KOMENTÁŘ / Zatímco je celoevropský výsledek voleb spíše dobrou zprávou pro racionální kurz Evropské unie, tak český výsledek je zahanbující ostudou. Podívejme se ale nejprve na celou Evropskou unii. Je to naštěstí pro stav našeho světa důležitější.

Dobrou zprávou evropských voleb je vítězství Evropské lidové strany, která sdružuje solidní středopravicové strany. Frakce si polepšila pravděpodobně o 8 mandátů a je zdaleka nejsilnější politickou silou Evropy. Za tímto výsledkem stojí zejména úspěch německé Křesťanskodemokratické unie, kterou její lídr Friedrich Merz oživil po příliš dlouhé vládě Angely Merkelové.

Druhou zprávou voleb je propadák středolevých liberálů, mezi nimiž byla vedoucí platformou strana francouzského prezidenta Emmanuela Macrona “Renaissance”. Ve Francii se místo renesance evropských hodnot koná vzpoura nacionalistů a Macron se rozhodl pro riskantní krok: rozpustil sněmovnu a vyhlásil volby. Frakce liberálů ztratila zatím 22 křesel. Ale to nemusí být konečný účet, protože představa, že se nová sestava poslanců ANO Andreje Babiše potřetí připojí k eurooptimistickým liberálům, je těžko realizovatelná. Problém je, kam naše ANO v Evropě zařadit. Nejspíš nikam, ANO patří k nezařaditelným.

Další zprávou eurovoleb je posílení krajní pravice. Pro nás je citelné, že v sousedním Rakousku dominuje strana proruských kolaborantů, kteří si říkají Svobodní. Stranu založili v 50. letech minulého století bývalí nacisté včetně party kamarádů z SS.
Ke krajní pravici nelze již dnes řadit posílenou frakci Konzervativců a reformistů, v níž je nejsilnějším útvarem strana Bratrů Itálie charismatické premiérky Meloniové. Zde zasedá i česká ODS. Podstatným rysem této frakce stejně jako dalších silných uskupení evropské politiky je podpora Ukrajiny v obraně před ruským agresorem. Ani ohledně Green Dealu nepřinesly eurovolby žádný dramatický zvrat, ale rozhodně lze čekat méně fanatismu a více racionality. Zelení si na evropské scéně citelně pohoršili, ale politika ochrany klimatu na nich zdaleka nestojí.

Citelný průšvih

A teď pojďme na české výsledky a nalijme si čistého vína. Vládní formace prohrály volby. Koalice SPOLU sice nedopadla tak strašně jako STAN a Piráti, ale získala pouze 22 procent oproti 27 procentům ze sněmovních voleb. A to k eurovolbám chodí spíše příznivci západního kurzu. To je slabý výsledek. Debakl proevropského hnutí STAN je ale ještě citelnějším průšvihem a je tudíž téměř jasné, že parlamentní volby by dopadly pro vládu naprostou katastrofou.

Úspěch Babišova ANO sice není omračující, ale jasné vítězství to je. O dost horší zprávou pro Česko je ale to, že i při neúspěchu Okamurovy SPD rostou Babišovi noví koaliční partneři. Slabomyslné hnutí Motoristů ve spojení s policejní stranou Přísaha odráží novou vlnu vesnického fašismu. A Stačilo soudružky Konečné je jenom rudou verzí této nahnědlé sedliny. Ideově jde v podstatě o totéž. Buranský fašismus s vesnickým bolševismem úzce souvisí. To samé, co pan Turek umí dopravit k mladým voličům, dokáže Konečná dopravit k seniorům. Jde o odpor k civilizovanému světu, k inteligentnímu chování u společného evropského stolu. Bude to strašná ostuda, až se všichni naši uctívači zaostalosti začnou na evropské scéně projevovat.

Citelnou změnu stejným směrem ovšem představuje klub Babišova ANO. Už tam nesedí noblesní euroliberálové, jako byla Dita Charanzová. ANO se očistilo od příliš proevropských a prozápadních „zrádců“ a Babišova strana se zocelila. Tak se tomu říkalo u komunistů, když si strhli masku lidské tváře a začali se po brežněvovsku chovat autenticky, to jest nelidsky. Dnešní výsadek babišáků do Evropy je poplatný generálnímu kurzu ANO, čímž je antiukrajinský populismus, národovecká rétorika a sliby, jež znamenají bezuzdnou exploataci zdrojů. To je koneckonců vedle estébáckých metod po celý život ta hlavní kompetence lídra naší opozice.

Ostuda bude značná

Česko se vyznamenalo. Vyslalo do Evropy početný kontingent lhářů, kolaborantů a naprostých kašparů. Seriózní lidé jsou v naší evropské misi v menšině a naše ostuda bude značná. Evropská média to ještě nemohla zaznamenat, protože bankrot Emmanuela Macrona a kancléře Olafa Scholze je pro ně mnohem zajímavější. Ale ono to přijde.

To hlavní, co se nás týká, je temná věštba pro parlamentní volby v roce 2025. Směřujeme plnou parou do nového babišistánu. Nemoc české společnosti nebyla ani zdaleka vyléčena. Byly pouze potlačeny akutní symptomy. Nové propuknutí této nemoci může být mnohem horší, protože Babiš ztratil zábrany a jeho koaliční partneři budou mnohem nechutnější než dřív.

Nejde o chřipku nebo o angínu. Jde o rakovinu české demokracie. Živnou půdou této rakoviny je ochota českých voličů podlehnout naprosté demagogii a neschopnost demokratických politiků i demokratických médií této zvrácené demagogii efektivně čelit.