Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.
David Rath FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
Komentáře
9. 7. 2022
V českých věznicích máme aktuálně skoro 19 a půl tisíce vězňů a stále jich přibývá. Brzy se mezi ně opět zařadí i jeden vězeň řekněme prominentní – bývalý středočeský hejtman David Rath. Pražský vrchní soud mu nedávno prodloužil již dříve uložený sedmiletý trest o rok, a Rath se tak bude muset minimálně na několik měsíců vrátit do vězení. Nemusí mít člověk expolitika kdovíjak rád, aby v tom nenacházel za mák smyslu.
Zdánlivě banální kauza Davida Ratha zaměstnává orgány činné v trestním řízení a českou justici už deset let. Zdánlivě banální proto, že byl bývalý hejtman jako jediná „velká ryba“ chycen v květnu 2012 s milionovým úplatkem přímo v ruce a na první pohled nebylo moc co řešit. Přesto se kauza stala i díky přístupu Davida Ratha a jeho obhájců učebnicí toho, co vše ještě vydrží český trestní řád.
A nejen on. Sledovali jsme boj o uznání odposlechů, přišlo se na to, jak je soudy povolovaly metodou Ctrl+C Ctrl+V, řešil se boj o vazební stíhání, vodění obviněného k soudu v poutech a řetězech a podobně. I vinou toho trvalo stíhání dlouho, což třeba vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou vedlo k úvahám o změně trestního řádu. „Veřejnost očekává rychlejší řízení před soudem. Já také, ale při znalosti všech procesních pravidel a složitostí říkám, že proto musíme změnit trestní řád. A umím si představit, že v řadě míst to může být velmi nepopulární,“ řekla v roce 2015.
Pak přišly boje o zařazení do mírnějšího typu věznice nebo spor o to, zda může mít vězeň nemocný na záda lepší matraci. A teď přichází další kolo: Jaký smysl má, aby se vězeň, který se již osvědčil, prokázal svou nápravu (jinak by ho na podmínku nepustili), vracel na pár měsíců zpátky za mříže? Kdo na tom má zájem?
Zbytečné čtyři měsíce života
Prakticky, v detailech se můžeme trochu mýlit, to bude vypadat zhruba následovně: David Rath dostane příkaz k nástupu do vězení, v němž si má odpykat zbývající rok. Nastoupí a po třetině nebo polovině trestu, tedy za čtyři měsíce nebo půl roku, znovu požádá o podmínečné propuštění. V obvyklých novinách se ve snaze působit na soud nebo aspoň na veřejné mínění objeví skandalizující články, co si to ten sprostý podezřelý odsouzený dovoluje. Rath bude znovu dokládat to, co již jednou doložil, tedy že chápe smysl svého trestu, že se napravil, ve vězeňské nemocnici pracoval jako lékař, a to dokonce i po svém propuštění, a že uložený peněžitý trest splácí.
Soud ho nejspíš po povinných procedurách pustí, možná se odvolá státní zástupce, a tak se věc o několik týdnů posune a pustí ho soud vyšší instance. Televize udělají živé vysílání, ale David Rath nebude mít chuť se s nimi vybavovat a drze ujede zadem. Několik novinářů se promění na komentátory všehomíra a věc okomentují tak, že David Rath ujel zadem, no považte.
Znovu: v čem je zájem na takových věcech? Tedy především, aby člověk již potrestaný a napravený (znovu: jinak by ho nepustili, je to zákonná podmínka) „smrděl“ dalších několik měsíců ve vězení?
HlídacíPes.org nedávno přinesl analýzu stavu v českých věznicích, co se týče počtů odsouzených. V evropském srovnání na tom vůbec nejsme dobře, víc vězněných na obyvatele už mají jen v Turecku, Gruzii, Litvě, Ázerbájdžánu a přirozeně v Rusku. K tomu se přidává nedostatek dozorců, těch aktuálně schází skoro tisíc. Nejde o to, že bychom měli příliš mnoho lidí, kteří páchají závažnou trestnou činnost, ale že odsouzené posíláme za mříže na příliš dlouhou dobu a neumíme je z vězení pouštět.
„My ukládáme docela dlouhé tresty, navíc u nás se všechny vykonávají poměrně dlouhou dobu. V novinách si třeba můžeme přečíst, že někdo od nás na západ dostal strašidelný trest, ale on se reálně z jeho výkonu různými nástroji, podmínkou, domácím vězením, náramkem a podobně, dostane relativně dřív než náš vězeň s nižším trestem,“ řekl k tomu prezident Soudcovské unie Libor Vávra.
A bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková k tomu dodala: „Hlavního černého Petra drží justice, která by v tomto směru měla být vstřícnější. Je nevysvětlitelné, když v určitém regionu každý druhý odchází na podmínečné propuštění, a berte to prosím s nadsázkou, a jinde skoro nikdo,“ říká Válková.
Je zde jiný příklad. Soud počátkem června zastavil trestní stíhání bývalého ředitele Nemocnice Na Homolce Vladimíra Dbalého ve třetí části jeho korupční kauzy. Lékař už si za braní úplatků odpykává deset let ve vězení, celkově by mohl dostat nanejvýš o dva roky vyšší trest. Toto navýšení by již podle předsedy senátu pražského městského soudu Lukáše Slavíka nemělo jakýkoli pozitivní efekt.
Ve srovnání s Davidem Rathem vidíme propásnutou příležitost. Rath splnil podmínky podmínečného propuštění, mezi něž patří i uchopení viny a snaha o nápravu. Je to právě ten případ, kdy stát jeho dalším vězněním už nic nezíská. Prostor pro výrok soudu, který v druhé větvi konstatuje vinu, ale nezvýší trest. Nebo od potrestání ustoupí pro tzv. neúčelnost. Proč taky? Proč držet ve vězení půl roku člověka, který bude znovu žádat o podmínečné propuštění a dokladovat to, co už jednou úspěšně dokladoval?
David Rath znovu prověřuje elasticitu českého trestního systému. Bohužel to vypadá, že ho to bude stát další čtyři měsíce ve vězení.
