Bartošova Národní demokracie, dříve Ne Bruselu, dříve Právo a spravedlnost, je sice spíše virtuální stranou bez řádné členské základny, ale v tom se koneckonců neliší od mnoha jiných politických projektů poslední doby. Zajímavý je její profil, který jako by byl pokusem o integraci všeho deviantního, co na politické scéně a ve společnosti můžeme najít. Nedávno uzavřela v rámci takzvaného „Národního kongresu“ dohodu s dalšími spolky, jimiž jsou České hnutí za národní jednotu (ČHNJ), Česká strana národně socialistická (ČSNS 2005), Konzervativní a sociální hnutí (KSH), Národní demokracie (ND), Národní prosperita (NP) a Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska (RSČMS).
Nutno podotknout, že rovněž nedávno se Národní demokracie ústy svého zakladatele distancovala od DSSS, neboť Tomáše Vandase považuje za exponenta nenáviděného režimu. Zdánlivě jde o uskupení několika krajně pravicových spolků, toto označení však ztrácí jakýkoliv obsah, jestliže víme, že Národní demokracie je atraktivní rovněž pro krajně levicové aktivisty, jakým je například Ladislav Zemánek. Nepřekvapí proto, že se nyní připojuje k hlasu komunistů a jiných vyznavačů Brežněvovy doktríny a burcuje spolu s politickým turistou, právníkem Vyvadilem, proti průjezdu vojenského konvoje NATO naší republikou. Uskupení ND aktuálně zve na jakýsi pochod s názvem „Zastavme americké okupanty“.
Procházka několika obzvláštníků jarní metropolí je zdravá a neškodná, proto se k ní nechci vyjadřovat. Každý se může procházet po veřejných prostorách a může si říkat i psát, co ho napadne, třebas i to, že vojáci NATO jsou američtí okupanti, nebo že se občané mají postavit „okupantům na odpor“.
Zájem o blaho českého lidu je ze strany Národní demokracie vskutku dojemný. Proto neuškodí pohlédnout do programu této partaje. Ovšem zorientovat se v politických cílech Bartošova spolku není jednoduché. Máme zde například „Akční program NE Bruselu – Národní demokracie pro volby do Evropského parlamentu“ uveřejněný na stránce samotné partaje. Zde se například píše: Konec praxe politické korektnosti. Maximální svobodu slova. Za své názory se člověk nesmí ocitnout ve vězení.
Ovšem o pár řádků výše čteme: Konec rejdů nepřátelských agentů. Zpřísnění pravidel pro činnost zahraničních nevládních organizací na území České republiky. Postavení zednářských a jiných tajných spolků pracujících proti státu mimo zákon.
Nebo:
Naše nedáme, cizí nechceme. Zákaz propagace multikulturalismu. Podpora české národní kultury a umění. Zastavení výprodeje českého národního bohatství do zahraničních rukou, opětovné získání kontroly nad tímto bohatstvím.
Takže s tou svobodou slova to nebude tak žhavé.
Podrobnější vhled do záměrů Národní demokracie najdeme v článku Davida Hibsche ze dne 15. března 2015 rovněž na stránkách uskupení. V textu nazvaném „Kultura ani ne za 500“, který se primárně věnuje Bartošovu oblíbenému vztahu Židů k české kultuře, nalezneme obsáhlý citát věnovaný programu Národní demokracie. Jaksi se zdá, že do kriminálu by tito pánové poslali postupně nejraději úplně všechny, a to za různé slovní projevy názoru. Toto je doslovný citát:
„Národní demokracie má v programu že:
- ztrestní všechny aktivity podvracející státní svrchovanost České republiky trestní sazbou doživotního odnětí svobody
- ztrestní používání zkomolených verzí oficiálního názvu České republiky v médiích a úředním styku, který reflektuje svrchovanost a formu jejího státního zřízení trestní sazbou do 5 let odnětí svobody
- ztrestní hanobení státních a zemských vlajek, státních a zemských symbolů sazbou do 10 let odnětí svobody
Zároveň Národní demokracie ukončí činnost všech domácích i zahraničních subjektů – nevládních, neziskových, humanitárních nebo občanských organizací, které vyvíjejí činnost v rozporu s deklarovaným posláním a představují nebezpečí pro státní svrchovanost a zájmy České republiky, zejména těch organizací, které se:
- vměšují se do vnitropolitického procesu České republiky
- agitují pro nebo proti jednotlivým politickým subjektům
- hanobí domácí nebo zahraniční legálně zvolené politické představitele
- hanobí konkrétní státy, jejich státní zřízení, zákony, kulturu a styl života
- přijímají zahraniční vládní nebo soukromé finanční a jiné hmotné prostředky
- vstupují do politického procesu, zejména do komunálních a parlamentních voleb
- ovlivňují nebo skrytě financují legitimně zvolené členy politických stran a hnutí
- organizují veřejné demonstrace nebo se jich účastní
- jejichž členové jsou zaměstnanci státní správy nebo státních médií.“
Kdo zná projevy exponentů Národní demokracie, nemůže si nepoložit otázku, zda by při aplikaci tak skvělého programu neputovali do kriminálu nejprve oni sami. Vytrvalou podporou Putinovy agrese porušují hned první článek, „podvracejí státní svrchovanost České republiky“.
Dále lze konstatovat: „Vměšují se do vnitropolitického procesu České republiky,“ například ovlivňováním přímé volby prezidenta publikováním lživých informací o jednom z kandidátů. Adam Bartoš zasáhl do této volby argumentem, že se na rodinném sídle manželky jednoho z kandidátů vyskytují nacistické obrazy. Tato informace byla zcela vylhaná a poškodila kandidáta. „Agitují pro nebo proti jednotlivým politickým subjektům. Hanobí domácí nebo zahraniční legálně zvolené politické představitele.“ Stačí se podívat na stránky nebo na facebookový profil Národní demokracie, zvláště výživné jsou texty v době volebních agitací a vulgární napadání legálně zvolených politických oponentů. „Hanobí konkrétní státy, jejich státní zřízení, zákony, kulturu a styl života.“ V tomto případě USA a Izrael, opět stačí nahlédnout do textů strany a jejích představitelů.
Je zde silné podezření, že „přijímají zahraniční vládní nebo soukromé finanční a jiné hmotné prostředky“ , to by bylo třeba prověřit pořádným auditem, hlavně bych doporučila podívat se na zdroje z Ruska. Nesporné je, že „vstupují do politického procesu, zejména do komunálních a parlamentních voleb, že ovlivňují nebo skrytě financují legitimně zvolené členy politických stran a hnutí a že organizují veřejné demonstrace nebo se jich účastní a jistě také jejími členy jsou zaměstnanci státní správy nebo státních médií“.
Není jisté, zda si činovníci Národní demokracie tento paradox vůbec uvědomují. Pokud ovšem ano, pak si z občanů dělají cynickou legraci. Předpokládají, že co volič, to prosťáček, který si sám dobrovolně zlikviduje jakoukoliv svobodu a nechá se zavřít za katr například za kritiku Ruska.
O sobě se pak tito bafuňáři domnívají, že budou beztrestní, že na sebe své vlastní zákony nevztáhnou, neboť v systému, který chtějí zde pro nás ostatní nastolit, pro nějakou spravedlnost a demokracii již nebude místo. Jde jim o kastovní systém, v němž několik málo nadřazených (jimiž, jak se domnívají, by byli samozřejmě pouze oni) bude požívat veškerá práva a neomezenou moc, zatímco kohokoliv, kdo by je chtěl byť jen slovně kritizovat, odsoudí na roky do vězení. To alespoň zcela veřejně přiznávají.
Nechce se domýšlet, co se jim honí v hlavách a co nepřiznávají veřejně. To je také jeden z jistě více důvodů, proč je znepokojuje průjezd vojenské kolony NATO. Ten totiž ukazuje, že za křehkou demokracií naší republiky stojí mocnější garanti, než je spolek hrdě nesoucí slovo demokracie ve svém názvu.
