Petr Smejkal, hlavní epidemiolog Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a vedoucí Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSeS). FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Už déle než rok a půl se celý svět, včetně České republiky, potýká s pandemií covidu-19, která si jen u nás dosud vyžádala přes 30 tisíc životů. I když to aktuálně vypadá, že je nákaza díky promořenosti i očkování téměř pod kontrolou, doba, kdy v ČR přibývalo i 15 tisíc nově nakažených denně, není nijak vzdálená. Deník FORUM 24 oslovil zkušeného epidemiologa Petra Smejkala z IKEM, který je zároveň vedoucím Mezioborové skupiny pro epidemické situace, aby průběh pandemie u nás zhodnotil. Expert poukázal na spoustu chyb, které se podle něj staly, řekl, co se dalo udělat jinak a jaký bude vývoj v následujících měsících.
Kdy odhadujete, že se koronavirus reálně dostal do Česka? S jak velkým předstihem a jak výrazně před prvními registrovanými záchyty na přelomu února a března 2020?
Tak to je těžké odhadnout, ale já si myslím, že ona lyžařská stopa – tedy (že to bylo) ze středisek v severní Itálii, kde byly podmínky pro šíření viru ideální – je stále platná. Tedy nemyslím si, že dříve než v únoru 2020, a import byl z lyžařských středisek v Itálii.
Jak byste zhodnotil loňskou jarní vlnu v Česku? Podařilo se ji zvládnout, byla podle vás přijatá opatření adekvátní situaci a tehdejším znalostem?
Tady byla opatření načasována velmi přesně. Vzhledem k tomu, že se mnoho o viru nevědělo, se zpětně zdají možná moc přísná, ale dalo se to zcela pochopit. Jen se už v tu dobu začaly objevovat problémy v komunikaci státu s veřejností, které nás neopustily.
Jak velkou chybou bylo rozvolnění o loňských letních prázdninách a ovlivnilo i situaci na začátku školního roku? O kolik by podle vás byl vývoj jiný, pokud by roušky či respirátory zůstaly v tomto období povinné?
Rouška a respirátor měly zůstat to léto povinné přinejmenším ve vnitřních prostorách, náraz v září by nebyl tak velký. Již tenkrát se ale projevila nejednotnost odborné veřejnosti, která se promítala i do práce klinické skupiny ministerstva zdravotnictví, už tenkrát tu byli mnozí „odborníci“, kteří covid srovnávali s chřipkou, opatření odmítali, počátek exponenciálního růstu interpretovali jako lineární. Roušky a respirátory byly jen výrazem podcenění situace obecně.
Jak zpětně hodnotíte podzimní a zimní vlnu covidu, během níž v některých dnech přibývalo 15 a více tisíc nakažených? Kde se podle vás stala největší chyba? Bylo větším problémem rozvolnění v obchodech před Vánocemi nebo samotné vánoční a novoroční návštěvy a oslavy v rámci rodin?
Chyb byla celá řada, zejména malý důraz na testování, nedostatečně personálně i technologicky vybavená hygienické služba (už v září nestíhala trasovat stovky a posléze tisíce kontaktů), malý důraz na prevenci – zejména na plošné testování. Vzpomeňme věčný nářek mnoha ekonomů, včetně těch vládních, kolik nás to testování pořád stojí. A přehazování odpovědnosti za úhrady z ministerstva na ministerstvo namísto vytvoření jednoho krizového covid fondu.
Pořád jsme byli chlácholeni tím, že máme dostatek lůžek v nemocnicích a „robustní“ zdravotnictví, které všechno zvládne. Rozvolnění při stagnaci a růstu epidemie před Vánoci a během nich bylo výrazem nadbíhání veřejnosti a nedostatkem odvahy jasně pojmenovávat situaci. Komunikace s veřejností byla matoucí a špatná. A v prosinci a lednu jsme velmi podcenili průnik mutace alfa (tj. britské) do naší země, tedy mutace s vyšší smrtností a nakažlivostí.
Rád bych vás požádal také o rekapitulaci situace od jara až do současnosti – jak se situace vyvíjela a jak si Česko stojí teď, v porovnání se zbytkem Evropy a světa?
Teď si stojíme dobře – také možná kvůli většímu promoření populace, což nás ale stálo hodně lidských životů. Od jara se situace zlepšovala, konečně jsme se poučili, že rozvolňovat se má postupně, ne naráz, začali jsme sledovat parametry epidemie, které se sledují ve světě, jako je sedmidenní incidence a relativní pozitivita testů. Ale do toho jara nám zemřelo téměř 30 000 lidí, jsme v počtu úmrtí na obyvatele na jednom z nejhorších míst na světě.
Jak se Česku dařilo a daří proti covidu očkovat a k vakcinaci přesvědčit nerozhodnuté? Vidíte někde rezervy a kolik nám chybí očkovaných k dosažení kolektivní imunity?
Po pomalém rozjezdu (to se nám stále opakuje) jsme zejména na konci jara a začátku léta v očkování dohnali Evropu a nyní jen musíme ty neočkované přesvědčovat, vysvětlovat. A najít neočkované seniory, je jich pořád hodně. Ale nabídka výrazně převažuje poptávku. Pokud se situace výrazně nezhorší (a doufejme, že ne), zbytek populace bude už těžké přesvědčit. Na kolektivní imunitu bych moc nespoléhal, vzhledem k tomu, že nevíme, kolik lidí se s virem setkalo a jak dlouho jim imunita vydrží. Kolektivní imunity očkováním asi nedosáhneme, v tom jsem skeptik, to bychom museli proočkovat 85 procent populace. Ale třeba se mýlím, Portugalci jsou nám v mnohém podobní, a nejsou daleko od 80 procent.
Jak se díváte na očkování třetí dávkou, případně přeočkování proti covidu jako takové? Už se ví, jak rychle vakcínou získaná imunita klesá pod přijatelnou mez a jak často bude nutné populaci proti covidu přeočkovávat, například i kvůli novým mutacím?
Očkování třetí dávkou doporučuji zejména osobám s oslabenou imunitou (pacienti po orgánových transplantacích, s onemocněními vyžadujícími léčbu imunosupresivy atd.) a seniorům. Víme bohužel, že zejména těm starším imunita po očkování klesá rychleji, než jsme si mysleli. Zdali bude po třetí dávce potřeba další boosterová (posilující) dávka třeba za rok, nevíme. Zdravým mladším lidem stačí velmi pravděpodobně dávky dvě.
Jak vidíte vývoj epidemické situace v následujících týdnech a měsících? Máme se bát další velké vlny či nových mutací? Nebo už díky očkování a promořenosti žádná další „katastrofa“ velkých rozměrů nehrozí?
Bát se katastrofy už nemusíme. Covidu se ale jen tak nezbavíme, musíme myslet trochu na to, aby v nemocnicích bylo jen minimum případů. Léčba těžkého covidu je dlouhá a pro personál náročná věc. A zdravotníci už nechtějí ani zlomek toho, co zažívali v zimě. Mysleme také na ně a na to, aby se mohli soustředit na jiná onemocnění a covid blokoval co nejméně kapacit našeho zdravotnictví. Další mutace jsou pravděpodobné do té doby, než se zvýší proočkovanost v celém světě. Ale zatím všechny vakcíny působí do velké míry na dosavadní známé mutace.
