Britský tank Challenger 2 stále slouží nejen ve Velké Británii. FOTO: Graeme Main/MOD / Wikimedia Commons
FOTO: Graeme Main/MOD / Wikimedia Commons
ANALÝZA / Jednou z priorit britských ozbrojených sil je doplnění zásob munice poté, co její výroba byla zanedbána anebo byla dodána Ukrajině. Firma BAE Systems nyní pracuje na technickém řešení, které by ji zbavilo závislosti na nedostatkových surovinách při výrobě střelivin a trhavin. Ta je jednou z příčin stále nedostatečné výroby v Evropě a také nezvykle vysokých evropských cen.
Firma oznámila „zásadní průlom“ v organizaci své výroby. Produkce výmetných náplní pro dělostřelecké granáty ráže 155 mm má narůst až šestnáctkrát díky novému provozu v jihovelšském Glascoed a nové technologii výroby střelivin a trhavin, která má být plně zprovozněna v letních měsících.
Britové se hodlají při výrobě střelného prachu zbavit závislosti na nitrocelulóze a nitroglycerinu, což jsou dvě nejběžnější základní látky používané od nahrazení černého střelného prachu ve střelných zbraních v závěru 19. století. Zejména nitrocelulózy je nyní v Evropě relativní nedostatek, protože většina výrobců (s jednou finskou výjimkou) adaptovala procesy na zpracování odpadu z čínské bavlny, jehož dodávky jsou limitované a z politických důvodů málo spolehlivé.
Zprávy z Británie přicházejí zatím spíše kusé a BAE bude patrně pracovat s patentovou ochranou svých zlepšení. Přesto stojí za to rekapitulovat, co je zatím možno zjistit a jaký mohou mít plánované změny potenciální dopad na úzká hrdla zvyšování evropské obranyschopnosti.
Z dostupných informací vyplývá, že Britové vsadili na nový decentralizovaný způsob syntézy látky v českém prostředí známé jako hexogen, v jejich terminologii tradičně označované kódovou zkratkou RDX nebo méně častěji cyclonite.
Látku RDX už Británie a Commonwealth ve snaze snížit závislost na nedostatkových surovinách a dobrat se účinnější alternativy ke standardní vojenské výbušnině trinitrotoluenu (TNT) vyráběly ve značném množství během druhé světové války. Tehdy sloužil britský hexogen v různých směsích zejména k plnění leteckých a hlubinných bomb či torpéd, s výbušnou silou asi 1,5x vyšší než TNT. Nyní má být RDX využíván také k výrobě střelivin, což se dosud v průmyslovém měřítku nedělo.
Továrna ROF Bridgewater, která ve velkém látku produkovala od podzimu 1941, používala jako vstupní suroviny čpavek a metanol. Obě látky jsou dnes zajímavé právě tím, že je lze vyrábět a dodávat lokálně, aniž byste spoléhali na odpad z čínské bavlny (v případě výroby střelného prachu) nebo na jedinou zbylou evropskou továrnu produkující TNT v Polsku (v případě plnění granátů).
Oprášení starých patentů?
Nápad vyrábět z hexogenu/RDX bezdýmný střelný prach není úplnou novinkou. Držitelem patentu na produkci střelivin z hexogenu se již v roce 1916 stal Heinrich Brunswig působící v Neubabelsbergu nedaleko Postupimi. V podmínkách válečného nedostatku však se svou chemickou revolucí neuspěl a úřady jej odmítly.
Brunswig ovšem řešil poněkud jiné úkoly než dnešní Britové. Snažil se najít řešení, které by nahradilo výkonné nitroglycerinové prachy a jeho vynález vedený pod patentovým číslem DE298539C závisel na nitrocelulóze. Touto cestou tedy vývoj v BAE Systems evidentně nejde. Nicméně už z Brunswigova patentu vyplývalo, že při obdobných úpravách jako u nitroglycerinu lze z hexogenu vyrobit střelný prach srovnatelně výkonný a přitom účinněji desenzitivizovaný (bezpečnější při manipulaci).
„Náš skok vpřed v syntetické energetice a výrobě hnacích látek posílí odolnost dodavatelského řetězce ve Velké Británii a podpoří naše zvýšení výroby kriticky důležité munice, abychom uspokojili rostoucí poptávku v reakci na stále nejistější svět, ve kterém žijeme. Podporuje také hospodářský růst prostřednictvím vysoce kvalifikovaných pracovních míst a potenciálních vývozních příležitostí,“ tvrdí ředitel pro rozvoj obchodu v divizi Maritime and Land Defence Solutions společnosti BAE Systems Steve Cardew.
Pro celou Evropu bude nesmírně důležité sledovat, jak se Britům projekt v Glascoed daří, poněvadž v případě úspěchu by bylo namístě co nejdříve následovat jejich příkladu. Schopnost vyrobit pro obranu kontinentu včas dostatek munice má klíčový význam při odstrašování ruské agrese, ovšemže v kombinaci s mnoha dalšími opatřeními (včetně boje proti ruským podvratným operacím a dezinformacím).
Otázky, na něž zatím odpovědi chybí
Během přechodu od experimentálních procesů k průmyslové výrobě střelných prachů z RDX/hexogenu samozřejmě může ještě dojít k mnoha zádrhelům, které optimismus vedení BAE Systems poněkud zkorigují. Je však také namístě předpoklad, že nová varianta principiálně odzkoušeného řešení dopadne mnohem lépe než třeba výrazně ambicióznější americký experiment s „nesenzitivní“ municí.
Klíčová otázka teď zní: Jestliže Britové našli způsob, jak šestnáctkrát navýšit výrobu výmetných prachových náplní pro dělostřelecké zbraně, mají také k dispozici řešení, které dokáže odpovídajícím způsobem posílit výrobu samotných granátů? Neboť by bylo poněkud trapné oslavovat, že vojáci mohou střílet více a častěji, pokud by nakonec stejně nebylo čím.
Zde je nejasností mnohem více než v případě výroby střelných prachů. Ze samotných zpráv BAE se mnoho nedozvíme. Z běžně dostupných informací můžeme vyrobit kvalifikované odhady, ale ty uspokojující odpovědi v plném rozsahu neposkytnou.
Začnu tím, že určitě není vhodné plnit dělostřelecký granát čistým hexogenem, který bývá v této formě příliš citlivý na „neopatrné“ zacházení. Nejběžnější je používat hexogen ve směsích, z nichž dnes nejrozšířenější je patrně americká s označením H-6. U té nás bude zajímat, že obsahuje 29,2 % výbušniny TNT, tedy chemikálie, která je v Evropě nedostatková a představuje úzké hrdlo omezující celkovou produkci. Web britské společnosti ovšem uvádí, že produkce granátů s použitím nových metod míšení výbušných náplní v příštím roce vzroste osminásobně.
Tajemné náznaky dávají tušit, že BAE nejspíše chystá nějaké překvapení v oblasti polymerizovaných výbušnin (PBX). Nejobvyklejší bývalo původně vázání RDX v polystyrenu, dnes jsou však k dispozici řádově desítky známých směsí. Hádat, co přesně chtějí Britové použít do nových granátů, zde zjevně nedává smysl. Klíčové je, že PBX nepoužívají žádný TNT. A tedy opět obcházejí omezení produkce plynoucí z nedostatkovosti této látky.
Uvidíme, jak BAE Systems uspěje s masivním navyšováním výroby granátů – a jak se nové technologie promítnou do výsledné ceny. Jisté je, že inercie zmonopolizovaného obranného průmyslu na kontinentě, který je spokojený s enormním předražením tradiční dělostřelecké munice, sama vytvořila podmínky, za kterých se i řešení kdysi považovaná za příliš nákladná mohou překvapivě ekonomicky osvědčit.
