Adam Michnik. FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
Myslí Putin vyhrožování jadernými zbraněmi vážně? Nemůže po něm přijít ještě někdo horší? Adam Michnik, někdejší polský disident, novinář a šéfredaktor listu Gazeta Wyborcza si myslí, že takové otázky si nemáme klást a brát na to ohled. Drží se přístupu „dělejme, co musíme, a co bude, to bude“.
V rozhovoru pro Novaja Gazeta Europe Michnik vysvětluje, jak to myslí. Podle něj samozřejmě nevíme, co se stane, a nemůžeme přímo ovlivnit průběh ruské invaze, ale jisté je to, že je na nás, jak se rozhodneme.
Rozhodování ovlivňuje u mnoha lidí představa, že by Vladimir Putin mohl splnit své hrozby a použít jaderné zbraně. To ale podle Michnika není faktor, který bychom měli brát v úvahu. „Podívejme se na tuto otázku v klidu,“ říká. „Může Putin použít jaderné zbraně? Ano, má je. Použije Putin jaderné zbraně? Nevíme. Jedno je však jasné. Dnes neočekává, že tyto zbraně použije, ale dosáhne stejného výsledku, jako kdyby je použil. To nemůžeme přijmout. Protože v tom případě stačí dát ruce vzhůru, vzdát se a jít do gulagu.“
Michnik popisuje, co jaderné zbraně znamenají v politickém smyslu. Od počátku jejich existence tento nástroj změnil vztah Ameriky ke světu. Bombardování Hirošimy a Nagasaki mělo podle uvažování Američanů ukončit válku. Američtí vojáci umírali každý den a prezident Harry Truman se obával, že v případě napadení japonských ostrovů zemřou miliony lidí. Japonsko se nechtělo vzdát a necítilo odpovědnost za životy tisíců lidí, kteří mohli zemřít. Michnik ví, že tehdejší rozhodnutí jaderné bomby použít lze rozebírat, ale vždycky tam má být kontext. „Jednou jsem navštívil Muzeum míru v Hirošimě a byl jsem velmi překvapen: před bombardováním Hirošimy nebyla žádná válka, žádný Pearl Harbor, nic,“ líčí polský novinář přístup, který je vytržený ze souvislostí.
Současně si myslí, že musíme být v této věci velmi opatrní a že ve Spojených státech to vědí: „Když chtěl generál Douglas MacArthur použít v Koreji jaderné zbraně, Truman mu v tom zabránil a generál byl propuštěn.“
Pro nás je ale dnes podstatné, že ustoupit jadernému vydírání z Moskvy by nebylo řešením situace, ale znamenalo by povzbuzení pro další Putinovy imperiální choutky. „Nevím, co se stane v Rusku. Putina možná nikdo nezastaví. Ale možná ho generálové a oligarchové zastaví, uvědomují si, že použití jaderných zbraní by znamenalo jejich konec. Jsem však přesvědčen, že nejhorší variantou je podlehnout Putinovu vydírání, protože má stejnou logiku jako Hitler: pokud je vám něco dovoleno, je to proto, že ti, kdo vám to dovolili, jsou slabí a vy to smíte dělat dál. Hitler začal anšlusem, pak obsadil Sudety. I poté někteří navrhovali, aby mu bylo umožněno obsadit Gdaňský koridor. To by ho nezastavilo,“ připomíná Michnik historickou zkušenost.
Pokud by Putin uspěl na Ukrajině, pokračoval by v útoku na Moldavsko, Polsko, Evropu. „Pokud si uvědomí, že stačí jaderné vydírání, udělá to,“ varuje Adam Michnik. „Dnes bychom byli ve zcela jiné situaci, kdyby se mu podařilo během pěti dnů uskutečnit svůj plán na ovládnutí Ukrajiny (jako se mu to podařilo v případě Krymu) a nastolit v této zemi zástupný režim. Ukrajina překvapila svět svou hrdinnou obranou. Nelze ji zradit. Je třeba ji bránit a pomáhat jí. Politika appeasementu je dnes nepřijatelná.“
Podobný přístup jako k jaderným hrozbám má Michnik k obavám, aby po Putinovi nepřišel k moci ještě někdo horší. Podle něj se Putinův nástupce pokusí válku ukončit. Uvádí příklad z historie, kdy si okolnosti prostě vynutily změnu bez ohledu na to, kdo byl u moci: „Po Stalinovi bylo jedno, že šéfem NKVD byl Lavrentij Berija. Byl nucen uzavřít případ židovských lékařů, částečně otevřít věznice a postarat se o vztahy s Německem. A to byl Berija, nejhorší z nejhorších. A začalo první sovětské tání. A tak si nemyslím, že Putinův nástupnický režim bude špatný. Zatím se však jedná pouze o spekulace.“
