Čínská komunistická vláda, s níž se tolik přátelí prezident Miloš Zeman a které česká vláda tolik děkovala za údajnou pomoc v boji s koronavirem, nadekretovala nový bezpečnostní zákon pro Hongkong, aby udusila tamní hnutí za občanská práva a svobodu. Ve stejnou chvíli proběhlo v Ruské federaci naprosto nedůvěryhodné referendum, kterým se Vladimír Putin stal zřejmě již definitivně neodvolatelným carem.
Nový bezpečnostní zákon pro Hongkong podepsal v úterý čínský prezident Si Ťin-pching. Čína tím zasáhla do ústavního pořádku autonomního území a tvrdě omezila svobodu a poslední zbytky nezávislosti tohoto města. Čínští komunisté tak porušili smlouvy, na jejichž základě v roce 1997 předala Velká Británie Hongkong Číně podle principu „jedna země, dva systémy“, k němuž se Čína tehdy zavázala na padesát let.
Obyvatelé Hongkongu, kteří tento zákon vážně poruší, mohou být stíháni podle čínských zákonů. V blížících se volbách do rady města již těžko budou moci kandidovat zástupci některých demokratických stran, neboť už jen publikace volebního programu by mohla být posuzována jako trestný čin. Jakmile nový zákon 1. července vstoupil v platnost, začala policie podle něj ihned zatýkat občany, kteří vyzývali k nezávislosti Hongkongu.
V Rusku se za rozsáhlých manipulací odehrálo všeruské hlasování o změně ústavního systému, které nemá oporu v ruské legislativě. Férovost hlasování nepodléhala systematické kontrole a nezávislá internetová média mají vážné pochybnosti o tom, že by skutečně pro návrh Kremlu hlasovalo 78 procent ruských voličů, kteří se referenda zúčastnili. V předchozích průzkumech se totiž podpora Vladimíra Putina pohybovala i na pouhých 30 procentech a právě ukončené referendum bylo vlastně hlasováním o Putinovi. I kdyby se ale opravdu většina voličů rozhodla umožnit, aby po roce 2024 mohl být Putin opět dvakrát zvolen na šestileté období, tak to odpovídá i tomu, že naprostá převaha médií je poplatná vládnoucí kremelské klice Vladimíra Putina. Experti tudíž zastávají názor, že výsledek referenda byl dopředu zařízený.
„O regulérnosti hlasování jsou velké pochyby z celé řady důvodů – už jen to, že se vymyslel tento takzvaný institut všeruského hlasování, který vůbec není součástí ruské legislativy, svědčí o tom, že výsledek má nulovou právní relevanci. Hlasovalo se na okupovaných územích, plus se objevila řada ‚excesů‘ spojených se samotným hlasováním, které nasvědčují tomu, že výsledek nelze brát nijak vážně. Kreml si ho tímto způsobem samozřejmě zařídil,“ říká odborník na Rusko z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Šír pro Český rozhlas.
Aby toho nebylo málo, tak svobodný svět čelí svým vážným problémům. Po brexitu přišla epidemie koronaviru s následnou ekonomickou krizí. K tomu si Spojené státy naordinovaly další kolo rasového problému a extremistických projevů, jež provázelo ničení soch osob, jež souvisejí s národní historií.
I přesto ale ještě není životaschopnost konceptu západní demokracie ve většině zemí fatálně ohrožená. Dostává ale na frak ve třech ze čtyř států sdružení V 4. V Česku, v Polsku a v Maďarsku probíhají procesy, které jsou z hlediska budoucnosti svobody na pováženou. K faktickému snížení úrovně svobody už ve všech těchto zemích došlo. V případě Česka je to spojené s mimořádnou mobilizací ruské a čínské propagandy. Exponenti a hvězdy této propagandy přitom díky vládním silám kontaminovali v širokém měřítku mediální rady veřejnoprávních médií. To je naprosto skandální skutečnost, která ale odpovídá vládní většině, na níž stojí vládnutí miliardáře Andreje Babiše. Jde o nesystémovou politickou formaci ANO 2011, která si říká „hnutí“, je postavená na vůdcovském principu a o demokratičnosti jejích vnitřních procesů existují zásadní pochybosti. Tuto vládní stranu podporují komunisté a xenofobní okamurovci, což jsou obě silně protievropské a antiliberální strany. Sociální demokraté jako doplňková strana koalice tomu dělají nedůstojný fíkový list. A jejich předseda Jan Hamáček se obzvláště vyznamenal v servilitě vůči komunistické Číně.
Český konflikt o podobu společenského systému, který fakticky probíhá na pozadí oligarchizace státu a obnovy moci komunistických struktur, souvisí s celosvětovým problémem. Jestliže to po roce 1989 nejméně 20 let vypadalo, že je vítězství liberální demokracie drtivé a téměř konečné, tak nyní čelíme extrémnímu útoku na svobodu. A probíhá i u nás. Jen o něm chce málokdo otevřeně mluvit.