:
1. Vláda zvýšila životní a existenční minimum. To je konkrétní pomoc těm nejzranitelnějším, jako jsou nezaopatřené děti či nezaměstnaní. Konkrétně se od Nového roku zvýšilo životní minimum z 4620 na 4860 Kč a existenční minimum vzrostlo z 2980 na 3130 Kč.
2. Zvýšení důchodů nad rámec valorizace. Druhou nejzranitelnější skupinou jsou senioři. Za rok vládnutí současného kabinetu se průměrný starobní důchod dostal na výši 19 438 Kč. Oproti prosinci loňského roku byl navýšen o 1377 Kč. To je mnohem výraznější navýšení, než slibovala předchozí vláda Andreje Babiše, která přislíbila, že průměrné důchody se v roce 2022 dostanou přes hranici 15 000.
3. Zvýšení minimální mzdy. Další velkou zranitelnou skupinou jsou pracující s nízkými příjmy Jejich kvalifikace jim bohužel neumožňuje získat na pracovním trhu vyšší odměny. I tady však vláda zakročila, od začátku roku zvýšila minimální mzdu z 16 200 na 17 300 Kč. Zde je však na místě opatrnost, protože výrazné navýšení by mohlo vyvolat vlnu propouštění a problémy s nezaměstnaností.
4. Jednorázová podpora 5000 Kč rodinám. Neopominutelnou skupinou, která si zaslouží vládní pomoc, jsou rodiny. V září vláda poslala všem rodinám s ročním hrubým příjmem do jednoho milionu korun jednorázovou podporu 5000 Kč.
5. Zastropování cen energií. Plošná a největší pomoc od vlády přišla, když zastropovala ceny energií na úroveň 6 Kč/KWh u elektřiny a 3 Kč/KWh u plynu. Tento zásah pomohl nám všem, navíc zklidnil napětí v průmyslu a pomohl stabilizovat trhy s energiemi.
Veškerou výše zmíněnou pomoc je třeba doplnit ještě o dřívější zásahy jako Deštník proti drahotě, příspěvky na bydlení a podobně. Jejich přehled již na podzim shrnul můj kolega Michal Chládek.
Kde se tady vzala teze o tom, že je tato vláda asociální?
Některé plánované reformy jsou nepopulární, což dokazuje například vzrušená debata o zvýšení věku odchodu do důchodu. Ale máme-li udržet určitý sociální standard i pro další generace důchodců, pak prostě stávající systém musí projít výraznou reformou. Zavírat před tím oči je přímá cesta k velmi vážným problémům. Vláda musí nastavit jasná pravidla, určité rámce, ale „nemá se starat o lidi“, jak kdysi řekla (a byla za to kritizovaná i vysmívaná) předsedkyně poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová. To opravdu není její úloha. Každý je odpovědný sám za sebe, stát „jen“ nastavuje jasné podmínky a hranice.
Sociální stát má být pojistkou pro občana, který spadne na zem a nedokáže si sám pomoci. Stát mu má podat pomocnou ruku, ale jakmile je to opět možné, dál už musí pokračovat vlastními silami. Pravicové vlády rozhodně nestojí proti sociálnímu státu, byť se to někteří snaží takto líčit. Ani takoví myslitelé jako Friedrich Hayek nebo Milton Friedman nikdy nevystupovali proti základní sociální pomoci občanům, pouze proti nadměrné starostlivosti a nadměrným státním zásahům.
Pravice rozhodně nestojí proti sociální pomoci, a už vůbec ne tato vláda. Proto, až veřejný prostor začnou opět plnit titulky o asociální vládě nebo asociální pravici, měli bychom být schopni je okamžitě vyvrátit.
