Kdyby se náhodou stalo, že by Miloš Zeman z nějakého důvodu odešel z funkce prezidenta, jistě by se jeho odpůrci zaradovali, že budou nové volby. To by v každém případě bylo lepší než nic. Na jednu přehlíženou okolnost poukázal ale ve svém komentáři na Českém rozhlasu (10. 2.) politolog Jiří Pehe.
Předseda senátu v případě uprázdnění funkce na Hradě musí „do deseti dnů od prezidentova odstoupení nebo úmrtí vyhlásit nové prezidentské volby. Ty se pak musejí konat do devadesáti dnů od vyhlášení“.
Jenomže by to nebyly ty samé volby, jakých jsme teď byli svědky. Proč? „Prezidentským kandidátem se lze stát buď tak, že dotyčná osoba nasbírá minimálně padesát tisíc podpisů od občanů (i s čísly jejich občanských průkazů nebo pasů), anebo získá deset podpisů z řad senátorů, popřípadě dvacet podpisů z řad poslanců. Je přitom zřejmé, že nasbírat padesát tisíc podpisů v tak krátké době je téměř nemožné.“
To by mohl zvládnout jen někdo, kdo na to má po celé zemi tým a organizační struktury. Ve výhodě by tak byli kandidáti, za kterými by stály politické strany, nebo přinejmenším poslanci a senátoři stran, připomíná Pehe.
Zbytek si snadno domyslíme. Že žádná strana letos nepostavila svého kandidáta (když pomineme, že Zemana podporovali velebovci-zemanovci), je samozřejmě dost anomálie. Bylo by logické, aby tak příště aspoň některá strana učinila. Stejně tak ale k přímé volbě patří i to, že bude kandidovat někdo jiný. Pokud by chtěl ale současné strany obejít a nebýt jim zavázán (a některým by skutečně bylo dobré zavázán nebýt), mohl by to v nejlepším případě udělat jen s vynaložením velkých prostředků a nemohl by to nejspíš zvládnout jen s pomocí nadšených dobrovolníků. Na hledání movitých sponzorů by bylo opravdu dost málo času. Určitým řešením by byla změna ústavy, která by období po uprázdnění funkce prodloužila a upravila by rozsah a trvání přenesení značných pravomocí prezidenta na premiéra, jak je tomu dnes. Sotva by si dnes troufl někdo něco takového navrhnout.
Pokud tedy někdo vážně uvažuje, že by příště kandidoval, ať už by to byl někdo z bývalých kandidátů, nebo někdo nový, neměl by se nechat vývojem zaskočit, protože na „mobilizaci“ pak bude pozdě. Představa, jakými možnostmi by v krátké kampani disponoval třeba Andrej Babiš a jakou péči by mohl dopřát svému koníkovi ve hře, je tísnivá.