Premiér Andrej Babiš (ANO) a ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Při sledování politického dění v České republice se nelze ubránit dojmu, že pokud je jedna otázka, která ovlivňuje volební rozhodování velkého množství lidí, je to zvyšování důchodů. Má to svoji logiku. Populace stárne a starší ročníky jsou zároveň zvyklé chodit k volebním urnám spíše než ty mladší. Politika je tak stále více určovaná právě touto voličskou skupinou. Výsledek je jednoduchý: vše se orientuje na současnost a aktuální životní úroveň, budoucnost dostává na frak.
S lehkou nadsázkou by se dalo říct, že kdo v následujících letech získá na svou stranu penzisty, ten vyhraje volby. Můžeme se dohadovat o tom, jestli to platí už v letošních volbách (a výsledky nadcházejícího volebního klání nám pro takové úvahy jistě dodají dostatečné množství materiálu), v každém případě to však s vysokou pravděpodobností začne platit v nadcházejícím období. Stojí za tím stárnutí obyvatel, a to, jak se mění poměr lidí v důchodu k těm v produktivním věku – těch prvních bude přibývat a těch druhých ubývat.
Nakonec stačí, když si srovnáme, jak tento týden dopadly Studentské volby, které už od roku 2010 pořádá společnost Člověk v tísni, s výsledky různých předvolebních průzkumů. Voleb se zúčastnilo 40 899 studentů z 312 středních škol po celé České republice.
U mladé generace zvítězila koalice Pirátů a hnutí STAN se 30,4 procenta hlasů, druhá byla koalice SPOLU s 29,4 procenta a hnutí ANO Andreje Babiše bylo až na třetím místě s pouhými 8,5 procenta hlasů, čtvrtá pak byla Strana zelených, která obdržela 7,1 procenta. Zelení jsou ve volebních modelech rádi za dvě procenta a v některých nemají ani to. Další strany získaly méně než pět procent hlasů.
Bývalý viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl v rozhovoru pro FORUM 24 hovořil o tom, že Češi podle jeho názoru v období pandemie koronaviru ještě dále zkrátili už tak krátký horizont svého uvažování. Hampl již ve své knize z roku 2019 s názvem Pro Čechy je nebe nízko popisuje, že se obecně umíme soustředit jenom na super krátký horizont.
Zkracování horizontu
Na otázku, jak jde se zkrácením horizontu dohromady penzijní reforma a jestli se za deset let probudíme a najednou to na nás všechno spadne, nebo zda je šance, že to bude jinak, odpověděl: „Zkracování horizontu samozřejmě znamená, že strany, které bych si dovolil nazvat jako důchodcovské – pro mě třeba stávající největší vládní strana je strana důchodcovská, strana důchodců – budou mít ještě větší sílu oslovit kritickou masu, protože budou říkat, pojďme si ještě užít dne, pojďme ještě, dokud to jde, zvyšovat nadproporčně důchody, rozhazovat, vždyť to přece ještě chvilku jde,“ zdůraznil Hampl.
Následně někdejší viceguvernér ČNB dodal: „Samozřejmě je to v úplném protikladu s jakoukoli schopností dlouhodobé úvahy o změnách parametrů systému. Populace, která je soustředěná na krátký horizont, něco takového není schopná přijmout a není schopná odsouhlasit. A politici pak také ne, protože krátký horizont přináší víc politických bodů.“
Nejsou to příliš radostné vyhlídky. Problémy, které máme, budou ještě narůstat a světlo na konci tunelu není, protože důchodcovské strany budou mít stále větší sílu oslovit kritickou masu voličů. Nic naplat, že výsledkem bude politika, která dohlédne maximálně tak k nejbližším volbám. Motivaci řešit budoucnost bude mít málokdo, protože klíčové bude zavděčit se masám penzistů.
Hanebné tvrzení
Už teď je ale tento způsob uvažování velmi častý. Stačí se podívat, co na svém blogu na iDNES.cz v textu Že si půjčujeme na důchodce? Hanebné tvrzení tento týden napsala poslankyně a bývalá ministryně školství Kateřina Valachová.
„Blíží se volby. Takže si jdou všichni politici po krku. Dokonce ještě více, než obvykle. Což je co říct. Občas je to jen kolorit a taková hra okolo, některá tvrzení jsou ale nebezpečná. Třeba to, že si půjčujeme na důchody. Právě tak to staví pravice. Ano, samozřejmě obecně platí, že si půjčujeme. To vidí každý, že dluh roste, vždyť máme nebývalé deficity státního rozpočtu. Ale proč neříkají kolegyně a kolegové, že si půjčujeme na silnice, na pomoc vyplacenou v rámci kovidových programů, na nové houfnice pro armádu, na platy policistů a hasičů nebo na dotace přimíchávání biopaliv do pohonných hmot? Proč vytahují právě důchodce?“ ptá se Valachová.
Na to by se dala dát celkem jednoduchá odpověď. Penze se navyšují pomocí každoroční zákonné valorizace. Pokud se vláda Andreje Babiše, jejíž součástí jsou sociální demokraté, rozhodla důchody navýšit nad její rámec v situaci, kdy je zřejmé, že rozpočet už tak bude ve velkém deficitu, je nade vši pochybnost jasné, že stát si na tohle navýšení penzí bude muset půjčit a že tenhle růst důchodů je zkrátka na dluh. Žádné slovní akrobacie od Kateřiny Valachové ani od nikoho jiného s tím nic nenadělají. Tak to zkrátka je.
Bývalá ministryně ještě pokračuje: „Trochu to ukazuje pohled na věc. My to vidíme tak, že nejdříve jsou lidé (především ti s nižšími příjmy, jako třeba právě důchodci), pak až následují věci (třeba ty houfnice nebo silnice). Z našeho pohledu sociální demokracie si proto nepůjčujeme na lidi, ti jsou první na řadě, tedy v té části rozpočtu, kde jsou výdaje kryté příjmy, ale půjčujeme si na věci. Chápu, že to někdo chce vidět opačně – to je otázka osobních priorit. Ale štvát proti sobě generace s tím, že naši rodiče jsou ‚příliš nákladní‘?“
Kateřina Valachová tím vším jen potvrzuje slova Mojmíra Hampla. Důchodců je zkrátka hodně a sociální demokracie stejně jako hnutí ANO a Andrej Babiš usilují o jejich hlasy. Ve výsledku tak nevidí dál než k volebnímu víkendu, a Valachová navíc ještě tvrdí, že si půjčujeme na všechno možné, jenom ne na důchodce – na ty rozhodně ne. Ono totiž přiznat, že si půjčujeme právě na ně, by znamenalo uznat skutečnost, že upřednostňujeme aktuální penzisty před těmi budoucími. Jenže kdo tohle řekne, prý proti sobě štve generace. A kdo tohle dělá, ten je proti sobě nepoštvává?
