Posádka tanku T-72 u Orichivu na Ukrajině. FOTO: FORUM 24/ Ray Baseley
FOTO: FORUM 24/ Ray Baseley
REPORTÁŽ / Jsme v Záporožské oblasti, nedaleko od města Orichiv, na pozici necelých sedm kilometrů od ruských jednotek. Ty se snaží postoupit dál, ale v cestě jim stojí vojáci 128. zakarpatské brigády a jejich tanky. Jakmile pozorovací drony zachytí pohyb nepřítele, okamžitě vyrážejí do akce.
Cesta sem vede po roztřískaných silnicích, ale voják, který nás veze v terénním Nissanu, se už dávno naučil bravurně kličkovat mezi výmoly. Chvílemi se řítí značnou rychlostí, vzápětí stojí na brzdě a na jedničku projíždí hluboký rigol. Projíždíme vesničkami plnými ukrajinských vojáků. Místních tu moc nezbylo, ale někteří tu dosud žijí. Nejde výhradně o seniory, cestou míjíme i zhruba desetiletou holčičku na kole. Pár metrů za ní běží asi šestiletý chlapeček. Ukrajinci se z nejhorších oblastí snaží evakuovat alespoň děti. Za pár dní jsou ale zase zpátky, jako by pár kilometrů od nich nezuřila nejkrutější válka, jakou Evropa za posledních 80 let zažila.
Vyrazili jsme sem z velitelství tankového praporu. To se nachází v nenápadné budově, o které by nikdo neřekl, že slouží jiným než civilním účelům. Do tamního „obýváku“ se sbíhají informace z celého sektoru fronty, záběry pozorovacích dronů ukazuje masivní monitor rozdělený do řady oken. Co okno, to jedna pozice. Právě tito lidé budou nad námi a našim bezpečím celou cestu bdít a nespustí nás z očí. V případě dronového nebo jiného ohrožení budou okamžitě informovat náš doprovod. Jinak to tady nejde.
Nepřijeli jsme se sem ale jen dívat. Společně s týmem českého dobrovolníka Vasyla Kapusteje budeme rozvážet přímo mezi vojáky na pozicích stovky dárkových krabic, které jim posílají čeští dárci. Obsahují sladkosti, hygienické potřeby, energetické nápoje, obrázky, které namalovaly děti na jejich podporu, a spoustu dalších potřebných věcí. To jediné, co v nich vojáci nenajdou, jsou z očividných důvodů cigarety a alkohol. Každý ze stovek těchto balíčků proto musel být Vasylem a jeho týmem otevřen a zkontrolován.
Naše cesta vede skrz ukrajinské město Orichiv. Před válkou v něm žilo 14 tisíc lidí. Rusové se ho pokusili obsadit tak jako mnoho měst jižněji, ale vylámali si na něm zuby. Nelítostně ho proto rozstříleli. Město čelilo neutuchajícímu bombardování, které zasáhlo minimálně 80 procent všech domů, a o rok později následovala další masivní baráž tisíců projektilů. Navzdory tomu v něm nadále zůstávají lidé, a to včetně dětí. Je jich však naprostý zlomek.
Projedeme bez komplikací a stoupáme nad město. Brzy už stojíme před domkem, který skýtá útočiště jednotce tankistů bránících tento úsek fronty. Zdravíme se a předáváme jim dárečky, které ještě před pár dny ležely ve Vasylově pražské garáži. Přinášejí nám kávu. Je to už několikátý šálek, který toho dne pijeme. Do večera jich bude ještě o mnoho víc. Tankisté nás vedou loukou až k remízku, kde mají rozmístěné své zbraně. Jaro se tu ještě naplno neozvalo, a jejich stroje proto před nepřáteli nemaskuje listí. Brzy už stojíme u dvojice tanků T-72. Jeden je ukrajinský, druhý před několika měsíci dodala Česká republika. Oproti svým ukrajinským „sourozencům“ je viditelně v lepším stavu a má také ohromnou výhodu. Pozorovací optika je vybavena infračerveným viděním, což významně vylepšuje její efektivitu za snížené viditelnosti, pochvalují si tankisté.
Válka se podle nich změnila, zejména kvůli dronům. Jejich zbraně proto nyní operují spíše jako samohybné dělostřelectvo. Jakmile sledovací drony zachytí pohyb ruských jednotek, okamžitě opouštějí úkryt a vyrážejí do akce. Musí se přiblížit na vzdálenost pouhých několika kilometrů a zastavit případné snahy Rusů o postup. Nedávno podporovali i obranu ukrajinských linií u známé vesnice Robotyne, kterou Ukrajinci dobyli loni během své protiofenzivy. Rusové jsou v přesile a snaží se jejich pěchotu z této oblasti vytlačit bez ohledu na ztráty. Té se ale zatím daří i díky podpoře těchto mužů ruskému náporu vzdorovat.
Vojáci jsou hrdí na to, že se jim zatím daří držet nepřítele na uzdě, ale situace je krajně napjatá. Rusové proti nim nashromáždili velkou sílu, ať už jde o lidi, zbraně nebo munici. Jakmile rozpoutají své běsnění naplno, tankisté mají obavy, že nebudou mít dostatek prostředků, aby se jim je podařilo zastavit. Řeč je samozřejmě zejména o munici.
Z prvního stanoviště zamíříme o kousek dál, kde se v lesním porostu skrývá další tank, tentokrát získaný z Rumunska. Mezi holými větvemi vypadá jako nahý. Velitel konstatuje, že očekávají, až se stromy znovu zazelenají a ukryjí ho. Vasyl mu obratem nabízí, že mu pomůže se zajištěním maskovací sítě.
Cestou zpátky kráčíme po louce. Na druhé straně údolí, v lesnatém pásu na vrcholu protilehlého kopce, na nás možná právě koukají Rusové. Kráčíme špalírem zpátky k domu a cestou si povídáme a vtipkujeme skoro stejně bezstarostně jako na nějakém výletě. Déle se tu zdržovat nebudeme. Zbytečně bychom přidávali starosti našim andělům strážným na velitelství. Děkujeme vojákům za jejich neskutečně těžkou a obětavou práci a za to, že zadržují ruskou hordu a chrání tím nejen sebe, ale i nás samotné. Loučíme se a vyrážíme na další pozici rozdat další dárky ukrajinským obráncům. Bezpochyby tam na nás čeká i další hrníček horké kávy. Podpořit projekty, které pomáhají ukrajinským bojovníkům, můžete zde.
