Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová FOTO: ČSSD / se svolením autora
FOTO: ČSSD / se svolením autora
Dlouho dávali voliči sociální demokracie jasně najevo, že pokud se v jejich preferované partaji něco nezmění, bude zle. Vedení, v čele s Janem Hamáčkem, se ovšem soustředilo především na to, aby zůstalo za každou cenu ve vládě, což mu voliči v sobotu spočítali. Navrch ukázali, že „hustota“ není pro zástupce socialistů tím, co by mu mělo automaticky zaručit popularitu.
Když se členové ČSSD po konci vlády premiéra Bohuslava Sobotky rozhodovali, koho pověří vedením své strany, předpokládali, že Jan Hamáček bude tím pravým. Tím, který dokáže stranu zmodernizovat a nabídnout ji třeba i mladým voličům.
To se ovšem nestalo. Předseda sociální demokracie se totiž věnoval především svému postavení uvnitř strany. Na ni jako takovou se ovšem úplně vykašlal. Navíc postupem času, který trávil ve vládě Andreje Babiše, začal mít pocit, že nejstarší demokratickou stranu u nás bude vést stejně jako premiér svůj politicko-mediálně-ekonomický projekt.
Hamáček si tak začal kolem sebe shromažďovat lidi, kteří mu odkývali vše, s čím přišel. Naopak členové strany, kteří měli jiný názor na směřování strany, začali být nepohodlnými. Když si pak Tomáš Petříček „troufnul“ proti Hamáčkovi kandidovat na šéfa ČSSD, jako projev plurality názorů ve straně musel opustit ministerský post a de facto mu bylo naznačeno, aby zapomněl na to, že by mohl kandidovat z volitelného místa.
Podobně později dopadl i hejtman Martin Netolický, jehož pozice se do té doby zdála neotřesitelná. Kdyby neřekl svou verzi příběhu o Hamáčkově cestě do Moskvy, zřejmě neupadl v nemilost, ale to už dnes nezjistíme.
Místo dvou politiků, které uznávali i odpůrci ČSSD, se na výsluní vydrala Jana Maláčová. Stačilo málo, za každých okolností podporovat stranického šéfa. Postupem času se ovšem stala dokonce neoficiálním volebním lídrem strany a začala si dělat, co se jí zlíbilo. Strana chybně usoudila, že ji v tom bude podporovat.
Ministryně práce a sociálních věcí tak byla jedničkou ČSSD na sociálních sítích, obrážela většinu televizních diskuzních pořadů, chodila do soukromých firem šikanovat zaměstnavatele. Přitom se plácala po zádech, jak to všechno dělá dobře. Opak byl pravdou a když navíc přišla na svět „hustá dvojka“, kterou ministryně vytvořila s Matějem Stropnickým, zarazila Maláčová poslední hřebík do rakve strany, kterou měla zachránit.
Sociální demokraté nemohli v letošních volbách dopadnout jinak, než se stalo. Nehleděli na varovné signály a udělali všechno opačně, než by si jejich voliči přáli. Teď mají čtyři roky na reparát. V něm ovšem uspějí pouze za předpokladu, že rozpráší staré struktury a nabídnou občanům ČSSD, která bere své voliče a jejich potřeby vážně.
