Plané hrozby strašlivou odvetou České republice za návštěvu předsedy Senátu na Tchaj-wanu už lidé pomalu zapomněli, ale Čína mezitím eskaluje napětí s naším spojencem, USA. Čínské námořnictvo uspořádalo letos už několik cvičení vylodění pozemních sil, které je zjevnou snahou zastrašit politiky na Tchaj-wanu, kteří s podporou voličů pomalu, ale stabilně směřují k plné nezávislosti. Zároveň pak samozřejmě zlepšuje schopnost Pekingu provést invazi na ostrov, který považuje za svou odštěpenou provincii. Spojené státy ale vysílají čím dál silnější signály, že čínskou agresivitu vůči Tchajpeji a rozpínavost v oblasti Jihočínského moře už nebudou nadále tolerovat. 

Spojené státy v tomto roce podepsaly několik zbrojních kontaktů, které se komunistickému vedení Číny nelíbily. V červnu schválil americký Kongres prodej více než stovky moderních stíhacích letounů typu F-35 v hodnotě přes 20 miliard dolarů Japonsku. Anglicky psané hlásné trouby Pekingu pak takový prodej označily za hrozbu jak pro Čínu, tak pro Rusko. Japonsko je přitom i přes čím dál rychlejší vyzbrojování oproti Číně vojensky slabé. Bez přímé pomoci USA by v případě konfliktu dlouho nevydrželo.

Tchaj-wanu se pak v posledních dnech Američané uvolili dodat výzbroj ve skromnější hodnotě necelé dvě a půl miliardy dolarů. Pro Čínu je ale záležitost možná ještě citlivější. Nejdůležitější součástí dodávky jsou totiž ze země odpalované protilodní rakety Harpoon. Obavy z nich jsou ale tak trochu i přiznáním nekalých úmyslů. Jedná se totiž o pobřežní baterie s dostřelem řádově nižších stovek kilometrů. Pro ofenzivní akce proti čínskému námořnictvu jsou nevhodné. Naopak jako obrana proti případné čínské invazi nedocenitelné.

Agrese a rozpínavost

Čína ale v poslední době stupňuje svůj tlak nejenom na Tchaj-wan. Již zmíněné Japonsko se cítí ohroženo i díky sporům o neobydlené souostroví Senkaku ležící ve Východočínském moři. To si Peking začal nárokovat v sedmdesátých letech minulého století především proto, že se v jejich okolí našla ropa. Nicméně s tím, jak Čína pod vedením současného diktátora Si Ťin-pchinga přestává skrývat své ambice, tlak na její sousedy úměrně roste.

Pocítila to v poslední době i Indie, další asijská supervelmoc s více než miliardou obyvatel. Administrativa Donalda Trumpa v reakci na to dokonce změnila pravidla, aby bylo výhledově možné dodat této zemi i bojové drony schopné nosit těžkou výzbroj a dosahující vysokých rychlostí. Indie přitom nakupuje i vyspělé stíhací letouny Suchoj z Ruska.

Někteří tak upozorňují, že v tomto ohledu není zrovna nejspolehlivějším partnerem. Pro USA ale v tuto chvíli platí především staré známé rčení, že nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. Ironicky právě tohle heslo stálo na počátku sbližování s Pekingem. 

Jednotná protičínská fronta?

I když je postup Washingtonu reagující na rostoucí čínskou agresivitu vůči jejím sousedům naprosto správný, sám o sobě nemusí být dostatečný. Je jistě dobře, že Amerika bude svým spojencům v oblasti poskytovat moderní výzbroj, která minimálně zvýší očekávané náklady jakékoliv vojenské akce, kterou by se Peking rozhodl podniknout. Stabilitu v regionu ale přinese jen síť spojenců, kteří se budou schopní dohodnout i na něčem jiném, než že je Čína ohrožuje.

Příkladem může být již zmíněné souostroví Senkaku. To si totiž krom Pekingu nárokuje i Tchajpej a pravidelně tam dochází ke střetům lodí pobřežní stráže způsobeným spory o rybářské revíry. Stejně tak se o různé oblasti Jihočínského moře dohadují Filipíny s Tchaj-wanem a dále s Vietnamem a Malajsií. Možnost Ameriky tyto spory nějak urovnat jsou samozřejmě omezené, ale prvním krokem mohlo být sdružení všech výše uvedených zemí a Japonska v Transpacifickém partnerství.

Svůj podpis pod touto již dojednanou dohodou však Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa krátce po jeho nástupu do úřadu stáhly. Prezidentova obsese obchodními saldy a jeho přesvědčení, že mezinárodní obchod je hra s nulovým součtem, kde jeden musí prohrát, aby druhý vyhrál, tak negativně ovlivňují vyhlídky na utvoření pevnějších spojeneckých svazků v oblasti, která bude pro Washington v příštích několika desetiletích klíčová.