Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
V pátek se mělo na mimořádné schůzi sněmovny projednávat třetí čtení zákona o lobbingu, který měl zajistit transparentnost jednání. Na hlasování o zákonu se kvůli dlouhému projednávání předchozích tisků včetně pauzy KSČM, obstrukce SPD i vetu klubů ODS a TOP 09 na jednání po druhé hodině nedostalo, a tak se schválení zákona v tomto volebním období pravděpodobně nestihne. Zřejmě tak zůstane Česká republika za vlády údajně protikorupčního hnutí ANO na posledním místě žebříčku GRECO v plnění protikorupčních opatření.
Ve vyspělých demokratických zemích je běžné, že politicky exponované osoby veřejně evidují své schůzky se zájmovými organizacemi. Jednají tak transparentně, otevřeně a předcházejí spekulacím a pokoutnému chování. V České republice doposud legislativa politikům nic takového nestanovuje, ani lobbisté nemají jasně stanovená pravidla pro svou činnost. Piráti dlouhodobě prosazují transparentnější politiku a sami jdou příkladem. Své schůzky zveřejňují dobrovolně online v Evidenci kontaktů a schůzek.
Každý občan si tak může dohledat, s kým se poslanec Pirátů setkal, kdy ke schůzce došlo, co bylo jejím předmětem a další. Jednání pirátských poslanců s občany či zástupci skupin občanů například sdružených do asociací je tak na rozdíl od ostatních stran transparentní pro voliče, kteří mají právo vědět, co se děje za zavřenými dveřmi.
Tuto praxi považuji pro transparentní politiku 21. století za samozřejmou. Například jednací řád Evropského parlamentu stanoví, že zpravodajové a předsedové výborů jsou v souvislosti s každou zprávou povinni zveřejnit na internetu informace o svých plánovaných schůzkách se zástupci zájmových skupin, na něž se vztahuje dohoda o rejstříku transparentnosti. Všichni ostatní poslanci jsou vyzváni, aby tak činili dobrovolně. Informace o schůzkách jsou zveřejňovány na stránkách jednotlivých poslanců.
Dále pak existuje společný rejstřík transparentnosti, přístupný všem zástupcům zájmových skupin, které chtějí ovlivnit danou legislativu v orgánech EU. Je tak zřejmé, kdo a jménem koho tak činí a jaké prostředky jsou na tyto aktivity vynakládány. Rejstřík umožňuje nejen kontrolu politiků, ale také dává možnost občanům sledovat aktivity zájmových skupin a lobbistů.
Pouze lobbisté registrovaní v rejstříku mohou být zváni na veřejná slyšení výborů jako řečníci (pokud si nezažádají o přístup do Evropského parlamentu), podporovat činnost poslaneckých meziskupin a neoficiálních seskupení poslanců a zapojovat se do ní, případně dostávat e-mailem upozornění na činnost výborů, spoluorganizovat akce a žádat o záštitu předsedu Evropského parlamentu.
V České republice bohužel dosud jakákoli legislativa upravující pravidla lobbingu chybí. Vláda sice návrh zákona o lobbování schválila v červenci 2019, v poslanecké sněmovně pak byl návrh zákona zařazen na projednávání do prvního čtení v prosinci 2020, v květnu byl návrh zákona projednán v garančním ústavně právním výboru a v červenci tohoto roku prošel druhým čtením. K úspěšnému schválení zákona je třeba, aby zákon prošel třetím čtením, byl projednán a schválen v senátu a podepsán prezidentem, to se již po pátku do konce volebního období stihne jen stěží. Schválení daného zákona je přitom také jedním ze závazků národního plánu obnovy, díky čemuž má Česko čerpat 180 miliard korun z krizového fondu obnovy EU.
Autor Tomáš Martínek je poslancem za Piráty
