Ruští vojáci, ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / Mil.ru / CC BY 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / Mil.ru / CC BY 4.0
Šlo mu prý hlavně o peníze pro něj i pro jeho rodinu, když se přihlásil do ruské armády a zapojil se do války na Ukrajině. O necelých deset dní později už prý Rus Sergej stál se zbraní v ruce v první linii fronty v Doněcké oblasti a nad hlavou mu bzučely smrtonosné drony. Ani slíbené peníze prý nikdy neviděl.
Příběh Rusa, kterého na přelomu května a června letošního roku zajali v Doněcké oblasti na východě své země ukrajinští obránci z řad 82. samostatné útočné výsadkové brigády, přinesl deník The New Voice of Ukraine s odkazem na ukrajinské sociální sítě.
Jeho hlavním hrdinou je ruský voják jménem Sergej Simakov, narozený v roce 1979 ve městě Kirov a nedávno zařazený do 102. pluku 150. motostřelecké divize armády Ruské federace. Jak řekl v rozhovoru zveřejněném 6. června, do armády se zapsal zhruba o dva týdny dříve, 23. května. Učinil tak dobrovolně, kvůli vysokému finančnímu ohodnocení, které Rusko smluvním vojákům slibuje. Narukoval prý proti vůli svých přátel a rodiny. Podle svých slov se domníval, že nastoupí výcvik, a doufal, že se mu podaří nalézt uplatnění jako řidič. Nic takového se ale nestalo.
Namísto očekávaného 2–3měsíčního výcviku byl prý Sergej bez okolků odvezen k městu Toreck v Doněcké oblasti na Ukrajině, kde se odehrávají velice tvrdé boje, a tam společně s dalšími muži ihned poslán do útoku. Byli mezi nimi podle něj kvalifikovaní specialisté, jako například svářeči či muži jiných profesí. Všichni byli ale zařazeni do útočných družstev. Zajatec říká, že nikdy neviděl své velitele. Okamžitě je prý vezli do útoku.
Své zkušenosti tak Sergej získával hned praxí. „Když nás vysadili v lese, dozvěděl jsem se, co je to dron. Jak před ním utéct, jak se schovat. A poznal jsem to na vlastní kůži,“ řekl zajatec, který soudě podle záběrů utrpěl vážné zranění hlavy a také paže.
Na samotné pozici prý strávil celkem tři dny. Během té doby byla z jeho šestičlenného družstva zraněna polovina mužů. Žádali prý zoufale o jejich evakuaci, křičeli o pomoc, ale ta jim byla odmítnuta. Rozkaz zněl dál držet pozici. „Nebyla voda, nebyly zásoby. Nemyslel jsem si, že to takhle dopadne. Vedle vás umírají lidé. Někoho potkáte a za dva tři dny je po něm,“ popsal Sergej svou zkušenost.
Prý si dřív nedokázal ani představit, jak vlastně ve skutečnosti vypadá ruská válka na Ukrajině. Teď už si prý není jistý ani tím, jestli on nebo jeho rodina dostanou slíbené finanční prostředky.
Sergej tak vlastními slovy popsal ruskou taktiku útoků pomocí malých skupin vojáků. Ty mají podle Ukrajinců ztráty přesahující 80 procent nasazeného personálu. V některých místech se ale agresorovi postupně podaří tímto způsobem nakumulovat dostatek mužů, aby se následně mohli pokusit o další postup, případně ohrozit ukrajinské pozice. Tímto způsobem Rusové útočí na mnoha místech fronty ve snaze nalézt slabá místa v ukrajinské obraně.