Jak nyní přežívají kapely? Jak se „daří“ zavřeným klubům? A jak organizátoři plánují letní festivaly na příští rok? O tom všem jsme si povídali s Janem Štokem, muzikantem, produkčním, provozovatelem nového klubu a organizátorem hudebního festivalu.
Kultura je pro něj téměř vším. Od mala hraje na kytaru, působí v několika kapelách, organizuje hudební festival a čerstvě otevřel hudební klub. Teď je se vším konec. Deník FORUM 24 přináší další autentický příběh člověka, kterého se mimořádně zásadním způsobem dotkla vládní opatření související s čínským virem.
Životem Honzy Štoka je hudba a kultura obecně. Od raného mládí koncertuje, deset let organizuje hudební festival, pořádání kulturních akcí vystudoval, působil v městském centru kultury jako produkční. Po odchodu se rozhodl s kamarádem otevřít hudební klub v severočeském průmyslovém městě Lovosicích. Fungoval přesně dva víkendy.
Laco byl první a poslední
„Byla to neskutečná rána. Fakt jsme se snažili, aby byl klub dokonalý, chystali jsme ho několik měsíců, dali jsme si záležet na interiéru a chtěli jsme zvát zajímavé interprety. Klub jsme otevřeli s vystupujícím Lacem Déczim. A už tento koncert musel končit přesně ve 22 hodin podle tehdy platných nařízení. Teď je klub samozřejmě zavřený,“ popisuje Jan Štok.
To, o čem dlouhá léta snili, co mělo být nyní jejich pracovní náplní a také mělo je a jejich rodiny uživit, nyní stojí. Na pódiu je tma, na láhve na baru padá prach. Smutná situace všech podobných podniků v celé zemi. „Jestli požádáme o nějakou státní pomoc, zatím nevíme. Není jisté, co a jak by nám pomohlo. Spíš doufáme, že nám situace brzy umožní opět naplno otevřít. Lidem se u nás líbilo a jistě by se rádi vraceli. Nechceme pomoc od státu, chceme pracovat,“ vysvětluje se smutným povzdechem. Možnost otevřít tento týden vítají, ale zavírací hodina ve 22:00 nočním barům nepomáhá. Je to čas, kdy se obvykle provoz teprve naplno rozjíždí.
Kytaru vyměnil za vinohradnické nůžky
Namísto pořádání kulturních akcí a provozování baru se nyní živí úplně jinak. „Naštěstí léta pracuji také jako grafik a editor. V těchto oborech nyní uplatnění mám a jinak beru jakoukoliv příležitost. Například pomáhám ve vinařství, což je sice skvělá práce, ale přece jen je to trochu vzdálené od toho, co chci dělat,“ říká Honza Štok. Současně ale dodává, že ne každý z jeho branže má takové štěstí. „Samozřejmě jsou lidé, kteří jsou zcela závislí na kultuře. Například jeden známý se živí jako zvukař. Ten nyní hledá jakékoliv jiné místo. Znám lidi z oboru, kteří jsou nyní na stavbě nebo žijí z posledních úspor a netuší, co bude dál,“ popisuje.
A další aktivity v kulturní sféře?
„No, pokud jde o hraní, tak obě kapely, ve kterých hraji, samozřejmě nevystupují a donedávna jsme se vlastně nesměli ani potkávat na zkouškách. S jednou z kapel jsme chtěli vydat desku. Nevydáme. Nemáme možnost si na vydání desky přivydělat. Je to fakt složitá doba,“ popisuje život hudebníků Jan Štok.
Plánovat nyní festival? Nesmysl
A pokud jde o pořádání koncertů a festivalů, je to podobné. „Rockový festival Altros, který s partou kamarádů pořádáme na přelomu června a července, nyní stojí také. V normální době bych teď poptával kapely, uzavíral smlouvy a vše připravoval. To teď nejde. Nikdo neví, co bude příští rok. Netroufám si podepisovat smlouvy, když absolutně netuším, jestli festival bude a kdy bude. A tak je to všude. Ta nejistota je ubíjející. Nikdo neví, co bude za měsíc. Organizátoři jsou opatrní, kapely netuší, kde a kdy budou hrát a kolik vystoupení vlastně odehrají. Je to doba, která doslova decimuje tento obor,“ přiznává s vážnou tváří Jan Štok.
Druhé a definitivní zákazy
Tak jako například pro hospodské, je i pro kapely a lidi působící v kultuře ubíjející, že jde o už o druhé zákazy činnosti v tomto roce. „V jarních měsících to byla rána. Tak nějak se to dalo přežít. Z úspor a půjček, a přes léto se lidé z oboru snažili hrát a pořádat akce, aby ztráty dohnali. Jenže i tak to nebylo jako o rok dříve. I když se opatření uvolnila, bylo znát, že se lidé bojí, a spousta akcí přišla o část návštěvníků. Tato druhá vlna koronaviru a související omezení jsou už totální průser. Řada umělců opravdu neví, co dál. Vymýšlejí nové uplatnění a není jisté, jestli se ke kultuře ještě vrátí,“ vysvětluje hudebník a produkční.
A jak hodnotí státní pomoc? Ne moc pozitivně. Pomoc, která fakticky nepomáhá tam, kde by pomáhat měla. Malé kluby, kapely, interpreti mají smůlu. „Podmínky vládních příspěvků jsou pro nás jako kulturní produkci a bar nesplnitelné. Z této strany bohužel moc pomoci čekat nemůžeme,“ uzavírá Jan Štok.
