Proč by Ukrajinci vyjednávali, když naši vojáci hystericky běží k hranicím? Rusové si stěžují na neschopné velení i Putina

Frustrace, která začala přesvědčené stoupence ruské invaze tížit hned poté, co se nepodařilo na jaře obsadit Kyjev, zřejmě nyní propukla naplno. Na sociálních sítích, především na telegramu, který je v Rusku volně přístupný, tentokrát přichází kritika ze strany pravděpodobně ještě „větších jestřábů“, než je ruský prezident. Různí komentátoři vojenského dění si stěžují na neschopnost velení, dobře z toho nevychází ani sám Vladimir Putin.

Telegramový účet Alex Parker Media zveřejňuje denně řadu příspěvků a je psán z pozice někoho, kdo na Donbase bojoval už několik let a teď má pocit, že ukrajinská protiofenziva znamená zmaření celé bojové akce na Ukrajině.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Dne 11. září se v mimořádně ironickém příspěvku dočteme: „Doufám, že se chrabré ruské ozbrojené síly pod vedením geniálního velmistra nenechají unést natolik, aby se okamžitě vzdaly i Bělgorodu. Představme si, co se stane, pokud se ukrajinská armáda na zádech ustupujících vojsk nezastaví na hranicích s Ruskem, ale bude pokračovat v další ofenzivě. Co může Ruská federace udělat v reakci na to? Nikdo se nechystá do války. Lavruška (míněn ministr Lavrov, pozn. red.) nanejvýš vyjádří znepokojení a postěžuje si OSN na okupanty, kteří porušují mezinárodní právo a zabírají území. Být Ukrajinci, uspořádal bych tam referendum. Měli by slibovat bezvízový styk, Evropskou unii, silný stát s obrovským počtem spojenců a světovou podporou, a ne tohle bezvýznamné podcenění s bezvýznamným dědečkem Pyňou (míněn Putin, pozn. red.) v čele. Jsem si jistý, že by ani nebylo třeba falzifikace, výsledek je již poněkud předvídatelný. Krymský scénář naruby.“

Kritika nešetří ani ministra zahraničí Sergeje Lavrova: „Z terénu přicházejí zvláštní zprávy. Na pozadí našich fantastických úspěchů na frontě náhle povstal Lavruška-Kalantarjan (narážka na rodové jméno Lavrova, pozn. red.) a v rámci humanistických ideálů lidstva podal pomocnou ruku Ukrajině, tonoucí v propasti noční můry a hrůz války. Rusko se nevzdává mírových rozhovorů s Ukrajinou, ale čím více se bude proces vyjednávání odkládat, tím obtížnější bude pro obě strany dosáhnout dohody. Ta idiocie roste ze dne na den tak rychle, že to prostě nestíhám. Proč Ukrajina nyní potřebuje mírové rozhovory s Ruskem, když se jí podařilo za deset dní osvobodit celý region a naši vojáci hystericky běží k hranicím? Lidé, kteří nám věřili, jsou zrazeni a celá koncepce osvobození Ukrajiny Rusy splaskla jako mýdlová bublina. Nikdo nám už nebude věřit a je to tak správně. Je lepší s chytrým prohrát než s hlupákem najít. Referendum se konat nebude, a pokud ano, není známo, kdy a na jakém území. Nebude už žádná expanze, žádné shromažďování ruských zemí. To je konec. A co se stane? Nastane krize. Blitzkrieg plynule přešel v krizi vyčerpání. Po katastrofě v Charkově už tomu nemohu říkat válka.“

Dále čtěte

Věříte mu? Týdeník FORUM reaguje na nehorázný inzerát Andreje Babiše

Týdeník FORUM reaguje na titulní straně na inzerát, který Andrej Babiš (ANO) tento týden uveřejnil v několika celostátních novinách a…

Přesvědčení o tom, že válka sama o sobě byla správná, ale trvá: „Upřímně řečeno, v celém tomto příběhu je mi líto jen obyčejných ruských lidí, idealistů, kteří v letech 2013–2014 povstali v rámci boje za Novorusko. Opravdu jsme si věřili, dělali jsme, co jsme mohli, a ještě víc. Vše bylo skutečné, panovalo zběsilé nadšení. Nebyli jsme vojenští profesionálové, ale jeli jsme s myšlenkou, motivací a silnou vůlí, protože jsme věřili, že bojujeme za správnou věc a stojíme na správné straně dějin. Nenáviděli jsme Ukrajince, jejich nezávislost, jejich jazyk, jejich vlajku… Hladověli jsme, umírali jsme, byli jsme zranění, ale nevzdali jsme se a vyhráli jsme, zničili jsme Chochly (hanlivé ruské označení Ukrajinců, pozn. red.) a měli jsme z toho upřímnou radost. Jsem si jistý, že každý z nás by si přál, aby jich zabil víc. Zažili jsme velkolepá vítězství, ale i porážky, opustili jsme města. A jsem přesvědčen, že Chochly budeme vždycky nenávidět a hluboko v srdci zůstaneme tím, kým jsme byli, bez ohledu na to, jaký bude v budoucnu osud těch území, která jsme před Chochly dokázali ubránit. Vím jistě, že to bylo doopravdy. Jsem rád, že jsem byl vojákem v brigádě Prizrak. Nemám se komu a za co omlouvat. Všechno jsem udělal správně.“

V neděli večer 11. září ještě autor stačí pochválit raketový útok na elektrárnu v Charkově: „I tak slabá imitace úderů na energetickou infrastrukturu ukazuje, že zemi jako Ruská federace nestojí vůbec nic, aby zemi jako Ukrajina uvrhla do doby kamenné. Je to opravdu otázka 15 minut. Skutečnost, že se to neudělalo a nedělá, svědčí jen o tom, že chybí politické řešení.“ Že se na nějakou dobu podařilo ponořit do tmy obyvatele, které Rusové přišli osvobodit, ho zřejmě nijak netrápí.