ROZHOVOR / Chceme, aby dopadem této změny bylo, že méně rodin je postiženo násilím, že méně dětí se z rodin odebírá, říká náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák o novele, která zavádí netoleranci trestání dětí. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popsal, co je cílem novely a proč nezavádí postih rodičů. Zároveň mluví o rozvodové reformě, kterou ministerstvo spravedlnosti představilo.

Ministerstvo spravedlnosti představilo novelu občanského zákoníku, která zavádí netoleranci trestání dětí. Jak jsou tam tresty definované?

Není to tak, že bychom přímo definovali, co je nebo není trest. V novele je navrhováno doplnit už současné ustanovení občanského zákoníku, které definuje vztah dětí a rodičů. Co je všechno součástí tohoto vztahu, že rodičovská odpovědnost zahrnuje mimo jiné i povinnost rodičů zajistit dětem vývoj bez tělesných trestů, duševního strádání a jiných ponižujících opatření. A zároveň říkáme, že součástí lidské důstojnosti dítěte je, že nemá být trestáno. To znamená, že my neříkáme, že pohlavek je trest, který se nemá dít, ale říkáme, že dítě má právo vyrůstat v prostředí bez násilí, jednoduše řečeno.

Takže my ty tresty přímo nedefinujeme, ale definuje je stanovisko výboru OSN, který se věnuje právům dítěte, kde je vyjmenováno, co všechno je trestem. My tuhle legislativní akci děláme i v souvislosti s našimi mezinárodními závazky, není to jenom z našich hlav.

Co je tedy cílem novely?

Cílem je v občanském zákoníku vyjádřit jasně hodnotu společnosti, že děti nemají být trestány. To je myslím tím základním cílem. Občanský zákoník už dnes obsahuje celou jinou řadu podobných hodnotových postojů, například že manželé si mají být věrní, že děti mají dbát svých rodičů, že rodiče jsou povinni dětem zajistit řádnou výchovu a tak dále. Takže to je ten hlavní cíl.

Samozřejmě následkem vyjádření této hodnoty jsou i další dopady. Věříme, že ti rodiče, kteří se k trestům uchylují, se nad tím třeba zamyslí a uchylovat se k nim nebudou. Zároveň bych si přál, aby se tím snížila tolerance vůči trestání. Především z toho důvodu, že v mnoha případech, kdy se dostanou případy týraných dětí před soud, tak to začalo v nějaké nižší intenzitě. A když to násilí vůči dítěti vůbec nezačne, tak bychom se nemuseli dostat v některých případech až do těch extrémů, kdy to dítě je skutečně týrané.

Česko je jednou z posledních zemí, které tento předpis nemají. Proč se to nezavedlo už dřív?

První zemí, která toto zavedla, bylo Švédsko někdy v 70. letech. Dnes už deklaraci o nepřípustnosti trestání má – jestli se nepletu – přibližně 70 zemí světa. Má ji absolutní většina evropských zemí včetně našich sousedů, jako je Polsko, Německo, Rakousko, a mají ji země i daleko na východ od nás. Myslím si, že prostě je to tak, že ta debata přišla až teď. Už byly pokusy i dřív, ale nepovedlo se to, tak snad se to teď povede.

Novela ale nemá zavádět postihy rodičů.

Je to tak, není tam žádná kriminalizace, žádné trestání či postih rodičů. Nikdy to tak nemělo být, od začátku je to koncipováno jako deklaratorní ustanovení.

Myslíte, že se jí budou rodiče i tak řídit?

Myslím si, že některé normy nebo hodnoty společnosti je vhodné vyjadřovat tímto méně závazným způsobem, může to mít pozitivnější dopad. Zároveň si myslím, že to jsou právě rodiče, kteří by měli nejlépe vědět, jak mají vychovávat svoje děti. Rozhodně není žádným úmyslem do těch rodin nějak zasahovat, naopak. Chceme, aby dopadem této změny bylo, že méně rodin je postiženo násilím, že méně dětí se z rodin odebírá.

Když dnes zákon mluví o možných nepřiměřených trestech, tak to často vede k paradoxní situaci, kdy soud musí zkoumat, jestli to trestání bylo přiměřené, nebo nebylo. Musí kvůli tomu volat soudního znalce a ptát se ho na takové bizarní otázky, třeba jestli bití rukou je ještě přiměřené a páskem už je nepřiměřené nebo kolikrát týdně a v jaké souvislosti je možné dítě bít. Psychologové, kteří se k tomu vyjadřují, upozorňují, že tahle debata je úplně mimo běžné standardy mezilidské komunikace. Takže je tady i tenhle praktický dopad té změny.

Plánuje se v rámci toho zavést i systémová pomoc dětem nebo rodičům?

Rozhodně by to mělo vést k tomu, že když u soudu nebo u OSPODu zachytí případ, kdy jsou používány fyzické tresty, tak by měli být rodiče nasměrováni dál. Pokud možno dobrovolně, ale může to být uloženo soudem, aby získali nějaké rodičovské kompetence, které jim třeba schází.

Existují i neziskové organizace, se kterými spolupracujeme, třeba centrum LOCIKA, které se věnuje obětem násilí. Samozřejmě spolupracujeme i s jinými resorty, jako je ministerstvo práce a sociálních věcí, které počítá s rozšířením podpory pro rodiny v souvislosti právě i s touhle změnou zákona. To další jednání má být někdy na začátku října.

Rozhodně není žádným úmyslem do rodin nějak zasahovat, naopak. Chceme, aby dopadem této změny bylo, že méně rodin je postiženo násilím, že méně dětí se z rodin odebírá.

Někteří politici namítají, že to je „nadbytečný zákon“. Co na to říkáte?

Je to doplnění dvou vět do občanského zákoníku mezi řadu dalších deklarací, které tam už dnes jsou. Takže nějaká nadbytečnost pro mě není argumentem. Podstatné je, co tím chceme dosáhnout. Je to deklarace hodnot, která mi přijde správná, je to forma prevence, aby se násilí nedělo nebo aby se včas zachytilo. A z mého hlediska nejdůležitějším argumentem je, že v České republice je ročně odebíráno asi 3000 dětí z rodin z důvodu zanedbání péče, týrání, neschopnosti rodičů se o to dítě postarat. Myslím si, že je naším úkolem to číslo co nejvíce snížit, a každé opatření, které k tomu povede, je přínosné. Když díky této novele násilí vůbec nebude vznikat, tak je to jenom dobře.

Od kdy by měla novela platit?

Záleží, co se bude dít ve sněmovně, to my můžeme ovlivnit jenom omezeným způsobem. Ale ta navrhovaná účinnost je od 1. ledna 2025.

Ministerstvo zároveň poslalo do meziresortního řízení rozvodovou reformu. Co se tedy má změnit?

Tou hlavní podstatou reformy rozvodů je určité zjednodušení procesu v případě nesporného smluveného rozvodu. V současné době, když se manželé, kteří mají děti, domluví na rozvodu, musejí podstoupit dvě zvláštní řízení před soudem. Na tom prvním opatrovnický soud schválí jejich dohodu, jak bude probíhat péče o jejich nezletilé děti. Jestli budou mít střídavou péči, nebo bude dítě ve výlučné péči matky nebo otce, jaký budou mít styk, jaké se bude platit výživné. To všechno schvaluje jeden soud. Teprve potom můžou jít podruhé k soudu, který je rozvede.

Ta reforma navrhuje, aby se tato dvě řízení sloučila v jedno a opatrovnický soud rovnou schválil jak dohodu rodičů o dětech, tak je zároveň rozvedl. Mělo by to vést k tomu, že bude zatíženo méně soudců, a hlavně vůči rozvádějícím se manželům bude proces jednodušší. Doufáme, že tím také obrousíme ty možné hrany nebo nedohody, které se během procesu mohou mezi rodiči objevit, protože ta dohoda o péči může být složitá. Může to vést i k tomu, že spolu budou následně ti rodiče po rozvodu lépe vycházet.

Hlavním cílem je tedy to zjednodušení?

Primárně je to zjednodušení procesu vůči těm účastníkům. Nejde ale jen o to. Je tam také odstranění dalších spíše formálních požadavků, jako je povinná účast kolizního opatrovníka. Dnes, i když se domluvíte na rozvodu, tak k soudu by měl přijít zástupce OSPODu a říct, že ta dohoda je v zájmu dítěte. Což je důležité, ale z našeho hlediska stačí, když to udělá soud, není potřeba, aby tam chodil pracovník OSPODu. Tím také osoby, které dělají často velice náročnou a složitou práci, můžou svoje kapacity napřít k případům, kde ta péče o děti je skutečně potřeba. 

Potom je tam také změněno, že není nutné, aby manželé vždycky k soudu museli přijít a byli vyslechnuti. Nutné by to bylo jen tehdy, kdyby to soudce z nějakého důvodu potřeboval.

Nemůže se stát, že počet rozvodů stoupne, když bude ten proces jednodušší?

Už dneska je v Česku velice jednoduché se rozvést, míněno co se týče podmínek, které udává zákon. Ten proces je možné zefektivnit, což my děláme, ale neměníme základní podmínky pro to, kdy se mohou manželé rozvést. Ale jednoduše řečeno, už dnes platí, že pokud prostě nechcete s tím druhým člověkem žít, tak se rozvedete. Myslím si, že podstatné je to, co ta novela sleduje, tedy aby spolu ti lidé měli alespoň trochu funkční vztah. Protože platí věta, že sice přestávají být manželé, ale stále jsou rodiči. To se rozvodem nemění.

Kdy by mohla novela vstoupit v platnost?

To je spojené s novelou o trestání dětí, jde to v jednom návrhu. Takže i v tomhle případě by to bylo od 1. ledna 2025.